5. 9. 2009

Korsika 2009

Náročný trek po GR20 hřebenovce na Korsice.

5. září

[…]

Zde usedáme do stínu a já jdu hledat plošinku pro stan, neboť je tu spousta stanů a nikde žádné volné místo. Nejdříve jdu za chatu, ale za chvíli brodím hustníky - nikde nic. Našel jsem pouze rezervoár na vodu. Druhý výpad učiním dolů a dál za chatu, kde po chvilce šťastně objevuji místo. Nechávám tam Barunčin batoh a jdu pro ni. Stavíme stan, vaříme večeři - sójové maso a kaši - výborné s bujonem. Poté si jdeme vyčistit zubya spát -budk si totiž točíme na 5.00. Ještě fotím trošku západ, ale nic moc - alespoň využívám stativ.

6. září

Ráno fouká silný vítr, vstáváme tedy až 7.30, kdy už fouká míň. Rychle se balíme, snídáme chléb s čokoládou (rozteklou) a vyrážíme peřs čištění zubů u pramínku dál. Po cestě předbíháme několik skupinek. Jdeme po skalách zhruba po vrstevnici a vykládám Barunce o foťácích. Pak stoupáme do sedla. Barunka nachází v keři zelenou flísku Tatonka L. Asi je kluka před námi- tak ji bereme. Asi po půl hodině je docházíme a samozřejmě je jeho. Tak předáme a dem dál .

V sedle se objevují durhé hory - v dálce Pagila Orba a Monte Cinto. Něco zobneme a pokračujeme pokouším e se zvládnout 3 etapy. Ze sedla však vede cesta přes skály, takže postupujeme dost opmalu. Barunka navíc uklouzne a odře si ošklivě palec - čistíme a lepíme ho, ale hůlky nemůže nésta skal se taky chytá špatně, tak nás to ještě více zpomalí. V tom už ale jsme v sedle and chaou. Angličani z Oxfordu si říkají o zapalovač, dáváme si vitacit, sušenky a jdeme sestupovat suťoviskem a přes skály. Přebíháme ukecané Francouzsky. Barunka ještě několikrát spadne, ale už vidíme chatu - cíl dnešní cesty. Přesto ještě hodinu scházíme. Cesta není moc pěkná. U chaty jsou všechna místa zabraná, tak se vydávám opět hledat. Pod záchody to drsně smrdí, jsou ze proto volné opuštěné plošinky, ale já najdu jednu dál od smradu, tak na ni hned jdeme. Vaříme polívku s apsparágem a nudlemi, stavíme stan. Barunka si ošetřuje ruku, já se jdu sprchovat (studená voda, Španělé ve frontě) a po návratu vařím ča a doposuji 3 dny do deníku.

7. září

Ráno v 5.30 mě Barunka nedostatečně budía v stáváme až v cca 7.30. Děláme snídani, balíme se, jdeme si čistit zuby a pryč odcházíme až v cca 8.35. Hned za chatou potkáváme nabušence, co bez zadýchání běží do stráně nahoru a na zádech nese pytel čerstvých baget bagetář. Krátkým traversem po řetězích se dostáváme k můstku přes soutěsku - předbíháme první odpadlíky a začáníme stoupat do skal - přes dnešní deslo v cca 000 mnm. Jde to pomalu lezeme po skalách. Předbíháme 2 chlápky a lezeme výš a výš. Předbíhají nás 2 chlápci bez batohů a dostáváme se k jezíku - dost fouá a je nám zima. již sjem kousek pod hřebeem - lezeme po skalch. Sedlo je ostré, zalezeme kousek bokem a obědváme - Barunka calvu a já s chleba s nutelou. Namažeme se a pokračujeme dál - přes traverz k hřebení. Odtut již lze vidět chatu - hluboko (700mtr) po d námi. Dáme se do sestupu, ale je to hdrsný. Předbíhají nás neurvalí horali, my předbíháme pudlí holku s klukem. Pod jedním kamenem nacházím brýle - mírně škráblé. Barunku bolí kole a je unavení, rychle však klesáme k chatě - ovšem kdyby jen k chatě - dole je parkoviště, hotel, … Nejdříve hledáme místo pro stan - nacházíme krásné u ptůčku pod borovicí. Jdu do obchodu pro chleba, ale neopatrně odpovídám na dotěrné odázky a jsem zkásnut o 5x2 eura. K tomu kupuji chlép a jdeme vařit. Já se mezitím peru a co je Barunk ave sprše, stavím stan. Barunka ještě koupí rajče a chleba, tak po tuňákovi ve špagetách si večer dáváme čerstvý chléb se sýrem a rajčetem - před tm si ještě skočím do sprchy, ale už teče jen studná… Asi v 20.45 jdeme spát - ale nevíme, jak to půjde, protože blízko nás rozbili tábor atlernativci s 2 čoklama a rozladěnou kytarou… Tak teda dobrou.

8. září

Budíček opět nezabral, tak vstáváme až v cca 7.30. Rychle oříme stan a snídáme nový chléb s nutelou. Spousta stanů zmizela, hodně lidí teyd již vyšlo na další etapu. Jdeme si čistti zuby do chaty a nabíráme vodu. Zalepím Barunce palec a jdme Cesta je docela pěkná, tak se jde dobře. Když vylezeme nad les, vidíme rocesí lidí pod hřebenem. Předbíháme někoilk skupinek a stoupáme již prudčeji vzhůru - 800 metrů nahoru. Jde to rychle - až překvapivě. Nahoře v sedle se nám však odkrývá kotel, který máme překona - téměř kolmá stněa dolů. Vidíme v hloubce pod námi (300)metrů ldi, takže víme, co náš čeká. Na řetězech pod námi se sekli lidi, tak postupujee asi hodinu dost pomalu. Řetězy dolů, míjí nás skupinka důchodců - husťáčci! v ejnižším mbodě cesty kotlem jíme oříšky a sušené meruňky a rychle pokračujeme, protože nás dohání velká banda. Nahoru je cesta drsná - po řetězech nestusále nahoru. Předbíháme Pudlici a valíme vzhůru. Jde to však docela dobře. Nahoře jsme asi v 13.00, něco mále jíme a spěcháme dolů - Barunka potřebuje na velkou. Za chvíli se nám objevuje - chata a je překvapivě blízko. Dojít k ní však trvá - musíme lozit po skalách… U chaty se ptám na cestu, protože jsme docea v pohodě a je teprve cca 15.00 - následujícíí etapa má totiž jen 4 hodiny. Barunka položí kabel a jdeme. Já však po několika 10metrů musím taky pokládat a oba zjišťujeme, že máme svorně průjem. Přemýšlíe z čeho asi - zřejmě z oříšků chemicky ošetřených, které se měly oprát v horké vodě… Po 30 minutách dorážíme k další chatě, kde ztrácíme značku - ptáme se chataře a ten nám neochotně ukáže směr, předtím však důrazně naznačí, že je to ještě 3.5 hodiny. To nás však neodrazí a jdeme dál. Pěkná cesta, Barunka má potíže, oba prdíme jak fuchsi. Nastává stoupání proti slunci. Objevují se sedlo a vypadá hrozně daleko. Lezeme do něj kolem kraviček asi 2 hodiny. V sedle ještě svítí slunce, fotím na stativu společné foto a rychle pokračujeme k chatě

9. září

Ráno je chladno - přeci jenom už se chýlí léte ke konci. Z acívli však vychází slunce a my balíme stan. Po snídani schlba a nutely - které již notně ubývá. Jdeme opatrně k refuge - na skalách pod Orbou vidíme kamzíky - shazují kameny do údolí. Nikdo po nás nechce peníze, rychle tedy pokrašujmes kocpce dolů - ani nebereme vodu. Potkáváme pár lidí, při prudším klesání k potoku již celé skupinky. Kudrňáci to však nejsou, mluví francouzsky. V potoce umýváme ešus a šistíme zuby. Pokračujeme rychle dál, protože chata je v nedohledu a nemáme vodu. Po 2 hodinách chůze (podle itineráře měla být chata 2 hodiny) stále chata nikde, přecházíme potok a pokračujeme traverzem dál. V dálce vidíme silnici, ale chatu stále nikde, začneme se znepokojoavt. Když už fakt nevíme za kolika ostrožky se objeví, uvidíme ceduli s nápisem Vergju 40 minut. To je hodně, ale alesň víme na šem jsme. Průvodce tedy kecal - místo 2 jsou to 4 hodiny. K chatě docházíme v 12.15. Je to bývalé lyžařské centrum s hotelem. Nabíráme vodu, kupujeme chleba a nutelu a jdeme vařit vedle hotelu oběd. tuňáček. Po obědě rychle uklízíme ua vyrážíme na další etapu, která je podle cedule 6.40 dlouhá. Je 13.15. Snad to stihneme. Jdeme asi 2 hodiny po krásné cestě vrstevnicovce dál na jih. Začneme stoupat do sedýla. Míjíme 2 Čechy, kteří jsou na “ahoj” dost vykulení. Ptáme se jich na cestu, ale envyapdají mc zničeně, tak snad nás nečeká nic těžkého. Focení PF. Lezeme pomalu do sedla - chvilku ztrátíme značku, ale rychle se na ni vracíme. V sedle nás čeká traverz na pláně, kterámi rychle sestupujeme - jsme v polovině cesty. Za chvíli vidíme jezero. Nabíráme vodu a poračueme po pláních mezi koni a kravami. Je pěkně, oblačno, trošku chladno a fouká vítr. Cesta rychle utíká. Jdeme lesem plných divných patvarů - starých buků, spáleništěm, kolem salaše a to už v dálce za plání vidíme chatu. nasadíme závěrečné temtpo a za chvíli (v 19.00) jsme tam. Tak jsme to stihli rychleji, než v průvodci psali. Hledám místo, nakonec je hend vedle nás za keřem, ale hledal jsem ho 20 minut… Všechny stany mají vysačky, tak raději jdeme zaplatit 10 euro hned. Jdu se osprchvat, ale teče ledová, tak málem umrznu. Peru ponožky. pak vaříme houbačku (B.) a jdeme spát. Nad sedlem se zatáhlo, tak snad bude zítra pěkně Bonne nuit,,.

10. září

Vstáváme pozdě. Když vykoukneme ze stanu, již jsou všichni pryč (až na 2 posledňáčky). Napřed balíme stan a poté snídáme, ale je docela zima, tak to není dobrý nápad… Snídáme zbytek nutely- velkou sklenidi vyhazujeme. Guardian pálí odpadky a je to takt hnojba. Když jdu umýt ešus, tak se málem udusím. Když vycházíme, již na nás svítí slunce. Čeká nás výstup do sedla. Pomalu se vydáme na cestu - jsme oba unavení. U malého jezírka potkáváme pána v červeném, za pár minut nás však předbíhá. Shora schází 4 lidé a my vidme, že sedlo je již blízko - je skalnaté. Když do něj vylezeme, uvidíme 2 jezera - nádhera. Přestávku neděláme, traverzujeme do nižšího sedýlka. Žetězy. Stíhačky. V seýdlku s dáváme chalvu - po estě od jezetr chodí hodně lidí - vede do Corte. Pokračujeme dál - opět traverzujeme docelan náročným terénem. Před námi stále pán v červeném. Lezeme do sedla. Další jezero, nápis na skále (autonomia per popola) v sedle nás předbíhá bušič s plyšákem. Vidíme traverz - mizí za ohybem

11. září

Ráno usneme cca na hodinku od 6 do 7. Vstáváme, když už dost lidí odchází. Jíme klaskiky nutelu (kromě Calenzany vždy) a uklízíme stan. Odchází borec “green fleece tatonka” - jdou přes hřeben - my klesáme do pdolí k potoku s kaskádami. Přes salaš zavřenou, vcházíme do lesa. Začínají nádhedné vodopády a tůně. Fotím do, zdržuji. Na jedné rozbíjím stativ - jdeme dál, kolembergerie de TOla. Zde nabíráme ve studánce vodu zatímco boháči si dávají sýr v salaši. Čmelák. Sestupujeme k mostru. Voda je studená, vaříme pod mostem tuňáka. Nekoup se. Pak porkačujeme pěknou cestou v lese vzhůru, jdeme pkně pomalu. Podél malého potůčku. Buky. Kamení. Češtinářská hra (délka 6, z obou stran významy)… Pak je uvidíme - prasata§!! Už bych na ně zapomně. Vrhám se mezi ně a portrétuji o 106. Po chvilce vylézáme z lesa a vidíme kousek nad námi chatu. Ohrada, v chatě nad salaí není moísto, musíe platit. Vevnitř mají lákový sýr za 5 euro., ale odoláváme. Pereme, myjeme se, mčkáme, na karimatce dopisuji deník, holím se, po zajití slunka za kopec jdeme dovnitř stanu. Krmení prasat, chrochtání, hýkání muly, …

12. září

Vstáváme 7.30. Barunka zapomněl antáhnout budík. Dáváme si obligátní chléb s nuteluou. Když jsme sbalení a připravení na cestu (kraťasy suché), již jsme poslední v ohradě. Prasata už jsou v lese, muly dohýkaly… Jen en Němka je na snídani. Vyrážíme vzhůdu - čeká nás 600 metrů nahoru. Jde to pomalu - je docela zia - na hřebeni silně fouká. Němka je nám v patách. Stupaáme vzhůru. V jednom místě je cedulka, že se tu ztratil v zimě se svým psem alpinista Jean - Pierre v roce 2003. Budiž mu sníh lehký… ahoře jsme v 11.00. - vycházeli jsme v 9.00. Dobrý čas. Potkáváme našeho starého známeho s knírkem a rchle sestupujem na plošiku, kde jíme zbytek čokolády. Míjíme staříky (cca 650 let( okračujeme dolů, čeká nás ještě 1000 metrů dolů. Potkáváme velkou skupinu lidí je sobota, tak asi všichni vyrází do hor. Níže jíme nutelu a tyčinku. Potkáváme Čechy - na lehko 2 holky, chlápek a paní. Málem řeknu nějaký trapas. O pár metrů níže potkáváme 2 Slováky, kecáme snima - zjišťujeme cenu kempů u moře. Jsou tu po 3, Borec byl v Nepálu, autem, byli na jihu - Ponte Vechio. Pokračujee ke kaskádám. Fotím potůčky. U jedné si dáváme dalí tyčinku. Přibývá Čechů - rodinky u tůněk. Jedeme dál dolů. Chodí tu hodně lidí. Pěkný lesík. Pán s vysypanými ostružinami Dojeme do Vizavony a hledáme kemp. Pěkné domy, kaplička. U nádraží je kemp. Na plotu je cedulk: take a number at grocery before camping. Pán v krámku nám dělá nabídku - 3.5 euro na osobu, nebo jídlo v restauraci v nádraží a kemp zadarmo. Sprchy za 2.5 euro. Stavíme stan a rozhodujeme se, nakonce platíme 7 euro a šetříme tím alespoň 25 euro za žrádlo v restauraci. Vaříme polívku houbovou. Pak jdu pro vodu. lánujeme další postup, vaříme těstoviny. Jdu slít vodu, ale předtím dopisuji deník. Barunka mi leží na zádech :)

13. září

Ráno lezeme ze stanu a jsme na obvykle téměř poslední. Polévka hrachová, chleba. Díváme se na vlaky, stop chvíli na odbočce -> popojedme. Na zídce -.> 30 minut -> slečna v džípu neumí anglais - bere nás přes AFU (nabírá borca v Monzaně u nádraží) * křižovatka -> před obchodem -> asi 20 minut staví SK SPZ BS - naši Slováci od kaskád mravenci na sedadlech - vezou nás asi 20 km - jdou na pláž, my pokračuejme stopovat - po pěti minutách nás berou dva dědové do Sanaga asi 4 km. V zatáčce stopujeme - drsný vedro. Stopuje nám chlápek, který vozí turisty po ostrově. Bodře si píská a veze nás až do Porta. Těsně nad portem jsou drsné serpentýny, úzká silnička… Ukazuje nám okno ve skále ve tvaru srdce. U mostku nad Portem nás vyhazuje a ukazuje na kemp. Je to luxus, mají vlastní bazén, připojení na internet, ale 8 euro je dost. A hlavně jsme chtěli být u moře. Chceme nakupovat, ale zrovna je čas siesty, tak je všude zavřeno. Bolí mě palec, jdeme dolů do města přes mostek přes řeku, v baru se ptáme -> 300 metrů kemp municipal za 5.5 euro na osobu a 2.5 euro za stan. Recepce má taky siestu, stavíme stan, sprcha, vaříme kaši a sojove maso. Na recepci nechávám pas a zkratkou kolem řekny jdeme do obchodu nahoru nakupovat do supermarché. Dobrůtly: kakao, marcipánové butchtičky, sušenky, kaštanovou pastu, bagetu, pití a chleba. Jdeme pak zpět do kempu, jímě před stanem. 19.20 jdeme na západ -> utíkám na pláž, jachty, koupu se, procházka přes město (Češi), romantika. Po návratu jdu do sprchy a jdeme spát.

14. září

Vstáváme v 7.30, vaříme čaj, keksíky, kašt. blitky - obětuji se a jím 3/4, zbytek vyhodím, balíme se, v 9.00 jdeme na recepci, platíme. Odchod. přes město na stop. Kousek za obchod stop asi 25 minut, žene se drsná bouřka, zastavuje Vtours - dodávka z kempu. Veze nás pán s paní - začíná pršet. Po několika km dojíždíme kolisty - schováváme se na odpočivadle, kecíme s jednou paní - lidé od Prostějova, z Šumavy… Začíná fest lít, cca 12.00 - čekáme až to přejde, nakládjí se kola, serpentýny po vrstevnici, dojíždíme další 2 cyklisty. Pepu (70) let - jogista. V sedle s vyhledem na vesnici u moře fotíme, děláme přestávku, cyklisté nasedají na sjezd, my pokračujeme autem asi 10 km, oni jedou k řece Fonco, vyhazují nás , stopujeme - moc aut tu nejezdí, asi 30 minut, bere nás doádvka - karavan. 2 Francouzi a malý pejsek. Barunka vtadu na posteli - objíží Korsiku, jedou do Calvi. Jedeme asi hodinu (25 km) po pobřeží silničce, pře dCalvi zastavujeme na foto pláže. C Calvi nás vyhazují u internetu za 4 eura na hodinu, Jdeme zkusit kemp s internetem kolem nádraí do infomacaí. Mapa, knížka-> vybíráme kemp s access internet -> Pinede asi 2 km od cenra - potkáme tam ty 2 frantíky. Práme se na net, ten je jenom v restauraci za 2 eura na 15 minut. Rozhodneme se po návrat do města valíme zpět, 16.3O jsme u netu, od 17 začíná barunce zpis předmětů 2B informatique. Barunka si dělá rozvrh, 17,30 odcházíme (platíme 4 eura) Jdeme do obchodu hladoví, nákup za 9 euro - samé dobrůtky. Jdeme do *** campu, ale je moc drahý (mají 2. sezonu) o 100 metrů dál je camp za 4.7 eura. Stavíme stan u záchodů. zem jako beton. Na stolečku hodujeme (sýr šunka, bageta, rajče) ve stanu buchtičky jak marcipán. Jdeme do města potkáváme 2 Čechy z VTour - po písku jdeme po pláži bosky až do města, stívá se. Jdeme do pevnosti, chvilku sedíme na lavičce a přes uličky pak jdeme zpět do kempu. Čistíme si zuby a jdeme spát., sousedi kouří: asi neví, že fumer tue! Dobrou

15. září

Ráno vstáváme v 7.30 a rychle vaříme – čínské nudle s tuňákem a 6 vajíčky. Jíme, předbalujeme se a vyrážíme do města. Na pevnost, do uliček, koukáme po suvenýrech, ale všechno je drahé. Na zpáteční cestě jdeme do supermarketu Super U. Barunka kupuje 6 marmelád, jdeme na pláž – po jednom se koupmee jdeme se do kempu umýt, sbalit a jdeme přes recepci, kde platíme na stop. Po cestě - jíme na lavečce bagetu, sýr, šunku, rajčata - přecpeme se a pokračujeme přes město, podél silnice na stop. Po chodníku za město. Stopujeme - kolem jdou 2 trekaři s hůlkama. Po asi 20 min staví babča - málem do ní nabouralo auto za ní. Mluví jen francouzsky, snažím se chápat a komunikovat. Autom. převodovka. Brza, plyn jízda. Veze nás do Ile de Rousse, na cestu na Bastii. Zde popojdeme kus a stopujeme díl - Barunka jde do benzínky čůrat. Po asi 10 min Barunka stopuje borca. Jede jen 2 km - nechceme- já stopuji borca do Corte, veze nás do Ponte Leccia, zde jdeme za město (pár kapek, zataženo) Nic moc provoz - asi po 30 minutách staví slečna se zabordeleným autem. Sedím v drobcích. Veze nás až do Bastie. Do centra - jdeme na informace - ptáme se na Place de ST. Nicolas. Zde jsou infoormace tavřeny. Za rohem jsou další. Posílají nás 4 km na sever -> jede tam bus, ale stojí 2.26 euro, tak jdeme pěšky. Asi hodinu a 1/4 (6 km do Mioma). Zde je camping za 5 euro na osobu. Platíme 14, pas nechtějí. Stavíme stan vedle 2 chlapů kterým na Pianě roztrhal v noci vítr stan. Vaříme kaši, Barunka se naštve, když si stěžuju na ceny na korsice. Urazí se, jdu na pláž. Po návratu ji nesu kytičku, jdu si umýt nohy. Nejde spláchnout záchod: spláchni to pořádně” se mi ozve za zády - Slovákz Bánské Šťiavnice” Kecáme, haluz. Mají stan hned vedle nás. Zdravíme je, bužírují si a my jdeme spát. Ráno brzy jdeme do města. Korsia je malý ostrov - často se potkáváte se stejnými lidmi někoikrát. Svezou vás Češi i Slováci. Budík zazní v 7.00. V noci byla silná bouřka a déšt, několik stanů to vyplavilo a v kempu obča někdo panikařil. My však spali klidně. Po probuzení vaříme polívku. Houbovou s chlebem. Balíme špinavý a mokrý stan a kolem 9.00 vyrážíme pěšky do města. Ráno Slovák pozporuje náš stan a vyptává se na jeho vlastnosti… Moře je rozbouření a věž v Miomo pěkně osvícená. Barunka jde směrem astia, já jdu vyfotit tu scenérii. Když scházím k moři, kvůli lepšímů výhledu, nacházím na schodech červenou koženou peněženku, kterou tam někdo asi zapomněl, nikdo kolem není, tak ji beru – v drobných v ní je 8.46 a 1 kanadský dolar pro štěstí. Tak už dosloužil. Fotím, vyrážím za Barunkou jí sdělit tuto haluz.Pokračujeme do města. V přístavu jsme v 11. Barunka čeká v čekárně a já jdu na rychlou obcůzku města. Náměstí, zátoka, citadela, ladění varhan, návrt v 12.00. Ptáme se, odkud jede trajekt, slečně nás posílá k terminálu Sud. Zde se ptáme pána, ten nás posílá zpět ke slečně… Kašleme na oba a čekáme ve stínu. 12.45 přijíždí trajekt, na který se po chvíli čekání dostáváme jako první a hned utíkáme uzurpovat lehátka pod střechoud na zádi. Kde jsme byli posledně. Vyjíždíme se zpožděním 30 minut, možná proto, že nad Bastií řádí bouřka. Prší docela silně, za zádí řádí bouřka, my jsme pod střechou. Všichni se snaží fotit blesky. V jeden moment začne silně pršet, všechny to vyžene do podpalubí, kde se lid z nedostatku místa válí na podlaze, kde se dá. Já velím vydržet a po ani ne 10 minutách moknutí déšť ustává. Navíc v podpalubí kjede kklimatizace a je tam větší zima než na nejvyšší palubě. Cesta je chladná a vlhká, celou dobu se blýská a drží se nás bouřka. Do Livorna přijíždíme v 18.00, vstupujeme a mírně prší. Jdeme přes město a háníme obchod. Při oslovení se však lidé rychle odvrací v dojmu, že chceme žebrat. Chce to strategii - první slovo supermercatnikoi Bon giorno. Po hlavní ulici jdeme k nádraží, uděláme ještě otečku v euro, kde nakupíme chleba, vejce, rajče a máslo. Hodně humpl. Pokračujeme na nádraží. Odtud nám po 45 minutách ve 20.00 jede za 1.8 vlak do Pisy. Čekáme na nástupišti. V pise jdeme rychle na letiště. Cestu již známe. Za 15 minut jsme na nádraží. Uvelebíme se na nástupišti vlaku. Přebalíme se, převlečeme, uvaříme vejce. Nachstáme improvizovanou svačinu Chleba s máslem, vejci a rajčetem. Poté se jdeme schovat na letiště, které však v 1.45 (poslední let) zavírají. Po posledním letu jdee ven, ale Barunka po hodině spánku na lavičce jde na záchod a zjišťuje, že na letišti je stále otevřeno. Tak se jdeme přemístit dovnitř. V druhéím patře objevujeme čekárnu, kde všichni spí, tak se k nim přidáme. Je tam skupinka Čechů, kteří se baví o tom, jací jsou lůzři. My spíme Ráno 9.15 letí letadlo,kolem sedmé se jdeme odbavit. Do Bratislavy přilétáme … a jedeme na nádraží. Ujíždí nám levný autobus, tak nakonec koupujeme lístky na eurolines za 8 euro business class, dostali sme noviny, a musli tyčinku. V brně jsme v 15.00 cca.