#Nohavica
Až to se mnu sekne
Pesimistická píseň o vlastní smrti od Jarka Nohavicy
Never more
G Seděl jsem za stolem a C G C G C G básně čet', rádio hrálo, C G vtom slyším ťukání na parapet, Emi D G C G tak tiché, že se mi možná jen zdálo, Cdim Cmaj7 zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal: Hmi C "Nerad vás ruším, pane básníku, G ale mohli bychom na chvíli dál?
Silueta
Z mého pokoje je vidět na váš dům, vaše okna za záclonou celý večer v světle tonou. Je to těžké nepodlehnout vlastním snům, když se mihne na roletách vaše černá silueta.
Muzeum
Ve Slezském muzeu, v oddělení třetihor je bílý krokodýl a medvěd a liška a kamenní trilobiti, chodí se tam jen tak, co noha nohu mine, abys viděl, jak ten život plyne, jaké je to všechno pomíjivé živobytí.
Mikymauzoleum
Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí, zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí, nebo je po mně a já mám voskované boty, ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
Margita
Točí se točí kolo dokola a až nás smrtka zavolá, tak vytáhneme rance. Sbalíme svý tělesný ostatky, srazíme podpatky a potom dáme se do tance.
Darmoděj
Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě, šel včera městem muž a já ho z okna viděl, na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, a já jsem náhle věděl: Ano, to je on, to je on.