Alpy 2018
21. července, sobota
Ráno vyrážíme v 7.35 do Medlánek. Necháváme zde auto a jedeme na nádraží. Rychlíkem jedeme do Č. Budějovic v kupéčku. Tam nám navazuje vlak do Horního Dvořiště. Když se najíme a nachystáme, začne pršet. Prší asi 2 hodiny a my vymýšlíme, že se svezeme přes Prahu k Ústí nad Labem a pojedeme Krušné hory, pro které je lepší předpověď. Po hádce to nakonec zavrhneme a necháme vlak ujet. Přijíždí rodinka na kolech, která v dešti někam vyráží. My taky, ale jenom kousek do lesa, kde jdeme už kolem 18.00 spát. Oba usneme. Celou noc prší.
22. července, neděle
Ráno prší, tak se balíme až kolem 9.00. Popojedeme k hranicím, kde snídáme. Cedule, kde jsme se kdysi fotili na konci cesty od moře do ČR už tam není. Jedeme přes vesnice směrem k Bad Leonfelden. Přes den poprchává, sledujeme R5, ale občas si ji zkrátíme. Je neděle, takže obchody mají zavřeno. Občas se schováváme před deštěm. Zkoumáme možnost spát v chatě Alpenvereinu, ale je zamčen, tak jedeme dál. Nakonec spíme kousek před Haslachem v lese na měkkém mechu a konečně přes nov neprší. Na večeři máme sušenky z Norska.
23. července, pondělí
Ráno sjedeme údolím do Haslachu, kde nakoupíme ve Sparu a ve městě v parčíku se nasnídáme. Máme vajíčka ještě z domu. Po vydatné snídani jedeme kolem sjezdovky zkratkou do Rohrbachu, odkud vede R26 až k Dunaji. Je to rychlý sjezd asi 17 km. U Dnaje najedeme na přívoz a za 5 eur jsme za 5 minut na druhém (jižním) břehu. Zde u žje spousta cyklistů, vyrážíme směr Pasasu. Podl Dunaje to frčí, děláme si pauzua vaříme kaši. V Pasově za sebou máme několik dešťů, jeden jsme přečkali ve veřejné místnosti s automaty a Poláky. Máme přes 90 km v nohách. Na nábřeží za univerzitou večeříme a pak už jedeme podl řeky Inn hledat spaní. Místy je cyklo drsná a stoupáme lesem, ale projíždí přes pěkné údolí Innu. V nížině u Innu nakonec najdeme plácek u hráce elektrárny kde se schováme a jdeme spát.
24. července, úterý
Ráno popoíždíme na lavičku posnídat. Jedeme podél Innu. Svačíme na náměstíčku města Ering, kam jsme si zajeli. Vracíme se na cyklo a jedeme buď kukuřicí nebopo náspu. Omylem jsem přejel na rakouskou stranu, kolem hradu po lepším značení tedy jedeme po druhé straně Innu. Obědváme na lavičkách pod stromy. Slunce tak peče, že nám slepí podlepené švy stanu k sobě. Večer objevujeme Penny, tak nakupuji dobrůtky a hned je nálada lepší. Jedeme kolem koupání, v jednom rybníku se koupu. Jsou tam plovárny, dál kolem řeky a na odbočce s mraky komárů stavíme stan a brzy ve vedru usínáme.
25. července, středa
Ráno na cestě u řeky posnídáme na lavečce a jedeme podél řeky. Kolem kanálů, elektráren. Ve Waldkraiburgu v Aldi nakupujeme na oběd a pod stromem u kanálu Inn obědváme a dáváme si buchtu. To nám pohne peristaltikou, tak opodál odbíháme do lesa. Žene se bouřka. Naplánoval jsem zkratku po silnici, ale dožene nás bouřka, tak se schováváme v budce na zastávce vlaku. Bouřka přejde a my se vydáváme po okreskách přes pěkné vesnice sprvními výhledy na Alpy. Ve Wasserburgu na vyhlídce fotíme nepovedené selfie, dáváme si banána a míříme dál zpět k řece Inn. de najíždíme na násep a valíme směr Rosenheim. U další elektrárny večeříme, ale žene nás dál další bouřka. Ta se nám skoro vyhne, ale to už stavíme stan v jehličnatém lese asi 8 km přes Rosenheimem. Jdu se do říčky opláchnout se suitou komárů a zalezeme do stanu.
26. července, čtvrtek
Ráno popojedeme na snídani na sluníčko. Pak podél kanálu do Rosenheimu. Upravené nábřeží, bereme vodu. Podél Magfallu přes upravené staré fabriky a la Vańkovka. Podél kanálů a náhonl se motáme dál na Kolbermoor., Feldkirchen. Zde odbočujeme a jedeme směr Weyarn, kde se zastavueme u Edeky,chvilku dobíjím baterky na záchodě. Sjedeme do údolí řeky Magfall, hned na začátku dáváme polední pauzu s polévkou, praním a buchtičkou půlkilovou. Pak vyrážíme dál, po pár km narazíme na nabíječku na kola a dobíjíme baterky. Svítí na ně ale slunko, tak se přehřejí a ani mobily nefungují. Po asi 1 hodině pokračujeme do kopce na planinu s pěknými vesničkami, jedeme mezi poli s výhledy na Alpy. Sjíždíme zpět k Magfallu a už jsme v Gmundu. Kolem pěkného jezera předjíždíme kolonu aut. Když odbočíme na Weissbach, večeříme na lavečce. Po pěkné štěrkové cestě pomalu stoupáme na Kreuth, WIldbad Kreuth a zaním pod Siebenhuttenv lesíku u skryté cestičky stavíme stan.
27. července, pátek
Popojedeme kousek na lavičku (budík na6.00, vstáváme ale až 7.15) a snídáme nad potokem. Po štěrkové cestě jedeme dál údolím do sedla. Zde najedeme na lesní cestu, která vede moc do kopce, tak se vracíme a sjíždíme ze sedla po větší silnici. Vjedeme na moment do Rakouska, ale po odbočce jsme zpět v Německu. Jedeme pěkným údolím po větší silnici až k přehradě Fall, na hrázi fotíme výhledy a pokračueme po silnici až k odbočce do vedlejšího údolí. U potoka svačíme a jedeme dál po malé silničce až do Wallgrau. Uděláme si zajížďku do Edeky ve vedlejší vesnici a vydáme se na sever podél silnice. Občas cyklo odbočí a u jednoho bočníko potoka si děláme polední pauzu. Jdu se mýt k vodopádu a když jsem namydlený, přicházídvě holky si vyfotit vodopád. Počkají až se umyju, seberu si věci, aby si mohly vodopád vyfotit na instagram. Je to Polka a Maďarka a pracují přes prázdniny na brigádě v chatě. Obědváme a pokračujeme dál údolím. Na konci odbočíme na “zkratku”, která je napřed hodně do kopce a pak se zhorší povrch. Přejíždíme velký vodopád a sjíždíme po štěrkové cestě dolů do vesnice přes golfové hřiště. Nakupuji v Edece a spletu se a říkám Barči, že to stálo 7.39 eur (stálo to 3.39 eur)a ta se na mě naštve jak utrácím (koupil jsem jí vajíčka). Jedeme přes pláně (bažiny) dál směr Bad Kohlgrub. Barunka je naštvaná, že je to víc kilometrů a víd do kopce, vždycky mám špatné odhady.Za Bad K. jsměr Altenau a přes les směr Wiskirche (v UNESCO). Kostel nic moc, pokračujeme do Bad K. Přes několik křižovatek dojedeme na pěkné louky, kde zrovna zapadá slunce. Máváme nadalší cyklopár na louce a sami stavíme stan opodál v lese za hromadou dříví. étra budeme v nejzažším místě cyklovýletu a začneme se vracet.
28. července, sobota
Kousek od nocležiště snídáme na lavečce. Pak po pěkných cestách mezi poli jedeme ke kostelu ve Wies (UNESCO). Baroko, nuda, aspoň vevnitř dělám selfie v dresu se znakem ateistů. :) Pokračujeme po polích a rychlé silnici k hlavnímu cíli cesty - zámku Neuschwanstein. Fotíme ho zespodu. Prodereme se mezi Japonci a jedeme do Füssenu, na hranici s Rakouskem. Podél silnice vyjíždíme z Německa a vydývýme se po VIA (Claudia) směr sedlo. Nakopuíme v pasivním supermarketu a jedeme dál. Cesta mírně stoupá ve velkém údolí. Před Reutte obědváme v zatáčce lesní cesty, vypadá to na déšť. Nakonec z toho nic není a pokračujeme po zvlenené cyklostezce, což Barču vyprudí. Sedíme pod lanovkou v Bichlbachu a rozhodneme se, že pojedeme po silnici. Objedeme tunel a do sedla už stoupáme jenom po vetší silnici. Jde to rychle za necelou hoďku jsme nahoře, vyfotíme se s Zugspitze a cedulí sedla (1 210 m.n.m.) a sjíždíme po silnici dolů, valí to. Jedeme do kempu u hradu za sedlem, ale je tam plno. Hledáme pár míst pod kempem, ale jsou zoufalá, tak se rozhodneme po silnici sjet až do Imstu. Zde v kempu za 17 eur se ubytováváme, sprchujeem, dobíjíme. Ve stanu dojídáme sušenky a jedeme v hluku spát: všichni kolem mluví, diskotéka hasičů valí na plné kule, snad se vyspíme…
29. července, neděle
Ráno se sbalíme, umyjeme a jedeme na benzínku do MPREIS koupit máslo a pečivo. Mošt už raději ředíme 1:1 po předešlé zkušenosti. Sjížíme k řece a jedeme po R1 směr Innsbruck. Napřed je cesta zvlněná, ale pak se srovná a my valíme průměrkou skoro 21 km/h. V Innsbrucku jsme v 16.00 a přemýšlíme v parku u řeky, jestli to nezabalit a nejet domů, ale lístky jsou drahé a kola asi na několik dní dopředu vyrezervovan. Razíme teda dál směr Kufstein. Na 100. km není dobré spací místo, tak valíme pořád dál. Na 110. km (další rekord) na soutoku řek objevujeme pěkné místo s loučkou. Večer se ještě jdu na ostroh vykoupat.
30. července, pondělí
Ráno snídáme na místě spaní a vyrážíme dál podoél řeky. Přes Wörgl a Kufstein. |Zde odpočíváme. Za kapličkou na pochcaném plácku vaříme oběd a rozhodujeme se, že nepojedeme zajíždku asi 40 km do Berchtesgaden. Jsme unaveni a za jezerem Walchsee děláme více pauz – soupí se od Innu do cca 700 m.n.m. Míříme údolém do Kössen po silnici, pak dál po cyklostezce podél suchého potoka na Lofer. Večeříme rozpuštěné máslo a končíme před Loferem v pěkném lesíku. Jdu se ještě opláchnout do potoka a rozhodujeme se jet dál a nekončit v Salzburgu. Můj odhad je čtvrtek Linz a sobota Vídeň. Když to dobře půjde. :)
31. července, úterý
Posnídáme na cestě a vyrážíme pěkným sjezdem do Loferu. Odtud podél řeky po MOZ (Mozart Radweg), která se motá nahoru a dolů, nakonec se to zlepší. Před Bad Reichenhall do Salzburgu kolem letiště. Je vedro. Přes město a tunel ve skále do parku, kde se schováváme před vedrem u záchodků. Barča nakonec nejde na prohlídku města, tak jedeme podlél řeky na sever a odbočíme po staré zrušené trati (Ischler Bahn Web) a mírně stoupáme. Odtud se cesta narávvává a valíme do Mondsee. Ještě není pozdě, tak se navečeříme na břehu a podíl jezera va v tunelu jedeme k Attersee. Všechno je pozlátkové, valíme večer podél jezera po silnici a nakonec jedeme spát do lesa do kopce, kde jdou večer na procházku se psem, nejsme moc schovaní. Koupu se ve vodopádu.
1. srpna, středa
Brzy vstáváme a popojedeme do Sparu, který otevírá v 7.15 na snídani. Park v sevením cípu jezera. Pak vyrážíme podél řeky do Wels a směr Linz. Na oběd jsme u řeky u betonových laviček u bazénu a je děsné vedro, vaříme těstoviny s pestem a rychle vyrážíme dál. Jedeme po rovině a valí to. Kolem 18.00 dorazíme k Linzi k soutoku s Dunajem. Svačíme a valíme dál, rozhodneme se trhnout rekord 147 km. Podél Dunaje to valí, za elektrárnou večeřímeu stánku pro cyklisty. Za západu projíždíme po mírném deštíku vesnice obehnané hrází. Přijíždíme večer k rybníku a naložíme se do vody. Slastný pocit. Jdeme spát v 21.30 a hned usínáme, poté, co si vytáhneme klíšťata ze zadku.
2. srpna, čtvrtek
Ráno se balíme a klasicky popojedeme kus na snídani na lavičku u Dunaje. Čeká nás cesta podél řeky do Kremms (Kremže). Na začátek volíme špatno ustranu řeky, tak jedeme po velké silnici, alenakonec se tozlepšuje a zdá se, že jsme vybrali rychlejší stranu. Na druhé straně je taky R1. Valíme průměrkou 23 km/h dál a dál. Na oběd objevujeme parčík u slepého ramene, ale vyhání nás déšť a bouřka. Čekáme asi 30 minut v zastávce, silně prší. Když to poleví, tak vyrážíme dál, aole doženemebouřku, tak se schováváme v železniční zastávce společně s cyklistou minimalistou. Jede z Mnichova do Budapešti na holém kole s batůžkem s hamakou. Chvilku kecáme a pak nás nechá daleko za sebou. Přes pěkné vinařské vesničky. V Kremži jedeme rovně, rozkopaná silnic aspoň odstraní auta v našem směru. Jedeme do vesnice na SV, kde začíná potok a cyklostezka. Barča chce najet co nejvíc km do zásoby, ale při večeři na vlakové zastávce si rozdrbnu a pak už ji nespravím. Pokouším se o to do tmy skoro, pak jdeme na plovárnu hledat nocleh, barman nás posílá dál, u řeky za hroudou dřeva si ustelem, nazí vykoupeme (paní se psem nás vyruší s “entschuldigung) a jdeme v 22.00 spát, nemůžeme usnout. Když mě napadne jak opravit brzdy, spokojeně usínám.
3. srpna, pátek
Vstáváme v 5.30. Sbalíme se a já opravuji kolo, s kouskem papíru je o otázka 5 minut. Vyrážíme na snídani k fontánce a dál po silnici údolím do Hornu. Tam se mažeme a vyrážíme po příější cestě (Barča našla online) přes kopec a malé dorfy do Gerasu. To už je kousek od hranice, kde stojí rakouští policajti. My uděláme selfie a valíme přes Šafov na oběd do Vranova nad Dyjí. V restauraci námdonesou hnusné a doceladrahé jídlo, tak jsme otrávení a raději ve vedru pokračujeme do Jevišovic po silnicích nejkratší cestou. Zde v kavárně si dáváme po dlouhé době kafe, ale není nijak zázračné. Pak sjedeme na zahradu, kde už je plno dětí a rodičů. :)
4. srpna, sobota
Brzy ráno se loučíme a jedeme do Ivančič. Odtud vlakem do Brna, na kole do Meldánek.
last modified: 2023-02-06
https://vit.baisa.cz/notes/travel/alpy-kola-2018.cs/