Černá hora 2008

(Lepší deník napsal Ondera.)

čtvrtek

V parku sedíme na lavečkách 4 Francouzi (Sarajevo -> Tirana). Domluva Ondera a Béďa na stop -> Dubrovník. Výměna plachet. Vyrážíme na stop. Pěšky na konec Kotoru. Rozdělujeme se na Ď+B+I a O+J. Po silnici na Cetinje nic nejezdí (stará silnice přes hory). Vezme nás chlápek starým karhanem na křižovatku v Trojici. Zde čekáme asi 40 minut, kdy nás vezme zaměstnanec letiště Tivat. 25 serpentýn do Krstece. Nádherná cesta chvilku po západ. Od rozcestí na Lovčen jdeme pár metrů do lesa, kde si steleme. Noc je příjmená.

(Autor Ďábel)

pátek

Sms - J+O jsou na Lovčenu a čekají nás, tak jdeme po silnici pěšky. Asi po 2 km nám zastaví Španělé (Barcelóňané), naložím holky a sám nastupuji do druhého auta k Bělohradcům. Info o Lovčenu (Petr II Petrovič Ninguš?). Na Lovčen vede chodba. Potkáváme O+J. My jdeme nahoru. Prohlídka 1.5 eura student. Výhled, hrobka, studna. Focení se Španěly i Čech s analogovým Nikonem :-). jdeme dolů, potkáváme Francouze, které jsme před tím viděli z auta :-). Dole jí O+J, nabereme vodu v Restoranu a jdeme pěšky dolů. Nad křižovatkou vaříme a jíme. U křižovatky se prodává šunčička - pršut - Francouzi… Jdeme směr Cetinje. Jíme u nějaké zatáčky a potkáváme hafec (9) cyklónů z ČR. Kempíme u bramborového políčka. Všem začíná být špatně (mně ne ;). Vaříme na ohni a jdeme spát.

(Autor Ďábel)

sobota

Probouzíme se už skoro oproštění od nevolností, ale s téměř žádnou pitnou vodou. Jdeme po asfaltce asi 5–7 km do Cetinje, kde kamžitě nakupujeme pití, chleba a meloun. Odopčíváme v místním parku a na půlky jdeme okouknout centrum plné ambasád, ale jinak ničeho moc zajímavého kromě kláštera (kde se turisti zahalují do bílých hábitů :) a amfiteátru. Ďábel opět potkává Francouze. Odpoledne chceme stopovat do vesnice na půli cesty Cetinje-Podgorica. Díky policejní hlídce, které nechceme stopovat na očích popojdeme dál až za benzínku, kde nás osloví zvláštní doktor, vlastník restaurace a obchodník se zbraněmi v jenom jménem Erun a všech 5 nás zaveze do Rijeky u Skadarského jezera a doporučí nám místo na přespání. Po debatách o konečnosti vesmíru a jiných filosofických úvahách usínáme s dusotem ježků :-).

(Autor Jíťa)

nedělě

Vstáváme brzy, když naši italští a angličtí spolustanovníci na louce ještě spí. Čeká nás 6 km po asfaltu na větší silnici do Podgorice. Po 2 km nám zastaví záhadný muž z minulého dne, podezřívaný z mafiánství, a zase nás všech 5 doveze až do Podgorice, kde pracuje. (Měl tam schůzku s architektem. - pozn. Gy). Kluci se vykoupou v čisté modré Morači s rybičkami. Po vyjednání všech možných slev na vlak s dámami u přepážek se přesouváme do parku, kde se snažíme ukrátit si 5 hodin čekání nákupem potravin a hraním na kytaru. A Ivča byla čůrat na mašince a s mašinkou.

(Autor Jíťa)