Hvězda

Standa Kahuda


Když se venku stmívá a
na město padá dřímota.
Jako plamen svíčky se
po nebi světlo mihotá.

Tolik malých světel:
každé z nich je hvězdou života.
Kdoví kterou na obloze
jen já pro sebe mám.

Je to hvězda co mi říká
poď' blíž, už jsem na dosah,
jsem tvůj život, co na nebi
bliká v nočních temnotách.

Nikdy bys to sám a potmě
tak vysoko nedotáh'.
Stačí se jen podívat a
potom uvidíš sám.

Jak je to dál, jak je to dál?
Jak je to dál, jak je to dál?

A tak zatím marně hledám
svoji hvězdu nejasnou.
Snad už tuším kam odletí
světlo hvězd co vyhasnou.

Vesmírem, co nemá konce,
noční hvězdnou oblohou.
Do dalšího rána, kde se dozvím,
na co se ptám.

Ref.