O žábě a vose

Standa Kahuda

G
Sedí žába na kameni
do dáli se dívá
i když jí do zpěvu není,
                G7
tak už hlady zpívá.

G7   C         D
Sedí žába na kameni
hlad už na ni zuby cení
i když jí do zpěvu není,
                G7
tak už hlady zpívá.

Stmívá se a padá rosa
žába hlady zmírá
když v tom kolem
letí vosa jménem Drahomíra.

Stmívá se a padá rosa
žába má hlad, je jí kosa,
když v tom kolem
letí vosa jménem Drahomíra.

Hned obletí žábu směle,
pak nabere výšku
žábě přitom nevesele
kručí v malém bříšku.

Hned obletí žábu směle,
kéž bych byla tlusté sele,
řekne žába nevesele,
neb jí kručí v bříšku.

Pak si žába pod vrbami
najde místo v chládku
načež dlouhé brčko slámy
strčí si do zadku.

Pak si žába pod vrbami
páni dámy pán Bůh s námi
bez váhání brčko slámy
strčí si do zadku.

[intermezzo]

Zafouká a na to tata
ve vzduchu se houpá
uši pěkně do kulata
a do mraků stoupá.

Zafouká a na to tata
je nádherně baculatá
je nádherně do kulata
a do mraků stoupá.

Proletí skrz kopce mraků
málem do vesmíru
cestou jako zrnko máku
spolkne Drahomíru.

když letí skrz kopce mraků
mezi hmyz a hejna ptáků
spolkne jako zrnko máku
vosu Drahomíru.

Nikdo neví jak je zrádné
mít žihadlo v břiše.
Žába praskne a pak
spadne s té nebeské výše.

Spolknout vosu to je snadné
žihadlo je ale zrádné
Žába praskne a pak
spadne s té nebeské výše.

Pro žábu mám poučení
a dobrých rad fůru
příště zůstaň na kameni
a nestoupej vzhůru.

Pro žábu mám poučení
obloha pro žáby není
příště zůstaň na kameni
a nestoupej vzhůru.

[outro]