#Nohavica
Až to se mnu sekne
Pesimistická píseň o vlastní smrti od Jarka Nohavicy
Darmoděj
Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě, šel včera městem muž a já ho z okna viděl, na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, a já jsem náhle věděl: Ano, to je on, to je on.
Margita
Točí se točí kolo dokola a až nás smrtka zavolá, tak vytáhneme rance. Sbalíme svý tělesný ostatky, srazíme podpatky a potom dáme se do tance.
Mikymauzoleum
Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí, zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí, nebo je po mně a já mám voskované boty, ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
Muzeum
Ve Slezském muzeu, v oddělení třetihor je bílý krokodýl a medvěd a liška a kamenní trilobiti, chodí se tam jen tak, co noha nohu mine, abys viděl, jak ten život plyne, jaké je to všechno pomíjivé živobytí.
Never more
G Seděl jsem za stolem a C G C G C G básně čet', rádio hrálo, C G vtom slyším ťukání na parapet, Emi D G C G tak tiché, že se mi možná jen zdálo, Cdim Cmaj7 zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal: Hmi C "Nerad vás ruším, pane básníku, G ale mohli bychom na chvíli dál?
Silueta
Z mého pokoje je vidět na váš dům, vaše okna za záclonou celý večer v světle tonou. Je to těžké nepodlehnout vlastním snům, když se mihne na roletách vaše černá silueta.