Venuše

Standa Kahuda

[intro]

Ve studeným podkroví
visí obraz Venuše
život ji moc nebaví
je jak tělo bez duše.

Není totiž legrace
viset jen tak na skobě,
celej den být bez práce
a nemít co na sebe.

A bez šatů je v podkroví
zima jako v lednici.
Ale kde vzít na nový,
když má holou zadnici.

Šaty nejsou maličkost –
to se ale načeká.
Peněz není nikdy dost
i když kazí člověka.

[intermezzo]

Zatím dole v zahrádce
všechno vůkol začlo kvést,
v trávě voní kosatce
a mouchy bzučí o sto šest.

A Venuše ze stínu
sleduje ten krásnej den
Už má zase angínu
a nemůže nahá ven.

Slunce zhaslo za letu
na všechno se svalil stín
i na mistrovu paletu
na štětce a terpentýn.

A terpentýn Venuši
padnul ihned do oka
za chvíli nic neslyší 
a dejchá pěkně z hluboka.

[intermezzo]

Ve studeným podkroví
visí bledá Venuše.
Život ji moc nebaví 
je jak tělo bez duše.
Už neví nic o světě
a o jaru plným krás.
Jen se na ní koukněte:
je úplně pod obraz.

[outro]