Štěňátko

Standa Kahuda

Shořelo nám štěňátko na uhel,
byla ho velká škoda,
bylo totiž milé a přítulné.

Všelijak jsme se s ním škádlili a
občas ho i potrápili,
ale vždy jen tak aby ho to nebolelo.

Jak už jsem již řekl:
uhořelo, uhořelo, uááááá.

Nejdřív mu vzplál kožíšek,
kožíšek, kožíšek od žhavé jiskry,
ale to ještě moc nevadilo,
protože jsme hořící štěňátko udusili dekou,
uchuchhkcuh.

Ale potom mu kožíšek vzplál znovu,
tentokrát od špatně sfouknuté zápalky,
áááááááá.

A to již byl definitivní konec štěňátka.
Chtěli jsme jej uložit do kypré hlíny,
ale ono ještě trochu obživlo a
všechno pokousalo.

Ale poté již skutečně
zavřelo své věrné oči a
tím nám dalo na srozuměnou
ach na srozuměnou,
že je po něm, že je po něm,
ach po něm, ááááááá.