Na žhavých kamnech

Standa Kahuda

Na žhavých kamnech leží sníh,
déšť padá z louží do oblak.
Prsty mi kloužou po pražcích,
snad mi je neujede vlak.

Z okna jsem pustil gramofon,
den za dnem zvolna pomíjí.
A kdo má srdce jako zvon,
tak tomu půlnoc odbíjí.

[: Tak mám zase divnou předtuchu,
   možná, že se mi to zdá,
   Něco asi visí ve vzduchu,
   jen abych to nebyl já. :]

Když rudé slunce zapadá
do bílé barvy z bledých střech.
Noc jako smutná nálada
zase už sedí na oknech.

Po modrém nebi přešel stín:
to asi něčí život zhas.
Hodiny zase stojí, tak už vím,
že je to můj zabitej čas.

Ref.: