Never more

Jaroslav Nohavica

G
Seděl jsem za stolem a
C     G           C  G  C G
básně čet', rádio hrálo,
                   C      G
vtom slyším ťukání na parapet,
    Emi                       D G C G
tak tiché, že se mi možná jen zdálo,
                  Cdim           Cmaj7
zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal:
  Hmi                   C
"Nerad vás ruším, pane básníku,
    G
ale mohli bychom na chvíli dál?"

V předsíni podal mi
deštník a plášť a láhev vína,
jako bych někde už viděl tu tvář,
byla to tvář,
na kterou se nezapomíná,
v průvanu zhasla mi svíčka,
zvenku studený vítr vál,
na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál.

Usedl do křesla a
černý pták sedl mu v klíně,
bodlo mě u srdce,
když spatřil můj zrak,
že z podešví mu
trčí koňské žíně.
"Tak nás tu máte,
jak jste si přál,"
na lampu padl stín,
přes psací stůl
když mi vizitku dal:
firma Ďábel a syn.

V tolika nocích a
v tolika dnech
jsem ho vzýval,
volal ho na pomoc,
když docházel dech,
a teď jsem se mu
z očí v oči díval,
cítil jsem konopnou smyčku,
jak mi svírá krk,
když ze záňadří
vytáhl ceduličku a
dlouhý husí brk.

"Za kapku krve tě zahrnu vším,
co budeš žádat,
vidět to, co jiní nevidí,
tě naučím,
a slova k slovům
v písně skládat."
"Co za to žádáš,"
ptal jsem se, ptal,"
jsem jen nuzný tvor,"
a havran v rohu zakrákal:
G Ami C G Ami C G
Nevermore!

Na dlani zaschlou kapku krve mám a
tma je v sále,
když přijdou lijáky,
tak bolí ten šrám,
a ono, podívej se z okna,
prší stále,
nešťastně šťastný v půlce života,
kymácející se vor,
a havran na rameni skřehotá:
C             Ami C G    Ami C G
Nevermore, nevermore, nevermore!