Ten vítr nechytíš 📺

Jan Řepka

Až se jednou zastavíš
nedívej se mi do očí
uvidíš v nich déšť
uvidíš v nich déšť

Ať ti fotky zabaví
ať se třeba zády otočíš
jsou chvíle na které
nezapomeneš.

Korsivkému slunci podobná
od rána jsi svítila
a já se vyhříval
já se vyhříval

Jako bílý jestřáb svobodná
střemhlav si se řítila
nesmyslů zbavená
z Col de bavella

A neznali jsme strach
a poslouchali vítr
a vyrývali srdce ve skalách

Tehdy nemyslel jsem na sebe
a už vůbec na svou budoucnost
a přitom jsi byl blíž
přitom jsi byl blíž

Pak jsme to obrátili na sever
přejeli jsme prašný most
v tom prachu stálo víš,
ten vítr nechytíš.

I poznali jsme strach
a neslyšíme vítr
a srdce zkamenělá ve skalách
áááááááá

Může to být deset let
a já se si každou jednu minutu
ostře vybavím

Vím dobře kde tě najdu teď,
každý hledá jistotu.
Ale co to je nikdo nepoví.

Jen až utišíme strach,
zase uslyšíme vítr
a objevíme srdce ve skaláááách
áááách