#Kahuda

Ave Maria

[intro] C B C B C B … C F C F B C Ave Maria. Sám Lucifer chytil mě do svárů. Ave Maria. Už veze mě ve zlatém kočáru. Ave Maria. Už hraje mi písničku na přání. Ave Maria. A svět kolem nás rychle uhání. Ref.: a D Pod koly se suché listy honí, a D G C B C B… šedivá obloha slzy roní, slzy roní… Ave Maria. Do oblaků vítr se opírá.

Brouk

Někdy jenom o tom přemítám, proč je svět tak zlý a pustý. V údivu pak často chodívám s pootevřenými ústy. Života chuť hořkou okusí, kdo se takto na svět kouká. Brouk mi totiž vletěl do pusy, no a teď mám hlavě brouka. Ref.: Do mozku mi buší v hlavě se mi [: prochází :] Ve spánku mě ruší, všechny sny mi [: překazí :] Jen ať se brouk těší – já mu dám!

Cínoví vojáčci

Vystřelil jsem na pouti dva cínové vojáčky oba je dal do kalhot, kalhoty pak do pračky. Úplně jsem zapomněl, co se teďka může stát: kvůli mojí hlouposti vojáčci se budou prát.

Dny už se krátí

Dny už se krátí a světla ubývá, kamenná žába divně se usmívá. [: A někde v dálce odbíjí klekání. :] Někdo tu byl a bůhví, co tady chtěl. I já jsem jeden z těch, kdo ho zabíjel. [: A kdo mu říkal, že slunce zaclání. :] Ref.: Snad už vím, co se skrývá v šedivých oblacích. Slunce zář, voda živá, nebo jen chladný sníh. Za slovy v poušti slyšel jsem trávu růst.

Duch

G C D Průsvitný duchu, dopřej mi sluchu, G C D chtěl bych se totiž dozvědět, C G e D zda-li mé pití zkrátí mi žití, C G C D zda brzy uzřím onen svět. Na to duch praví – to tam tvé zdraví, brzy svět onen uvidíš. Zbývá ti hochu času jen trochu – C G Dis D jako já skončíš, teď to víš. Ref.: C e D Za malou chvíli tvé srdce nezabuší.

Fata morgána

D6 Žízeň déšť mi vzal. cis7 Fis Vítr rozfoukal h /a G6 tvoji tvář kdesi v písku D e7 Asus4 A a mé srdce zbrázdil. Kapkám utíkám, písek v hlavě mám. Jen ať pálí ať pálí D G A D a vlévá se do mých žil. Ref.: C7/9 Odešla jsi vzhůru D kamsi do modré dáli. C7/9 Vím že na mé duši D G Asus4 A stín horké srdce spálí, spálí, spálí.

Hodinář

[intro] C d’ C G C d’ C G C d’ Já jsem hodinář, F G svůj čas trávím prací. Skrývám svoji tvář za sklo zvětšovací. Práce to je lék, žal když ve mně bují. Zoubky koleček můj čas ukusují. [intermezzo] Býti bohatý je mým tajným plánem. Vždyť mi neplatí čas, co je mým pánem. Hlad mám jako pes, mám však prázdnou kasu. Žiju bez pěnez a bez chvíle času. [intermezzo] Všechno změní se, jen co poznám nudu.

Houpy hou

Tomu kdo si kapra zasadí, houpy hou. Nevyroste nic než kapradí, houpy hou. Těžko na tom někdo změní, že to pravda je i není. Nevyroste nic než kapradí, houpy hou. Když mám jen jednu korunu, houpy hou. Můžu aspoň sedět na trůnu, houpy hou. Těžko na tom někdo změní, že to pravda je i není. Můžu aspoň sedět na trůnu, houpy hou. Ref.: Ráno večeřím, večer snídám, snad se tím dlouhé chvíle zbavím.

Hvězda

Když se venku stmívá a na město padá dřímota. Jako plamen svíčky se po nebi světlo mihotá. Tolik malých světel: každé z nich je hvězdou života. Kdoví kterou na obloze jen já pro sebe mám. Je to hvězda co mi říká poď’ blíž, už jsem na dosah, jsem tvůj život, co na nebi bliká v nočních temnotách. Nikdy bys to sám a potmě tak vysoko nedotáh’. Stačí se jen podívat a potom uvidíš sám.

Jak jsem hrál s vodníky mariáš

[intro] c B As G c c c/B As G Když slunce v rybníce své světlo zháší, c c/B As G sedávám s vodníky při mariáši. As G As G Do karet upírám zrak ustrnule – c c/B c G c červený, zelený žaludy, kule. Sypte se penízky ve stříbře, zlatě, vodníci prohráli dneska i gatě. Na ně teď upírám zrak ustrnule. Červený žaludy, zelený kule.

Jak jsem si koupil psa

G Koupil jsem si včera pitbulteriéra G G7 zatím mě moc neposlouchá. C D Prý jen málo kouše, G e neublíží mouše, a D jenomže já nejsem moucha. Koupil jsem si včera pitbulteriéra, kvůli jeho přítulnosti. Od noci do rána olizoval pána, pak už jenom jeho kosti.

Jehla a nit

Byla jednou jedna jehla a pak jedna bílá nit. Jehla se však ani nehla, když někdy nit chtěla šít. Co se s ní nit nahádala, co kvůli ní zažila. Jehla se s ní nepárala, vždy se někam zašila. Jednou se zas jehle stalo, že nit pěkně namíchla. Když se k šití schylovalo, tak to prostě zapíchla. Proto ani nepostřehla, že jí řekla bílá nit: že je zlá a tupá jehla a že hodlá odejít.

Kat

Katovi jednou kdosi řek’: neumíš nic, než chlastat rum. Přijdeš si k pěkným penězům, však z práce žádný užitek. Kdyby si trochu méně pil, poznal bys kate konečně, že jsi na světě zbytečně. Leč kat se na něj osopil: nech hloupých řečí o rumu, vím, že jsem tady pro lidi. Cožpak to nikdo nevidí? Více hlav, více rozumu.

Kouzlo noci svatojánské

[intro] G C C Kouzlo noci svatojánské, C/a /g /f /d otev-ři mi skálu, C co tě v sobě uvěznila kvůli tvému žalu. V srdci skály leží zlato a třpytivé kamení, ve které se tvoje slzy C/a /g /f /e /d o půlnoci promění. [intermezzo] Kouzlo noci svatojánské otevři mi skálu, která stojí mezi námi, kvůli tvému žalu. Až ve slunci kouzlo zmizí, brány skal se uzavřou a ti kteří neodejdou navždy spolu zůstanou.

Krátká báseň o tom, co jsem měl dnes k obědu

Co jsem měl dnes k obědu, to bys neuhodla – včelu spadlou do medu. Mňam včela – ta bodla.

Kterak paní Růža vařila nudlovou polívku

Paní Růža uvařila polívku v kastrolu, pak se do ní vysmrkala – nese ji ke stolu. Tam už sedí její Pepa, hned říká má milá: no tak ukaž, co jsi pro mne dneska uvařila. Růža na to moje zlato, můj drahej Jozífku: tu máš svoji milovanou nudlovou polívku.

Listopad

Studenej vítr přines’ tmu a chlad, večerní slunce zdrhlo na západ a na obloze vyšel listopad, měsíc listopad. Tiše se vplížil do nejzazších míst a ve všech knížkách, co jsem začal číst, za chvíli nezbyl [: ani jeden list :] Déšť začal ťukat do okenních skel, klepal a prosil, abych otevřel. Takovou dálku [: dneska za mnou šel :] Když se ten déšť najednou v očích skryl, tak vešel podzim, tiše pozdravil a pak se [: v mojí hlavě usadil :] [ 1a (o oktávu výš), mezihra 2a, 2b, 1a ]

Na žhavých kamnech

Na žhavých kamnech leží sníh, déšť padá z louží do oblak. Prsty mi kloužou po pražcích, snad mi je neujede vlak. Z okna jsem pustil gramofon, den za dnem zvolna pomíjí. A kdo má srdce jako zvon, tak tomu půlnoc odbíjí. [: Tak mám zase divnou předtuchu, možná, že se mi to zdá, Něco asi visí ve vzduchu, jen abych to nebyl já. :] Když rudé slunce zapadá do bílé barvy z bledých střech.

Netopýr

Nikdo neví jak a nikdo neví proč, dneska přijel na náměstí kolotoč. Nikdo na něj ale ani nevkročí, jinak rychle pozná, jak s ním zatočí. Osamělá růže je jak na trní, čeká jen až se čas noci naplní. Bojí se tmy a tak čeká na ráno, nikdy neměla na růžích ustláno. Ref.: Jenom netopýr zase má noční můru. Visí hlavou dolů, a nemůže spát. Myslí na to, proč je svět nohama vzhůru, proč se musí každou noc něčeho bát.

Náměsíčník

Bb Spím, nebo bdím, c copak já vím. Es F Měsíční svit F7 Es F chci v očích mít. Pohlcen tmou nenasytnou, po hradbách stěn Es7 D7 honím svůj sen. Ref.: g g7+ Sám klopýtám g7 po střechách g hvězdný prach c polykám. F7 Tmám sbohem dám, jen co strach v hlubinách B c F pochovám. Jenom v mých snech z vysokých střech nehrozí pád, nechte mě spát. Vím nechci zpět, stinný je svět, co mi chce vzít ticho a klid.

O jednom kocourovi a dvou myších

[intro] Pápápá pářili se v pozdní hodině myši na mýtině u bodláků. nánáná náhle je vyčmuchal kocour Fred, hned obě myši sněd’ bez rozpaků. Carárá rázem zjistil to, co nečekal: myši se páří dál bez nesnází. Tralálá láska ať chcem anebo nechcem nakonec žaludkem vždy prochází.

O jepici v prodejně obuvi

Když vybrala jepice celodenní úspory, šla si koupit střevíce, leč natáhla bačkory.

O žábě a vose

G Sedí žába na kameni do dáli se dívá i když jí do zpěvu není, G7 tak už hlady zpívá. G7 C D Sedí žába na kameni hlad už na ni zuby cení i když jí do zpěvu není, G7 tak už hlady zpívá. Stmívá se a padá rosa žába hlady zmírá když v tom kolem letí vosa jménem Drahomíra. Stmívá se a padá rosa žába má hlad, je jí kosa, když v tom kolem letí vosa jménem Drahomíra.

Olgoj Chorchoj

A Kdesi v daleké poušti E poblíž suchého houští f# je v písku temná nora E prapodivného tvora. Žije bez bot a šatu, nemá hlavu a patu kdo ví, jak pije z louží, když po dešti pít touží. Ref.: E A E Olgoji chorchoji, spočívej v pokoji, D E vždyť nikdo nestojí o tvoji přízeň. A E Kdo je rád, že jsi tu, má duši bez citu D E zůstavej v úkrytu i když máš žízeň.

Pohádka o psu

Starý a hlídací pes neměl kde bydlet. Asi proto, že byl spíš starý než hlídací. A pán ho vyhnal do takového počasí, že by psa nevyhnal. Pes šel a šel, brečel víc než deśťové mraky nad ním a myslel si: to mám za ta léta hlídání pěknou odměnu, ušili na mě moc pěknou boudu. Musím se na ni jít podívat. Hm, opravdu pěkná, konečně mám kde bydlet.

Píseň nosiče kufrů

F G Milé dámy, drazí páni, C a já jsem nosič z povolání. F G Peníze, co vydělávám, C C7 tobě moje ženo dávám. F G A když kufr neunesu, C a vzpomenu se, plný děsu, F G na tvé tělo málo vzhledné F G C a hned se mi kufr zvedne.

Píseň zamilovaného lakomce

d g d d g d Vy nemáte snad ani zdání d g d o tom, že jen vás tak rád mám. d G D Jen slyšte má spanilá paní d B A co za vaši přízeň vám dám. A D d7+ D d7+ Já růže složím na váš klín, A D d7+ D D7 až slunce uzří vlastní stín. G A Mé srdce plá, D h tak nebuďte zlá, F A D h D až zazní loutny tón.

Sirka

[intro] Sirka se postavila k mikrofónu: právě se rozhodla, že zazpívá pár vřelých nápěvů a vroucích tónů, [: plamenné písně, slova ohnivá :] Když se pak ze všech sil do zpěvu dala, strhla se nad tou sirkou vichřice, jenomže sirka zpívat nepřestala [: to svoje SOLO Sušice :] Tak sirkou nedej se a nezhasínej: lepší jsou blesky než klid před bouří. Času máš málo, tak zpívej zpívej, [: než se ti z hlavy všechno vykouří :] Že budeš černá, to bude malá cena za to že nemáš černý svědomí, za to, že jsi tak strašně zapálená a za to, že tě nikdo nezlomí.

Slunce

Tma se v dálce objevila – stíny běží na pomoc. Jsi mým sluncem moje milá: zahřej mě než přijde noc. Dřív než začne měsíc bledý smutně zářit do dáli. Poprvé a naposledy vlastní žár tě popálí. Tma se v dálce objevila – stíny běží na pomoc. Jsi mým sluncem moje milá: a ve vzduchu visí noc. Slunce už se v krvi topí, krev ti buší ve spáncích. Nikdo asi nepochopí, proč máš hlavu v oblacích.

Sněhulák

D Věřte mi je to tak, A já jsem jen sněhulák, h G znám zimních nocí D A stesk a chlad. D V očích mi taje sníh, A když ve sklech okeních G A D vyhlížím tu, co mám rád. Pro Vás můj horký dech, namrzá na oknech, ledové květy chci vám dát. O vřelé lásce sním, jste sluncem vzdáleným, co duši dovede hřát. Ref.: D A Mám v srci žár, A D krůpějí pár, D7 G krůpějí pár, D A h zbyde z mé lásky k Vám, G D A D zbyde z mé lásky k Vám, Pohleďte z okna ven, ve svitu luceren, poznáte paní světa žal, ten kdo vás jednou zřel, láskou k Vám zahořel, dřív než se do pláče dal.

Strach

S nocí se přihnal netopýr, černými křídly zhasil den. Za obzor zmizel klid a mír, světla se stáhla do oken. Z děsivých snů se probudil, sám sebou vylekaný strach. Když do tmy tloukl ze všech sil čas uzavřený v hodinách. Stíny co stály na špičkách toužily slunce uvidět. Však jenom rozvířily prach a do tmy pochovaly svět. Sám sebe po tmě nevidím, noci stín ve mně život zhas’. Čas ho pak zavřel do hodin, já jsem ten stín, já jsem ten čas.

Sázka

Vsadil jsem se s panem Svobodou, kdo vydrží déle pod vodou. On vyhrál jen o půl minuty, přesto je jak holub nadmutý a pln pýchy leží nečinně nafouknut na vodní hladině.

UFO

C7 F V létajícím talíři g Marťan k Zemi zamíří g7 C přesto že prach rozvíří, B C tak přistání riskne. Až vítr prach rozfouká z talíře se vysouká v ulici se rozkouká F pak mi zvonek stiskne. F A Když mu přijdu otevřít d řekne hochu to chce klid A chci se s lidmi seznámit d poznat jejich zvyky. B Já jsem Marsu vyslanec C F DiS doktor a vzdělanec d B bude jistě lehká věc C F navázati styky.

Velbloud

[intro] A D A D A D E A Po městě se šíří drby, každý už má vážně dost E7 velbouda, co svými hrby, A pohoršuje veřejnost. Všichni by si proto přáli skoncovat s tím velbloudem. Když prý hrby nezahalí, stane brzy před soudem. [intermezzo] Když to chudák velbloud slyšel, nebylo mu do zpěvu, proto si hned ráno vyšel do prodejny oděvů. Vyndal z kapsy peněženku, pak si koupil za libru bavlněnou podprsenku největšího kalibru.

Venku už se připozdívá

Venku už se připozdívá, nad městem se soumrak skrývá. V noci ani za svítání nikdo z lidí neuvidí tmu co padá na domy. Venku už se připozdívá, noční soumrak něco skrývá můru co už od večera až do rána tíží pána co má černé svědomí. Chladná tma mě v dlaních studí tma nikoho neprobudí jenom stíny v nočním šeru budí ve mně nedůvěru. Chladná tma mě v dlaních zebe tma obléká modré z nebe stíny tuší co jim zpívá když se venku rozednívá.

Venuše

[intro] Ve studeným podkroví visí obraz Venuše život ji moc nebaví je jak tělo bez duše. Není totiž legrace viset jen tak na skobě, celej den být bez práce a nemít co na sebe. A bez šatů je v podkroví zima jako v lednici. Ale kde vzít na nový, když má holou zadnici. Šaty nejsou maličkost – to se ale načeká. Peněz není nikdy dost i když kazí člověka. [intermezzo] Zatím dole v zahrádce všechno vůkol začlo kvést, v trávě voní kosatce a mouchy bzučí o sto šest.

Vepř

G A D A D h G A Rozhodl se nenadále vepř darovat krev. D h G A Při odběru ve špitále křičel jako lev. [uáááá!] B A B A Na krvi byl dneska prve, leč doktor ten šmejd. D h G A D Z darované jeho krve udělal si prejt.

Vysavač

Vysál jsem vysavačem seno z kravína, stodvacetosm stračen, vola Ervína, bejka po padoucnici, co šel na jatka, dvě krávy, jalovici, a tři telátka. Vysál jsem vysavačem vodu z rybníka, hejno divokých kačen, pana vodníka vodního šneka Rudlu, kapra Řehoře, pak ňákou malou čudlu a dva úhoře. [: Všechno jsem to vysavačem vysál ebleblelb:] 3x Vysál jsem vysavačem jídlo z lednice, pixlu se zavináčem, půlku slepice, máslo a jitrnici, vejce na špeku, banán a čtyři pizzy, stroužek česneku.

Vánoční píseň o kočce a kryse

D Usíná krysa ve stoce h a mrazivý hlas dálky G šeptá, že už jsou Vánoce e A a Štědrý den a dárky. A skrze mříže kanálu dneska tak jako kdysi, padají vločky pomalu G Fis na horký čenich krysy. Ref.: Fis A zatím co vločky, h tají na čenichu, A7 šedivý stín kočky D blíží se potichu. Odněkud ze šera, už se řítí kočka, e Štědrého večera Fis F E A krysa se nedočká.

Vítr

Cis sus2 gis Vítr mě náhle do prachu srazil, jako já táhle zanaříkal. Jediným slovem mé srdce zmrazil, Cis sus2 gis Fis pak sfoukl oheň, co ve mně plál, co ve mně plál – E Dis E Dis oheň, co v mých očích plál. Do úst mi hodil větrový bonbon, já za ním chodil, kam si on přál. Aby mě získal, složil pár poklon, když potom pískal, já tancoval, já tancoval – jak pískal, já tancoval.

Výhodná partie

Tralalalalalalalalála, zbalil jsem dnes homosexuála. Mám s tím pánem velmi vážné plány: svlíknu ho a posadím do vany. Tralalalalalalalalála, zbalil jsem dnes homosexuála. Kam se hrabe moje nová karma: teď budu mít teplou vodu zdarma.

Výtah

e7 Zasek’ jsem se ve výtahu – jachachachá už rozřezávám podlahu – jachachachá A7 Kde jsem k tomu vzal odvahu – jachachachá e7 když je pode mnou sto sáhů – jachachacha h7 A e7 jachachachachachá, jachachachachachachá. Neuklouznout měl jsem snahu – … leč nabírám svislou dráhu, – … blížím se ke smrti prahu. – … Výtahu ty sprostý vrahu! – … Zachránils mě o Alláhu, – … přivolals doktora Bláhu, – … ten si na mně zchladil žáhu, – … dal na celé tělo dlahu.

Zabíječka

Ušetřiti za porážku letos se nám zdařilo. Prase kdesi našlo flašku a samo se spařilo.

Zlatý prase

e Za zlatý prase bych tě nevyměnil, A v můj drahej platinovej vepříku. A kdyby na mě žralok zuby cenil, dal bych mu kousnout radši rohlíku. Nádherné květy jsem jí k nohám skládal: řekla mi táhni, tak jsem pěšcem táh’, řekla mi padej, tak jsem na zem padal, řekla mi vystřel – no a teď jsem vrah. Ref.: A e Máte-li zájem, za čtyři bůry, A e vyřežu loďku z mozkové kůry.

Čaroděj

C F G C C F G C Starý čaroděj léčí nemoci, a d G C všem co maroděj umí pomoci. Spolknete-li hřeb notně rezavý, žádné strachy, neb on vás uzdraví. F C G C V břiše zaloví, aniž použil nůž F C Cis G když je hotový, tak zakřičí „už!“ Ránu zacelí ruky mávnutí, něvěříte-li, já vás nenutím. F C G C F C G C Tralalala lálá… Mnoho tomu let, co pohřbila zem, dívku, která jed spolka omylem.

Čekání

[intro] H A G F Už odbila třetí, třetí, třetí, H A E Fis mrak, co nízko letí nebe zakrývá. Fis H A G F Kapky do mě buší, buší, buší, buší, E Fis H svět se rozplývá. Už odbila čtrvtá, čtvrtá, čtvrtá, a mně hlavou vrtá, zda mě objevíš. Dříve, než se v loužích, loužích, loužích, utopím jak myš. gis Fis A dis A tak dlouhou chvíli zabíjím – dis Fis A Gis pošlu ji hned na onen svět.

Štěňátko

Shořelo nám štěňátko na uhel, byla ho velká škoda, bylo totiž milé a přítulné. Všelijak jsme se s ním škádlili a občas ho i potrápili, ale vždy jen tak aby ho to nebolelo. Jak už jsem již řekl: uhořelo, uhořelo, uááááá. Nejdřív mu vzplál kožíšek, kožíšek, kožíšek od žhavé jiskry, ale to ještě moc nevadilo, protože jsme hořící štěňátko udusili dekou, uchuchhkcuh. Ale potom mu kožíšek vzplál znovu, tentokrát od špatně sfouknuté zápalky, áááááááá.

Žirafa

H C H7 e a Bývala žirafa samý smích, D G teď jí plot v úsměvu brání. C7+ a Mívala hlavu až v oblacích, H H7 teď smutně hlavu svou sklání. Považte, co musí vytrpět marné jsou stezky a touhy. Krkem jí leže už celý svět, jenže má krk strašně dlouhý. Déšt padá shůry a za pár chvil každý už přes louže skáče. Buďto jen mrak zemi pokropil, H e anebo žirafa pláče.