Lásko voníš deštěm

Marie Rottrová, Jaromír Nohavica

e
Jde déšť a já jdu s ním,
    H7
jdu městem, jež znám 
Emi                  H7 
a hledám stopy včerejší,

včerejší, 


D
jdu stejným směrem jak dřív
  A7
a vzpomínám 
C                       H 
a všechno zdá se krásnější.


e
Ach, lásko, voníš deštěm,

tady jsi řek', 

myslím, že vítr tehdy vál,

vítr vál, 

jsou to už stovky let,

kabát jsi svlék' 

a byl mi velký, ale hřál,

krásná lásko. 


Jak dlouho dlouho ještě

půjdu ti vstříc, 

člověk je velmi krátce živ,

krátce živ, 

má lásko voníš deštěm,

jsi z plískanic, 

však hřeješ stejně jako dřív. 


I déšť jak dřív je stejný

i já já jsem táž 

jen cosi skříplo v orlojích,

v orlojích, 

byls tu a stále jsi

jenom se ukrýváš, 

jdu deštěm ve tvých šlépějích,

ó má lásko.