20. 12. 2015

Canary Islands 2015

Vánoce a Silvestr na Kanárských ostrovech 2015–2016

13. 12. neděle

Den začíná v 5.30 dobalením a snídaní, pak 6.26 šalinou na hlavní nádraží a přichází minela dne. Zapomněla jsem doma modrou taštičku se všemi doklady atd. Přicházím na to už na Semilasse, tak Vítek vystupuje a ještě na něj volám, ať si vezme taxi a zavolá 1188. Zatímco já trnu v šalině a V píše, že to nemůže stihnout. Naštěstí pro něj taxi přijede skoro hned, zapomene zapnout taxametr. Scházíme se na nástupišti skoro 10 minut před odjezdem vlaku, takže tam byla ještě rezerva :D Cesta dál probíhá klidně, jedeme a spíme vlakem do Ostravy, tak máme cca 2 hodiny na přestup na ČD bus do Krakova na letiště. Stíháme koupit pití v Albertu, Vítek vyčůrat se v parku (záchod na nádraží je za 20 Kč!). Na letiště dojíždíme cca ve 13.00, takže máme ještě 2 hodiny do check-inu v hotelu. Zevlíme a já si obcházím letiště, využívám wifi free a Vítek si čte.

Do Hilťáku přicházíme jako největší socky. Nechceme si ani otevřít účet na kreditky, pokoj je prý předplacen a máme zdarma set káva a čaj a dokonce i dvě vody.

Minela č. 2 - nechala jsem doma kreditku. :D

Koupeme se ve vaně, Vítek sleduje badec na youtube TV a celkově se jen flákáme a večer se ještě balíme do tašek, co nám mamka ušila a batoh do batohu aneb ultra low-cost cestování. :)

##14. 12. pondělí

Budíček v 6.30, abychom na sedmou na letiště odbavili i batoh. 7.15 odcházíme z hotelu, batoh odevzdáváme a jdeme projít security. Na poslední chvílí odevzdávám do krabice fitbit a až vyjede, tak ho nenacházím. Říkám to kontrole, musí rozdělat celý pás, kde se scanují batohy; nachází ho tam a nedůvěřivě se ptá k čemu to je. Minela č. 3 a snad už poslední.

Let je v pohodě, na Gran Canaria je sluníčko, nedaří se nám najít cestu z letiště do nejbližší vesnice, tak jídlo nakupujeme ve Sparu a do večera zevlíme na letišti.

Ve 21.00 nás čeká ještě peřčlet na TFN. Letíme malým letadýlkem s vrtulemi s Binter Canaria, dosváváme sušenky, bonbon a vodu. Lepší jak Ryanair. V TFN hledáme cestu z letiště před dálnici, daří se nám to až na několikáté, prvně dojdeme k Mekáči, až po chvíli se nám podaří najít odbočku do kopce ke koním, kde nacházíme rovinku s výhledem na osvětlené letiště. Spíme pěkně jen ve žluté části stanu až do rána.

15. 12. úterý

Vstáváme kolem osmé, jdeme na letiště, kde čekáme, že je supermarket, ale smůla. Přesouváme se tedy busem 102 (jezdí co půl hodiny) na autobusák Santa Cruz de Tenerife, kde přesně v 9.30 otevírají El Corte Inglese, kde kupuji snídani, když už ne mapy ani bombu.

V. jde asi napěkrát do informací přímo na autobusáku, kde vžangá všechny dostupné mapy a info o odjezdu busu 246 do Taganany (?), kam jsme se rozhodli jet prvně (pohoří Anaga).

Později zjišťujeme, že č. i čas zjistil špatně. Vydáváme se tedy omrknout centrum (nebo spíš poshánět vařič a bombu) – neúspěšně.

Místo toho si odnáším jen 15 minu otravování španělskými děcky, když čekám na Vítka, rychlý nákup jídla “ne na vaření” a úprk na autobusák, kde pak zjišťujeme, že do Taganany jede bus 946 a jede až ve 13.05 (2h intervaly).

Nakonec přijíždí, stojí to pouze 1,25 EUR na osobu a jízda serpenýnami, přes hory je trochu strašidelnýá (kdybych byla auto v protisměru), ale krásná. Nakonec nevystupujeme v Taganau, ale jedeme dál aaž k odbočce na A, odkud jdeme do Benije. V. se cestou i vykoupe v moři a já naobědvám..

Z Benije chceme udělat okruk k majáku, tak vyrážíme spodem kolem moře do vesničky Draguillo, kam eště dojede auto a pak už jen pěšky do opuštěné osady Las Palmas.

Už se brzy bude stmávat, tak se tam rozhodujeme přenocovat, protože dál to na útesech moc na plcky nevypadá. V. nacházím místo v zahradě polorozpadlého kostelíka. Usínáme a kolem půlnoci přichází větrná smršť, nespíme a jen držíme stěny stanu, aby se neprohly a tyčky se nezlomily. Po pád hodinách se přesouváme pod stromy k zídce, kde by to mělo být trochu lepší.

16. 12. středa

Vítr však neustává, trochu spíme a kolem 10 se sbalíme a nasnídáme a chceme vyrazit dál. Po té, co V řekne “není to zas tak hrozný” přichází takový poryv, eřž si musím sednout na zem a čekat, dojdeme jen kousek pod zídku a musíme dál čekat. Jít se nedá, tak se vracíme zpět na spací místo. I tam je to hrozné, tak se po pár. h přesouváme do kuchyně opuštěného kostela. V nechce jít zpět, já dáváme limit do 15 h, jinak se vrátíme pokud se to zlepší. Nemáme už moc jídla. Po 15 h V říká, že se to zlepšilo a jdeme dál, že to pstvá, pak zase přijdou poryvy, tak hůstávámea já pak rozhodnu k V. nevůli, že se vracíme. Naštěstí cesta zpět není, tak hrozná, jak jsme seobávali a za chvíli už jsme u pláže, kde se den předtím V koupal. Chceme se dostat do Taganay a udělat si tam další trek. V fotí, já stopuju a zastavuui asi hned 2. auto. Amíci, žijící v UK si kvůli nám zajedou, aby nás hodily až do Taganay. Odtam šplháme na náměstí, nacházíme značku směr Afur a vydáváme s tím směrem pomalu hledat spaní. Cca po 45 m docházíme do malé vinřské osady, kde teče i voda, ale bohužel tam nikdo není, abychom si dali wine-tasting a ubytko někde, kde by nefoukalo. Pokračujeme dál a jak se stvmívá nacházíme v zatáčce plácek, večeříme a stavíme stan. V noci ještě občas přijdou poryvy větru, ale už to není taková hrůza.

17. 12. čtvrtek

Ráno se budíme kolem půl osmé a pomalu se hrabame, projíždí kolem dodávečka, co jsme potkali už včera ve vinařské vesničce a my se po snídani vydáváme na cestu. Po chvíli se cesta už zužuje na pěšinku a stále procházíme vyschlmi vinicemi a zahrádkami, potkáváme tak 4 lidi, až dojdeme k pláži odkud začíná výšlap do Afuru a pak ještě do Caja forestal. Výšlap do Afuru cca 300 v. m. je docela mazec, dost se to vlní a na ostrém slunce je to unavujííc. Potkáváme pár turistů, co jdou na výlet k pláži. V Afuru si kupujeme plechovku pití za 1 EUR a obědváme ve stínu na náměstíčku u kostela. Pak přichází další stoupání přes 400 v. m., naštěstí už občas lesem, tak se to dá. Lesy jsou hrodně staré, pěšinky porostlé mechem. U Casa forestal se rozhodujeme skončit a neklesat zpět do Taganany a protože netušíme z jízzdního řádu, kdy to pojede, stopujeme a bere nás hned páté auto do La Laguny. Mladý pár Španělka a Francouz, radí nám, at si půjčíme auto a nejezdíme na Gran Canaria. :) V La Laguně nás vysadí v centru, jdeme směr autobusák, nakupujeme v HiperDim ? věci na trek na Teide a na autobusáku zjišťujeme, že do El Portillo jezdí pouze jeden bus v 9 ráno, ale že můžeme jet přes Puerto de la Cruz do Aguasma???, což je na cestě a dokonce je tam i camping El Caltera. Přestup stíháme tak tak, naštěstí je řidič hodnej a zajede k zastávce zpět. Vysadí nás v mnoci u Aguasmanas a že dál už nejede. Před námi pár outdooorově vypadajících Němců, tak je náalseujeme po silnici nahoru. Než vytžáhneme čelovky už nám mizí, tak pokračujeme dál až narážíme na mapu, že camp je 3 km daleko. Bohužel je tu vše nachystané jen pro autaře. V campu už není hlídač, pouze dva stany, tak se rozhodujeme zůstat. Je to mega kráter s 20 krby, spoustou laviček a V. při obcůzce nachází rozehřátý krb, tak dotáhne větve, rozfouká to a ještě vaříme těstoviny s tunákem.

18. 12. pátek

Kolem 6 nás budí balící se stany. Nám se nechce vstávat a vykopáváme se až po osmé. Pro jistotu (aby nás neviděl správa campu) scházíme k silnici a snídáme až tam. Bus má jet až cca za 45 minut, tak stopujeme. V si bere první desítku, aby měl taky šanci na nějaké stopařské body. Jede mu ale většina busů, tak musím zas nastoupit já a stopnout starší pár Němců, kteří jedou až na Teide. Vyhazují nás v El Portillo, kde jsou záchody, informace a pí nás straší, že cestou už nikde nebude voda a že na chatě může být plno. Bufetíme jednu flašku, nabereme mapku parku a vodu a vydáváme se vzhůru až k refugiou Altavista. Nejprve cca 15 m trasou č. 1, pak se napojujme na č. 6, ta má být na 2,5 h. Prochází vyprahlou krajinou, pouští pod sopkou a mírně stoupá. Stíháme ji za daný čas i s pauzou na oběd a několikeré odpočinutí ve stínu pod šutry či keři. Poslední úšk č. 7 vede až k horní lanovce přes refugio Altavista. Trasa má trvat 4,5 h k lanovce nastoupat 1 000 m (k refugio cca 700) a vede přímo nahoru sopečnou pustinou. Zde potkáváme pár lidí, kteří jdous námi; většina turistů jde nalehko, rezervuje si pak místo na chatě v peřinách. Proti nám scházeji lidi, co se asi vylezli lanovkou nebo spali na chatě taky vše na lehko s malými batůžky, někdy dokonce s kabelkami. :) Cesta nahoru je v tom vedru vážně úmorná a únavná, navíc musíme hodně šetřit vodou, máme jen 3,75 l na 2 dny. Naštěstí to stoupá přímo nahoru, tak se k chatě vyšplháme už v 16.30 (celá cesta k refugiu měla trvat 6,15 h, my jsme ji natěžko dali za 6 hod). Chatař přichází až po 17 hod (naštěstí je otevřenéá hala, tak se tam zimomřiví můžou schovat, záchody však nejsou), pokoje mají být zpřístupněny od 19 a v 8 musí nejpzději věšichni vypadnout. Chata stojí 21 EUR a po až ne 25 EUR. Pokud jde člověk ráno před 9 na vrchol (z chatzy), nepotřebuje permit, jinak si ho musí vyřídit na netu (zdarma). Chatař nám říká, že je plno, tak se vydáváme dál, stanovat se nesmí, tak si říkáme, že kdyžtak zabivakujeme u horní stanice lanovky a půjdeme nahoru na východ slunce. K lanovce by to mělo být cca h, nakonec končíme dřív (cca 15 minut před lanovkou) na místě, kde už pár lidí stanovalo, jsou tam plcky vyskládané kameny. Se sezměním stavíme stan, procházíme ještě skupinka na chatu, naštěstí žádný ochranář.

19. 12. sobota

Budík máme na pátou, špatně spím, mám strach, že zaspíme a že nás najde ochranář. Směrem k Teide naštěstí vyrázímž jako první a tak si po 15 m chůze můžeme dát v klidu snídani u horní stanice lanovky, pár lidí ná předejde, takže víme, že je správný čas vyrazit nahoru.

20 v. m. dáváme jako nc amůžeme si tedy vychutnat východ slunce na Pico del Teide od úplné tmy. Občas pěkný okamžij pokazí bezohlední turisti, kteří si musí stoupnout přímo před vás, abyste neviděli nic a oni vše. :) Pofotíme pak ještě stín hory v moři a sebe a dáváme se na ústup, tedy sesetup 1700 v. m. Vybíráme si cestu přes Pico Vijecho (menší brácha Pido del Teide), která je dle průvodce nejimpozantnější a dle cedule Dificulta : Extremo. Cesta je pravd trochu náročnějí v šutrech, ale žádný extrémní extrém. Pido Vijecho je obří kráte, na jehož okra se podíváme, trochu ho obkroužíme a po jeho úpatí se sopečným prachem sesouváme dolů. Cesta to různě obchází úplně vyprahlou krajinou, jak na Marsu, až z toho má člověk úzko a depresi. Při obědové pauze se V snaží ňákým turistům křeří se o žádnou radu neprosí poradit, jestli jdou správně, až se z toho rozhodnou jít jinudy, tak si zbytek dne říkám, že šli pak určitě blbě a jak asi na V. nadávají. Úplně umořeni scházíme k silnici, kde si beru první stopovací desítku, kterou už opět nevyčerpám a už se vezeme směr Chio, am si starší Němec s mladou Němkou jdou dát drink a my jdeme na bus do Tamaimo. V Tamaimo zjišťujeme, že bus do Los Gigantes jede až až za 1 hod, tak jdeme stopovat. je to poprvé docela zoufalé - prostopujeme tak 60 aut, u toho postupně scházíme dlů městem, až široká silnice konší a bus tu zastávku taky nemá. Naštěstí se mi daší stopnou postarší Angličany, kterí nám o Los G. básní, jezdí tam několikrát do roka a vysadá nás úplně v centru. Informace zavrené, kavárna zavře před nosem, tak musíme jt do Sangria Bar na kafe a wi-fi, kde na booking aplikaci nacházíme 2dn cheapest hotel. Stojí na 2 noci 84 EUR má mít 3 hvězdičky, 2 bazény, balkon, vanu, kuchyňku. Jsme nadšeni, tak dopíjíme a platíme a jdeme směr hotel. Jsme tam na recepti jako pěst na koko, samé nobl all inclusive rodinky. Dosvátáme kartičku k pokoji a jdeme do nejvrchěnšjího patra, otervíráme dveře a vidíme binec, lidi na posteli atd. Zavíráme a klepu, lidi sou tam prý na týden. V. jde na recepci, pr se spletli a dostáváme pokoj kousek vedle. Není tam ani vana ani balkon. Prý mají plno a můžou nás přesunout až v den odjezdu, haha. Po tom co po pokoji rozvěsíme všechny věci, vykoupeme se, tak jdeme do města na net, ještě pohledat trajekt, pozjišťovat auta, nakoupit dobrůtky v Lidlu (btw ty potraviny se s českými nedají srovnat) se jdeme přejíst na pokoj a konečně odpočinou.

20. 12. neděle

Tento den prohlašuju za totální flákací, abychom si konečně odpočali. V pere, já jdu k recepci na net, který je ještě pomalejší než pomalý, takže jediné, co se mi rozumně daří, zjistit je možnost jet ve 12.30 do Masca busem. I když to měl být den flákací v 11.30 se balíme, jdeme koupit něco málo do Lidlu a šup na bus. Cestou si chceme koupit loď na cestu z Masca Bay do Los Gigantes, ale borec nám tvrdí, že to nemůžeme stihnou, že poslední jede v 17.30 a kaňonem půjdeme minimálně 4 hodiny. Stejně jedeme, dolů by to mělo být max 3 hodiny i v průvodci píšou, že dolů i nahoru je to celkem 6, tak neváháme. Přestupujeme v Santiago del Teide na mikrobus do Mascy a záhy zjišťujeme proč silnička je drsně úzká a klikatá, brzy dojíždíme trochu větší bus, který se často musí v zatáčce několikrát couvat. Někdy se vyhábají úplně o zrcátka, tak jsem ráda, že nemusím řídit. Výhledy jsou úplně drsné, takže všichni vcakají o 106. Na místě je to drsně turistické, samý dreky, restaurace a lidi. Kupujeme lístek na loď u taxikáře, který stojí před barem )v baru už žádné lístky nebyly). Nezahálíme a vydáváme se a cestu dolů, kdby to náhodou trvalo dýl, než čekáme. Cestou kaňonem naštěstí zas tak moc lidí nepotkáváme, tak to taková hrůza není. Skoro se ani nedá věřit, že se někam dá dojít, jak se to klikatí dole mezi obrovskými skalami. Občas zaprší, takže je cesta docela kulzká a nedá se jít tak rychle. K moři docházíme za cca 2,5 h (v 16.00), pán od lodi se nás ptá, zda chceme jet az v 16.30, nebo čekat až na 17.30, na kdy máme lístek. Protože zase začíná pršet, rozhodujeme se jet už v 16.30. Rychle obědváme a už vidíme, jak přijíždí loďka. Sou úplně drsné vlny, tak jsme zvědaví, jak buseme nastupovat. Je tam skalnaté molo se schodečkama k rozbouřenému moři. Vytvoří se řada, až skoro při násupu vidím, že do lodi je potřeba skočit ve chvíli, kdyse správně přiblíží. Jeden borec kormidluje a druhý hází lidi do lodi ve správný okamžik. Každého pevně drží, aby neskočil blbě. Nástup trvá asi 10 minut. Někteří jsou úplně vyděšeni a občas příde takov vlna, že odplujeme cca o 10 m a je potřeba zamanévrovat zpět. Samotná cesta už je pak v pohodě. Z Los Gigantes jdeme rovnou na hotel a pak zamíříme na druhou stranu po pobřeží hledat wi-fi. Nacházíme Pit Stop, kde si v dává 1/2 l Sangrii za 5 EUR a já kafe s mlíkem za 1,5 EUR. Bohužel skoro nic nestíháme na netu najít, a už zavírají. Tak na to prdíme a jdeme do Lidla nakoupit něco na večer. Protože V nechce půjčovat auto, protože je to drahé, plánujeme ještě cca 3-4 denní trek z Adeji. Večeříme, předbalujeme se a jdeme spát.

21. 12.

Nejnáročnější část celého dne je sbalit všechny věci, co jsme si rozhramařili po pokoji. U toho snídáme, naposledy se sprchujeme a plánujeme, co dál. Kolem 10 se odhlázíme z hotelu a hledáme autoů.jčovnu Cicar, kde si chceme půjčit auto na Gran Canariu, borec je neochotný a prý to u něj nejde, tak aspoň hledáme nějaké int. café, ať si koupíme trakejt na 25, protože každá agentura si za to přirazí 10 EUR. Net nacházíme v nějakém centru s videohrama a automat ama, tak se za 1EUR/30 min kupujeme trakejt, rychle píšmš domů a pak jdeme na bus 473 do Adeje. Cestou je hrozně moc kolon, tak jedeme asi 20 skoro hodinu. Pak už siestíme v centru v parčíku A v jde nakopuit na trek a na informacích získat asi 150 turistickou mapu okolí. Vydáváme se z centra prudce vtzhůru na vyhlídku Baranco a pak už jen dál po šipkách na Honche ? furt prudce do kopce. Naštěstí se nám stoupá docela dobře a při západu slunce zvolna odpočíváme u pěkného výhledu na moře, tak počkáme, až slunce zapadne a hledáme cestu dál nějakou plošinku na nocleh. V nchází pěkně schovanou dál od cesty, tak se můžeme v klidu vyspat.

22. 12.

Ráno nás budí sluníčko, tak se pomalu hrameme a za úplně jasného počasí chvíli stoupáme a pak se skoro celé dopoledne vlníme borovicovým leískem, který musel někdy celý vyhořet - kmeny jsou černé a jehlice rostou jen na nejsilnjších větcích. Kledáme do Ifonche, kde V. vyprosí vodu (fakt hnusnou) a zase lesíkem stoupáme cca do 1600 a navečer scházíme do vesničky Vilaflor. Jsme nadšeni, cest aje krásná, vesnička malebná a ještě tu mají na náměstí wi-fi free, tak můžeme domů poslat pozdrav. Příště se tady usíme ubytovat! V. dokupuje zásoby, já nabírám vodu a vdáváme se po krátkém odpočinku stoupat směr okruh Paiseja Lunar a hledat spací místo. Cestou potkáváme dva mladé němce, která se vypaávají na spaní venku a radí nám, že si na Paisaje Lunar určitě máme zajít. Vystoupáme až k opuštěným stavením, kde nacházíme na druhou stranu do cesty plošinku a jdeme zalehnout.

23. 12.

Budíme se brzy, ale mně se nikam nechce, tak poleháváme cca do 9 a to se mi stále nikam nechce, ale balíme a vydýváme se na cestu. Včera jsme se rozhldli, že si cestouu odbočky na P. L, necháme batohy a vyběhneme si nahoru, to se mi taky nechce, ale nakonec se nechávám epřemluvit a jsem ráda, cesta nalehko nebyla moc náročná a výhled byl moc pěkný na zvětralou měsíční krajinu. Teď už nás čeká jen klesání do civilizace. Na žádné z našich map není moc poznat, kam které cesty vedou, tak na rrozcestníku vybíráme Las Vegas, přes La Florida, což by mělo být směrem k moři a k velké silnici. Mapy jsou tu zoufalé, naštěstí značení je dobré, spousta rozcestníků a cedulí s dalšími mapkami, tak se jakžtakž orientovat dá. Cestou dolů míjíme spoustu opuštěných stavení a zahrádek a taky lezecké oblasti, až docházíme do Las Vegas. Světla už moc nezbývá (tak hodina), tak se rozhodujeme cca hod odpočinou u kostela, nabrat vodu a vrátit se přespat nad vesnici a v cestě na pláž pokračovat až další den. Nakonec si na nocležiště vybíráme velkou nádrž nvody s rovnou střechou, kde sice celou noc je slyšet tekoucí voda, ale konečně spíme na rovném.

24. 12.

Budí nás pán se psem, který začne štěkat na nš stan, tak se pomalu začneme hrabat a přichází pán odečíst vodoměr. Rychle se pakujeme a jdeme se nasnídat do parčíku pod město. Vydáváme se silničkou dolů na Cimiche ? odkud chceme stopovat. Nečekáme, že by tady něco jelo a hle, auto, V stopuje, pán s paní, umí jen španělsky, ale ochotně nás do svého třídveřáku nacoup a odvezou až na dálnici, kde nám ukazují zastávku busu, který jede do Guimanu? na pláž, ale nakonec se rozhodujeme strávti Štědrý den v Santa Cruz a třeba si zajít na rybu. Když čekáte na bus na dálnici, je potřeba zmáčknout tlačítko na znamení a cca 150 m před zastávkou to řidičovi zasignalizuje a sjede pro vás. Na Santa Cruzském autobusáku to už známe, jdeme tedy do Il Corte Inglese pro pití a pak na informace zjistit ubytko. Paní nám dává seznam hotelů, tak jdeme zkusit ten nejlevnější. /án ukazuje V. poslední pokoj, bez oken a bez koupelny a chce 50 EUR, že je sezóna, tak nechceme. Jdeme tedy do nejbližší kavárny na kafe a na wi-fi rezervuji El Horizonte za 46 EUR i s koupelnou a neomezenou wi-fi, tak budeme moct večer zavolat domů. Koupeme se a jdeme na prohlídku města a taky do jedné z něj restaurací dle Trip Advisoru v budget category. Nejvíc nás nadchne park, kde bydlí uplchlí papoušci (dle LP) a mě potom atmosféra ve městě, je Štědrý den, všichni sedí ve velkých skupinách na zahrádkách restaurací v centru města a baví se a všude kolem je mrtvo. nejprvě míříme do Tapas baru, ale ten je zavřený, tak jdeme až k toreadorské aréně do restaurace Tahiti. Ujímá se nás asi majitel, podrobně vysvětluje jídelníček ve španělštině, dokonce nám půjčuje mobil s aplikací, která umí přehkládat slova, když na ně člověk zamíří. nakonec nám pomáhá s vběrem rybí karbenátky s jejich typickým brsalátem, grilovaný sýr s paprikoýma omáčkama a bílou rybu na grilu, místní víno (ne moc dobré) a vodu. Nkonec jsme najezení dosyta, že si ani dezert nedáváme a platíme peníze 22,1 za oba, nechce se mi tomu věřit. Cestou zpět ještě nakupujeme jídlo na další dny, víno a chipy na večer a docházíme mrtvm městem na pokoj, nikde ani noha. Nejprve voláme přes skype do Adamova a vyzvídáme novinky, doma, potom Kamči přes facetime, která nás propojí i s mamkou a máme conference call. :) Po telefonátech zjístíme, že na recepti nemají otvírák a sami to neotevřeme, sníme chipy a V vytuhne, já ještě dělám blbosti na wi-fi, protože z ulice a vedlejšího pokoj je takovýý binec, že nemůže spát.

25. 12.

Moc se nám nic nechce, tak se pomalu balíme akolem 11 opouštíme hotel a jdeme zevlit do centra. V. si čte a já se procházíme po vylidněném centru. Kolem oběda se přesouváme k přístavišti, kde obědváme a já jdu na průzkum, záchody nacházím, náš trajekt však ne. V. je naštěstí úspěšnější, tak může být v klidu. Přesuneme se nejprve do čekárny všch společností a pak cca hodinu před odjezdem do čekárny Navieras Arma? udělat check-in a nalodit se. Trajekt je poloprázdný, sedačky pohodlné, tak cesta ubíhá docela rychle. Občas pospvám, občas koukám na dementní filmy ve španělstine. Do Las Palmas přejíždíme až za tmy (cesty tedy trvala minmálně 3 hodiny, ne 2,5, jak slibovali), z trajektu nás minimusem odváží někam asi do centra. Nevíme tak zkoušíme zjišťovat, kde je autobusák. Mladá rodinka říká, že asi 45 minut na zastávce městského busu nacházíme spoj, tak se vydáváme směr park Catharina, za kterým by měl jet. Rodinka nás dohání, že nás tam hodí autem, s díky odmítáme a pře park plný divných individuí jedeem na bus č. 1, který má jet k autobusáku San Telmo. Na ten dorážíme kolem osmé a pána asi řidiče se ptáme na různá města do hor, nic nejede do Teroru právě odjel, do Santa Brigada. jede teď, dobíháme ho a už frčíme nocí neznámo kam. V Brigadě to docela žije, naštěstí se nám cca po půl hod chuze směr ? podaří najít plácek pod palmou na zídce u silnice.

26. 12.

Vstáváme ještě za šera, abychom se nenápadně vytratili do města. V malebných uličkách nacházíme kostel se zelenou značkou cesty El Pino (to ještě nevíme, že to je ta naše). Spar a pak kde posnádáme. Pak bloudíme městem, zjišťujeme, že info tu není, cesta do Teroru ano, až paní se skautem nás posílá ke kostelu na cestu. El Pino, že vede do Teroru. Cesta do Teroru vede v podstatě stále mezi domy, vesnicemi, docela po silnici a občas kdoví kde, ale naštěstí se vždy najdeme. Do Teroru dorážíme po poledni, městečko je to moc pěkné, jdeme na autobusák (asi nový), kde mají záchody. Zjišťujeme, že bus do Artenary jede skoro za 4 hod, tak se vydváme do Lanzarote, pěkné vesničky cestou, kde obědváme a jdeme zkusit štěstí na stop. Zastavuje mi druhé auto, Španěl ze Sevilly bydlící v Malze s naštvanou přítelkyní, co vůbec nemluví. Nakonec prý jedou do Tejedy, tak nás berou jen kousek a vyhazují nás na zastávce u rozbočky na Artenaru. Skoro všichni jezdí do Tejedy a pak přímo u nás na jediném stopovacím místě parkuje borec. Musíme jít dál, cesta je hrozně úzká, nikde vhodné stopovací místo. Naštěstí nám zastaví pár z Maspalmas, narvou do svého třídveřáku a vypráví, že přišel písek ze Sahary “calima” a proto není nikde nic vidět. My se smějeme, protože jsme si mysleli, že to je mlha. V Artenaře nás vysazují, dokonce zjišťují, že v blízké kavárně nám dá pán mapu. Nakonec si tam za 12 EUR kupujeme trekovou mapu celého ostrova, ať máme klid. Vydáváme se směr Cruz de Tejeda přes vyhlídku básníků a končíme dnes u hory Artenara, kde mělo být campovací místo a není a kde by byl krásný výhled na Roque ublo nebýt toho písku calima. Stavíme stan pod vrcholem a Vítek slavnostně otvírá víno mou pohorkou o strom, které už dva dny nese, protože nemáme otvírák. V noci opět přichází hrozný vítr, takže se nedá moc spát.

27. 12.

I ráno hrozně fučí, tak se na cestu vydáváme až kolem deváté. Po snídani dokonce navlékáme bufy a bundy, jak se ochladilo a stále není nic vidět. máme málo vody, tak spěcháme směr Cruz de Tejeda, kam dorážíme před polednem úplně vyfučení. Vítek v info zjišťuje, že v Tejeda je Spar otevřený do 1:30, já nabírám v restauraci plné dobrůtek vodu a valíme do Tejedy do Sparu. Cestou dolů se otepluje a vítr docela ustává. Projdeme rychle malebným městem, nakoupíme, naobědváme se u cesty a pokračujeme po stezce směr La Culata ?, kde cestou nacházíme plácek na siestu. Vegetíme cca hodinu a pak strmě stoupáme do La Culaty? odkud je výhled na Roque Nublo a mají tam nějaký motorkářský sraz. Kolem není moc kde spát tak ještě strmě stoupáme do La Golety, kde je asi východiště na skálu, neboť tu parkuje asi 100 aut, tak chvíli kousek opodál koukáme na západ slunce a pak pokračujeme k přehradě, kde chceme najít spací místo, bohužel je většina oplocená, tak až za tmy docházíme do kempoviště. Cestou pozorujeme hrnoucí se mračna při západu slunce. V kempovišti na grilu vaříme brkaši se sýrem a šunkou a rychle zalézáme, přijíždí jeden karavan a pak auto, co přijede a zase odjede.

28. 12

V noci byla dost kosa, vjasnilo se, viditelnost už dobrá. Ráno je stan mokrý (poprvé za celou dobu). Přijíždí správci parku a říkají, že je to kemp jen pro karavany, což jsme si včera nevšimili, naštěstí nás nechávají být, když řekneme, že už odcházíme. Rychle balíme zmrzlýma rukama mokrý stan a vracíme se na vyhlídku vysušit věci a posnídat na sluníčku. Fotíme kýčový Roque Nublo, než přijdou mraky. Po snídani se vydáváme přímo ke skále Roque Nublo odkud jsou nádherné výhledy do hor i na Tenerife. Bohužel je to tam velmi turistické, takže se to hemží lidmi, tak se brzy vydáváme dál na okruh do vesničky Ayata?. Kam klesáme asi 2 hodiny i se zevlící obědovou pauzou. Ve vesničce není žádný obchod, tak nemůžeme dokoupit zásoby a vracíme se cca 45 minut strmým výstupem na parkoviště La Golleta, kde kupujeme 2 mandarinky a laskonky k snídani. Dál nás čeká ještě cca 100 v. m. stoupání na hřeben směrem Cruz Grande. Cesta je po skalách špatně značná a navíc se úplně zatáhlo a není moc vidět, tak se rozhodujee přenocovat poblíž soukromé jeskyně v podstatě nad silnicí, ale přitom několik desítek výškových metrů nad ní. Není mi moc dobře, tak jen odpočívám, Vítek si chvilku čte a kolem osmé jdeme sát.

29. 12.

Vítek vstává v 7 na východ slunce a protože je jasno, tak odchází pofotit. Sbalíme se a posnídáme na sluníčku pak nás už jen čeká kousek výstupu po skále a pak hřebenovka kousek a klesání vydlážděnou cestou do Cruz Grande, ten kdo tu cestu dělal se musel pěkně nadřít. Cruz Grande je v podstatě jen parkoviště, tak pokračujeme klesáním do malebné vesnice Tunto, kde je zoufalý obchod, tak kupuju jen pár věcí a jdeme siestit. Po obědě jdu nabrat vodu na záchody a když se vracím, Vítek

zde zápis končí