Kontrapunkt ve 20. století

Část I – teorie

• teoretické reflexe kontrapunktu ve 20. století, vynechávám práce, které se zabývají klasickým kontrapunktem dřívějších období
• Schenker – Kontrapunkt I, II (pouze zmiňuji pro jeho naprosto odlišné uchopení kontrapunktu – jako součást hudební analýzy)
• Hindemith – Unterweisung in Tonsatz – vlastní kompoziční systém, tonální
• de la Motte – Kontrapunkt (závěrečná kapitola)
• Searl – Twentieth Century Counterpoint, jediná ucelená práce, příklady
• Seeger – On Dissonant Counterpoint
• Martin – Seven Steps to Heaven
• Křenek – Zwölfton-kontrapunkt-studien
• Risinger – Nauka o kontrapunktu 20. století (postrádá příklady, na jeho základě vytvářím klasifikaci kontrapunktu ve 20. století)
• Šín – Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze (zajímavé teze o návratu kontrapunktu do renesance)
• Hůla – Nauka o kontrapunktu (příklady moderního kontrapunktu u českých skladatelů)

Část II – příklady, sondy, analýzy

• Reger – na hranici tonality, Busoni – Umění fugy ve 20. století, Mahler – samostatnost mnoha hlasů, Stravinskij – ostinátní kontrapunkt, Zapomenutá francouzská škola, Milhaud – meze polytonality, Bartók – volné užití disonancí, Hindemith – diatonizovaná chromatika, Ludus tonalis, Druhá vídeňská škola & kontrapunkt, Šostakovič – Temperovaný klavír 20. století, 24 preludií a fug, Ives – kontrapunkt jako experiment, Glass – nekonečný kontrapunkt, Ligeti – mikropolyfonie, Schnittke – kontrapunkt jako styl, Gould – zábavný, kontrapunkt, Britten – jednohlasý kontrapunkt, Varese – rytmická polyfonie, Lutoslawski – aleatorní kontrapunkt, Novák – přirozený kontrapunkt, Suk – kontrapunkt harmonií, Hába – atematická fuga

Závěr

• kontrapunkt jako technika (hledání příkladů ke klasifikaci podle Risingera)
• kontrapunkt – prostředek & význam (Analýza, Tradice a minulost, Výzva a kompoziční problém, Zvýraznění samostatnosti hlasů, Organizace hudebního materiálu, Vyšlapaná cesta k cíli)

Reakce na připomínky z posudků

• Steinovu studii jsem opomenul, stejně tak název Hin und zurück
• nezmiňuji definice kontrapunktu z monografií o kontrapunktu
  • definice se vztahují ke dřívějším obdobím a neplatí pro 20. století a publikace tyto definice neobsahují
• kontrapunkt jsem zvolil z nabízejících se termínů polyfonie, polymelodie, linearita atd. s ohledem na skladebný postup, který v sobě zahrnuje
• definice kontrapunktu pro 20. století je obtížná, neboť ji těžko lze v tak složité hudební oblasti pojmout diachronně
• o synchronní definici jsem se pokusil v práci: skladebný postup, ve kterém se současně kombinují podle jistých pravidel různé hudební struktury, jež zaujímají ve skladbě samostatné postavení a jejichž nezávislé vedení převažuje nad výslednou harmonickou složkou
• je to kombinace polyfonie a kontrapunktu, nejpřesnější synchronní definice by byla možná výčtem, ovšem jako taková by neměla smysl
• kritéria pro identifikaci realizace kontrapunktu také obtížná – není definice, nejsou kritéria
  • imitace? NE → Ligetiho mikropolyfonie, samostatnost hlasů? NE → paralelní vedení hlasů, konsonance x disonance? NE → Hindemith, to, co je pokryto definicí?
• kontrapunkt – technika, polyfonie – vlastnost skladby, musí se uchopit diachronně, polymelodika – Helfertův termín spjatý se slohy 12.-16. století, zejména s tzv. vokálním kontrapunktem
• kritika nadpisů:
  • nejsou charakterizací, spíše odlišující funkce
  • aleatorní kontrapunkt: není můj vynález, citace Vargy (Lutoslawského profil)
  • přirozený kontrapunkt: podle Hůly, že u Nováka kontrapunkt nezní uměle, konstruovaně, ale zapadá do kompozice
  • kontrapunkt harmonií: termín Hůlův
  • temperamentní kontrapunkt: přiznávám nevhodnost nadpisu, navržený termín kontrapunkt vrstev se mi zdá vhodnější
  • volný kontrapunkt: termín Risinegerův: rytm. různost obou hlasů
• kontrapunkt před 20. stoletím vynechávám, abych se nezahltil materiálem, i pouze 20. století se nakonec ukázalo jako velký prostor pro zkoumání kontrapunktu
• novum? kontrapunkt v mnoha případech nestaví na konsonanci a rozvádění disonance, kombinační pravidla jsou zcela nová: buď opačná (Seegerova disonance), nebo odlišná: dodekafonický kontrapunkt, Hindemithova řada konsonancí (řada 2) atd.
• komparace se nabízí, avšak jako téma další práce :)
• geneze technik nemusí být postupná, obzvláště ve 20. stoeletí vznikají naráz: dodekafonie (měla genezi, kterou jsem ve zkratce popsal), aleatorika, polytonalita začíná cca ve 20. letech ve Francii – Milhaud
• smíšený kontrapunkt podle Ris. je takový, kde kontrap. hlas probíhá ve volném rytmu a c.f. je pravidelný, s takovým kontrapunktem se v hudbě příliš často nesetkáváme, naopak volný kontrapunkt, kde probíhají oba hlasy v různých (volných) rytmech
• rozdělení kontrapunktu podle rytmu má didaktický cíl, bez něj nelze zavést pravidla: ano, ale tato pravidla mají didaktický cíl, postup od jednodchých ke složitějším kontrapunktům má didaktický cíl a zřejmě to zamýšlel i J. J. Fux (1725), jednoduché formy kontrapunktu se téměř nevyskytují…
• ahistorismus: práce není pojata jako dějiny hudební teorie, ale jako sondy do technik – jak se kontrapunkt užíval ve 20. století v jednotlivých skladbách – tady a teď, bez nároků na historické souvislosti

Úvaha o dod. kontrapunktu

• vertikální – dvě řady přes sebe, horizontální – hoquetus, lomená – řada doprovází sama sebe a jejich kombinace
• revoluce kontrapunktu: konsonance nahrazena výběrem tónů z řady
• teoreticky dovoluje libovolný souzvuk, ale pravidla jsou paradoxně přísnější
• kontrapunkt jako logický systém v plně chromatickém prostředí, přirozená práce s rakem, i nverzí a RI
• samostatnost hlasů nejvyšší úrovně, u Weberna dokonce sluchově nerozlišitelná
• Bergovy řady umožňují diatoniku (houslový koncert)
• Webern používá hodně imitační, kánonickou techniku