Darmoděj

Jaromír Nohavica

Šel včera městem muž a
šel po hlavní třídě,
šel včera městem muž a
já ho z okna viděl,
na flétnu chorál hrál,
znělo to jako zvon
a byl v tom všechen žal,
ten krásný dlouhý tón,
a já jsem náhle věděl:
Ano, to je on, to je on.

Vyběh' jsem do ulic
jen v noční košili,
v odpadcích z popelnic
krysy se honily
a v teplých postelích
lásky i nelásky
tiše se vrtěly
rodinné obrázky,
a já chtěl odpověď
na svoje otázky, otázky.

Ref.: Na na na...

Dohnal jsem toho muže a
chytl za kabát,
měl kabát z hadí kůže,
šel z něho divný chlad,
a on se otočil,
a oči plné vran,
a jizvy u očí,
celý byl pobodán,
a já jsem náhle věděl,
kdo je onen pán, onen pán.

Celý se strachem chvěl,
když jsem tak k němu došel,
a v ústech flétnu měl
od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy,
jak čírka ve vodě,
jak moje svědomí,
když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl:
to je Darmoděj,
můj Darmoděj.

Ref.:

Můj Darmoděj, vagabund
osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny,
ale dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo,
jed má pod jazykem,
když prodává po domech
jehly se slovníkem.

Šel včera městem muž,
podomní obchodník,
šel, ale nejde už,
krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal a
zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal,
ten krásný dlouhý tón,
a já jsem náhle věděl:
ano, já jsem on,
já jsem on.

Ref.:

Váš Darmoděj, vagabund
osudů a lásek,
jenž prochází všemi sny,
ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj krásné zlo
jed mám pod jazykem,
když prodávám po domech
jehly se slovníkem.