1. Home
  2. Notes
  3. Musicology
  4. Hudební didaktika I

Hudební didaktika I

UČITEL

charakteristika učitele

vlastnosti učitelů (podle Berlinera) expert – zná látku, postup vyučování

začátečník – nezajímá se o to, jak je třída tvořena (prostorové dispozice, žáci)

Kompetence učitele

ovlivňování toho, co učíme, dobou a státem

sebereflexe – má několik funkcí

Otázky které klade učitel sám sobě

Hudební gramotnost

Zoltán Kodály: ten, kdo dokáže notový zápis interpretovat i určit jeho formu a smysl a co vlastně znamená, je hudebně gramotný

standardy výkonů učitele

žák

různé podoby inteligence

vztahy inteligence k hudbě

gramotnost žáka

vývoj žáka v hudebním smyslu

a) lineární vývoj (plynulý) b) prochází po stupních (přípravná fáze, zrychlený vývoj, období klidu pro další vývoj), tato stadia lze vhodným pedagogickým vedením zkracovat

vývoj do 3 let

vývoj do 4 -6 let

dětský hlas

pozdější vývoj

didaktická analýza učiva

Cíle výuky

hudebnost

Cíle hudební výchovy

proč cíle

členění cílů

chyby při stanovení cílů

požadavky na výukové cíle

taxonomie výukových cílů

  1. kognitivní - znalost (zapamatování)

    • porozumění

    • aplikace

    • analýza

    • syntéza

    • hodnotící posouzení

      1. stupeň: zapamatování a porozumění
      1. stupeň: dovednosti, práce s nimi v typových situacích
      1. stupeň: použití dovedností problémových situacích

  2. afektivní - přijímání, vnímavost

    • reagování
    • oceňování hodnoty
    • integrování hodnoty
    • integrace hodnot v charakteru

c) psychomotorické - imitace - manipulace - zpřesňování - koordinace - automatizace

organizační formy výuky

didaktické zásady

přehled didaktických zásad

výukové metody

pyramida učení

  1. referáty, vysvětlování ostatním
  2. hra na ozvěnu (nechat pleskat rytmus na různé části těla)
  3. v hudební výchově moc nejde
  4. oddělit poslech a praktické využití => rozbor něčeho
  5. přístupy k textu a) zapamatovat b) pochopit

zásady ovlivňující volby výukových metod

  1. učení jako přirozená aktivita, která nemusí být odměňována
  2. čím více jsme se naučili, tím lépe se nám učí
  3. smysl není něco, co by žák našel v učivu, ale to, co do něj vnáší (učení není pasivní, ale aktivní činností => žákem řízený proces)
  4. žáci musí předem smysl látky chápat, nemohou ho dostat až v průběhu vyučování
  5. musí vidět znalosti při jejich konkrétním využívání (ukazovat v praxi)
  6. vypětí a úzkost blokuje schopnost porozumění
  7. snaha o zapamatování blokuje schopnost porozumění

kritika didaktické účinnosti metod

  1. informativní nosnost (plnohodnotný a nezkreslený obsah informací)
  2. informativní účinnost (rozvoj poznávacích procesů)
  3. racionální a emotivní působivost (aktivace žáka k prožitku umění)
  4. respekt systému vědy a poznání
  5. výchovnost: rozvoj morálního, sociálního, pracovního a estetického profilu žáka
  6. přirozenost ve svém průběhu i důsledcích
  7. použitelnost v praxi, skutečném životě
  8. adekvátnost vůči žákům, vůči učiteli (přiměřenost metody)
  9. didaktická ekonomičnost (zda je metoda „šetrná“ co do použití činností a materiálu)
  10. duševní hygiena

klasifikace metod výuky

reproduktivní metody - žák si osvojuje hotové vědomosti a na požádání je reprodukuje produktivní metody - žák získává převážně samostatně nové poznatky jako výsledek tvořivé činnosti

  1. informačně receptivní metoda
  1. reproduktivní metoda
  1. metoda problémového výkladu
  1. heuristická metoda
  1. výzkumná metoda

klasifikace podle různých teorií učení

proces učení - učitel připraví prostředí, příležitost k určitým zkušenostem, sleduje změny v myslích žáků

behaviorální model • zdůrazňuje odměňování žádoucího chování • čím víc odměňujeme, tím víc je žádoucího chování

personální model • spoluprostor o rozhodování, vyučování a učení pro plné rozvinutí potencionálů

sociální model • vychází z poznání, že spolupráce podporuje kognitivní procesy

kognitivně informační model • nejde o to získávat informace, ale umět s nimi pracovat ▪ Pasch: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině

Metody

hudební metodické postupy (Sedlák)

metody elementově-syntetické - vychází z dílčích úkonů, asociací směřuje k celku - postupným přidáváním dochází k celku - žák nemá vlastní iniciativu, reaguje na učitele

metoda celostně-analytická - vychází z vyučovacích situací, motivovaných úkolů a projektů, které žáci řeší na základě instrukcí učitele - poslech hudby, hudebně-pohybové metody,…

rozdělení podle aktivity

školy (systémy) usilující o komplexní hudební výchovu

Orffův Schulwerk

systém Zoltána Kodály

systém Pierra van Hauwe

Dimitrij Borisovič Kabalevskij

Edgar Willems

Maurice Martenot

Madelaine Cabaro – Cone

Metodický postup v rozvoji lidských hudebních projevů

metodické postupy při dětské instrumentální hře

ostinato (doprovod)

metodický postup při předvádění a výkladu hudebního díla

členění hodiny

Další

  1. první pojetí vzdělávání – vychází z Komenského
  2. druhé pojetí vzdělání – vychází z Johna Deweyho

René Descartes – pokus o popis přírody systematickými pokusy => z toho vychází i myšlení

J.A. Komenský – myšlenka všeobecné harmonie

John Dewey – zakladatel moderní pedagogiky (USA)

Pragmatická didaktika

Pedagogická komunikace a interakce ve výuce

aspekty ve výuce

  1. interakční model (vzájemné ovlivňování)
  2. komunikační hledisko (sdělování významů)
  3. percepční hledisko (vnímání partnerů a reakce na ně)

komunikace

  1. verbální (mluvené, psané slovo)
  2. nonverbální (mimoslovní)
  3. komunikace činem
  1. verbální komunikace
  1. nonverbální komunikace a) bezděčná b) záměrná
  1. komunikace činem

„Tvé skutky křičí tak hlasitě, že neslyším tvá slova“ (čínské přísloví) materiální didaktické prostředky

klasifikace materiálních didaktických prostředků

  1. učební pomůcky (originální předměty, reálné skutečnosti) zobrazení a znázornění předmětů a skutečností (obrázky, plakáty, modely) textové pomůcky, programy, pořady
  2. technické výukové programy audiovizuální, řídící, hodnotící programy
  3. organizační a reprografická technika (kopírky, fotolaboratoře)
  4. výukové prostory a jejich vybavení
  5. vybavení učitele a žáka (učebnice, pracovní sešity)

doporučení při práci s materiálními didaktickými pomůckami

funkce materiálních didaktických pomůcek • informační • formativní • instrumentální (naučit hru na nástroj)

• didaktické (plnění zásady názornosti, vícekanálové vstřebávání informací)
• motivační a stimulační
• racionalizační ( k učiteli i žáku)
• zpevňování
• systemizační
• kontrolní a řídící funkce (dát povel ke změně činnosti zvukem - ! vysvětlit povel)
• ergonomické

HUDEBNÍ DIDAKTIKA (8.12. 2008)

pedagogicko-psychologická diagnostika

diagnostika vnitřních podmínek výuky 1. jaký je žák 2. jaký by měl být žák 3. jaký by mohl být žák

zásady provádění diagnostiky 1. poznávání žáka/ třídy je proces dlouhodobý 2. je nutné spolupracovat (kolegové, rodiče, …) 3. důležité je odhalení příčin stavu 4. dodržovat hlediska individuálního přístupu 5. diagnostický závěr spojujeme s návrhem pedagogického opatření

etapy diagnostiky 1. formulace diagnostické otázky, vstupní subjektivní hypotéza 2. záměrné a systematické shromažďování údajů pomocí vhodných metod 3. zpracování, analýza, třídění údajů 4. interpretace a hodnocení diagnostických údajů na základě vztahu vnitřních dispozic a vnějších podmínek 5. syntéza dat: určení diagnostického závěru a návrh pedagogického opatření

diagnostika ve vztahu k jednotlivci • ústní/ písemné zkoušky • analýza výkonů • analýza výsledků činnosti • didaktické testy, rozhovor, pozorování, dotazník • retrospektivní a anamnetické metody • studium pedagogické dokumentace

diagnostika ve vztahu ke skupině • pozorování třídy • rozbor průběhu činnosti kolektivu • zjišťování vztahů ve třídě (sociometrie) • diagnostika formou hospitací a rozhovorů • autodiagnostika

diagnostika sociálních jevů ve třídě

diagnostika hodnotové orientace žáků

diagnostika sebepojetí

diagnostika zájmů žáka

diagnostika perspektivní orientace

diagnostika učebního stylu žáků 1. žáci s povrchových učebním stylem 2. s utilitaristickým stylem 3. s hloubkovým stylem 4. pasivní X aktivní učební styl

diagnostika a predikce hudebních schopností

test definice

vlastnosti testu

přehled hudebních testů

• 1919 Seashore: Testy talentu hudebního

nevýhody testů

Projektovanie výuky, realizace a hodnocení

-množstvo faktrovov opvlyvňuje výuku a len málo faktorov možeme ovplyniť my pr. Ako prezentovať učivo, primeranosť vyučovania, pobýtky, čas ….

Projektovanie výuky:

  1. štúdium kulikulárnych dokumentov – učebné osnovy, učeb. a metodické pomocky, štandardy vzdelávania
  2. zistenie potrieb žiakov – porovnávame kulikul. dokumenty s dosavadními vedomosťami žiakov a ich potrebami
  3. formulovanie tematického plánu vyučovania – určujeme tematické celky, počty hodin, ….
  4. samostatná príprava na vyučovanie – rozvrhnutie vyučovacej jednotky, býva vačšinou v písomnej podobe : čo a ako chceme učiť, obsah a metody, kontext –( čo deti vedia a čo budeme preberať ďalej), ciele, zvlaštne didaktické možnosti – ( ako využiť to čo učime v nejakom inom odbore), organizácia- (či pracovať v skupine alebo indiv.) zabezpečenie pracovných podmienok, časove zhodnotenie, zaistenie pracovných súšinnosti žiakov, zaistenie pracovných výsledkov žiakov

Zvláštne didaktické hľadiska : • predbežné znalosti • možné nesprávne pojatie • určenie toho čo bude pre ne najobtiažnejšie • sposob ako budeme žiakov aktivizovať • ako zaistíme časovú kontinuitu učiva • či musime diferencovať prístup k jednotlivým žiakom • čo využiť k precvičovaniu učiva

Realizace výuky : Neustále porovnávanie aktualneho stavu s cieľovým a aktuálnym Motivace – aké prostriedky vytvárame aby to žiaka aktivovalo k motivaci Pozname: vonkajšie a vnútorné U nemotivovaných žiakov je dobré im pomocť zamerať sa na samotný úkol, nie na riziko neúspechu. V prípade nízkej motivace alebo neúspešnej je vysvetlenie deťom, že je to chyba a tej predchádzať

Vedenie žiakov v priebehu výuky: • zoznámiť ich s učivom, alebo to vyvodiť z úvodnej činnosti

Psych. procesy v triede – tie ktoré navodzujeme zámerne tie ktoré rušia, na ne reagujeme tie, ktoré si nevšímame, prebehnú mimo nás Ako do výuky zasahuje žiak : mal by sa vyjadrovať otázkami, vyvolávaním, diskusiou

Plynnosť výuky : zda li pokyny, ktoré sme zadávali sme boli nutení opakovať alebo nie, zda li sme nepreskočili nejakú aktivitu dbať na tempo výuky uvedomiť si čo nám dávajú otvorené otázky

Kázeň vo výuke : Usilujeme o prijateľné chovanie 3 druhy protiútok, útek, naučená negatívna reakcia na dospelých

Príčiny nekázne zo strany učiteĺa : Nuda, dlhotrvajúca duševná námaha, nízka sebadovera vo vzťahu k školskej práci

Problémy v emočnej oblasti : Situačné myslenie – uvedomovať si že každý človek je iny a každý sa mení a to nielen on ale aj vo vzťahu. Posudzovať by sme ho mali podľa akútneho stavu. Uvažovať o tom prečo sa tak chová. Každý vidí situáciu po svojom. Hodnotiť situáciu ako dlho trvá, ako sa vyvíja a v akom je štádiu.

Autorita učiteľa : Rešpekt – k sosobe kt. vyučuje • k roli učiteľa Autorita vychádza – z vednej znalosti predmetu • schopnosti vyučovať • prístup k žiakom Autorita učiteľa nieje daná navždy, može sa meniť v priebehu - proces strárnutia

Hodnotenie výsledkov výuky : Pre učiteľa spätná väzba o práci Pre žiakov spätná väzba o výkone Doklad o momentálnom prospechu a vedomosti žiaka

Formatívne hodnotenie – má diagnosticku funkciu • blíží sa alebo nie stanovený výkon k cieli

Finálne hodnotenie – na konci obdobia Predpoklad o žiakovom výkone

Normatívne hodnotenie – hodnotí relatívny výkon , jednotl. Žiakov vo vzťahu k ostatným žiakom

Kriteriálne hodnotnie zamerané či žiak konkrétny úkol splnil alebo nie

Daignostické hodnotenie- na odhalenie učebnej obtiaže žiakov alebo ich zvláštnych vzdelávacích potrieb

Interné hodnotenie – hodnotí daný učiteľ predmetu Externé hodnotenie – hodnotí niekto z vonku

Neformálne hodnotenie Formálne hodnotenie – žiaci sú upozornení a možu sa pripraviť

Priebežné hodnotenie – založené na zhodnotení úrovne na základe poznatkov získaných v priebehu dlšieho časového obdobia

Záverečné hodnotenie – na konci výuky Objektívne hodnotenie – vypracované na základe metod, obmedzujúce alebo vylučujúce vplyv učiteľa

Hodnotenie priebehu Hodnotenie výsledku

Autentické hodnotenie- predpoklad pre hodnotiaci súd je výkon, ktorý ma zmysel i mimo školu

Pokračování

Metodické postupy v hudební výchově – základem je variační proces, -k tělesnému pohybu přidáme říkadlo, k němu melodii, propojíme s dynamikou a různými tempy, k rytmickým figurám připojujeme slova, hra na ozvěnu s melodickou a rytmickou obměnou, doplnění závětí na stejně dlouhém úryvku – volba prostředků hudby není nahodilá. Instrumentální hra – Rytmus – z rytmizování slov, doplňujeme jej komplementárním rytmem. Zvládání pomlk – slova se zamlčenými slabikami, nebo bezzvučné ukazování (např. ruce od sebe), -hry na echo, obstinátní doprovody. –Připojování nástrojů v určitém pořadí, melodické odpovědi, na dvou tónech, postupně přidáváme další až do pentatoniky, -při vytváření ostinát je nutno vést od nahodilosti do uvědomělého, -vznik ronda – otázka a různé odpovědi nebo pějme píseň dokola. Předvádění a výklad hudebního díla – Jde o pochopení námětu a odpovídajících hudebně výrazových prostředků (ukázat např. změny v instrumentaci různých epoch..), -Nepřetěžovat děti mimohudebními náměty, -Každý výrazový prostředek má svou specifickou fci k docílení výrazového záměru a estetického účinku – aby skladbu pochopili. Nakolik my sami dokážeme být interpretem X pouštět. 1) Metodický úvod – cílem je klid a soustředění, vzbudit zájem, motivy a inspirační zdroje, program skladby. 2)Předvedení skladby – bez zásahu slov, k udržení pozornosti – zadat nějaký úkol (rozpoznat nástroje apod). 3)Výklad skladby spojený s analýzou – poznat úlohy jednotl. částí formy. 4)Opětovné přehrání – třeba s partiturou.

Didaktika jako věda a nástroj učitele - polarizace pojetí Komenský - Dewey, Komenský: -předmět didaktiky – umění o umění vyučovat, jeho metodou – umění vynalézání, -metodickým východiskem je myšlenka všeobecné harmonie – aplikovaná metody synkrize, -co nelze ukázat přímo, lze usuzovat z podobných, -všechny lidské poznatky musí být v souladu, -základem metody – dramatizace učiva, -zjednodušuje učivo na podstatné vztahy a přitom zachovává osobní zážitek, -didaktika – jak zpřístupnit ??? na základě osobních zkušeností, -učitel by měl být znalcem celku a dávkovat to žákům po kouscích, -pedagogické zásady – rozumový vhled do samé přirozenosti věcí X v praxi potvrzování těchto vhledů. Dewey: - zakladatel moderní pedagogiky, -škola – stejnorodé a vyvážené prostředí pro mládež, -vývoj chování a schopností mládeže se děje prostřednictvím okolí – to je výchovné do té míry, do které se jedinec účastní společné činnosti, -nabýváme zkušeností z praktické činnosti a aktivní experimentování – Teorie zkušenosti X Kultivace individuality, Pragmatická pedagogika: -vnější kázeň X svobodná činnost, -učení textu X učení ze zkušeností, -důraz na konkrétní prostředí, -cílem reagovat na měnící se svět. –Žák má přirozenou tendenci učit se, co ho zajímá, -žádoucí se stala spolupráce ve třídě (dříve považováno za porušení kázně), -rozlišení rychlejších a pomalejších, důležité je, aby dospěl k výsledku, -vědění se nestává cílem, ale skříňkou s nástroji, prostředkem k využití. –Myšlení nezačíná premisami, ale obtížemi, -cílem je naučit každého žáka vyjít se svým prostředím, -nebylo to zobecněno, ale stalo se to východiskem pro další. vývoj didaktiky ve století, klasifikace teorií v didaktice

Diagnostika a evaluace ve školní didaktice – učitelův nástroj pro poznání podmínek, průběhu a výsledku vyučovacího procesu – příčina, diagnóza, prognóza, -Evaluace – souhrnný název pro teorie, metodologie a praxe veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů. Patří sem zjišťování, porovnání a vysvětlování dat. -Diagnostika: 1) Jaký je žák 2)Jaký by měl být – určují osnovy 3) Jaký by mohl být – jaké má vnitřní předpoklady. Zásady provádění diagnostiky: 1)Poznávání žáka/třídy je proces dlouhodobý. 2)Je nutné spolupracovat (kolegové, rodiče, psychol. poradna, ..). 3)Důležité je odhalení příčin stavu situace. 4)Dodržovat hlediska indiv. přístupu. 5)Diagnostický závěr spojujeme návrhem pedagogického opatření., Etapy: A)Formulujeme diagnostické otázky + určujeme vstupní subjektivní hypotézu. B)Záměrně a systematicky shromažďujeme údaje pomocí vhodných metod. C)Zpracování, analýza, třídění údajů. D)Interpretace a hodnocení diagnostických údajů na základě vztahů vnitřních dispozic a vnějších podmínek. E)Syntéza dat – určení diagnostického závěru a návrh opatření. Ve vztahu k 1 žákovi: -ústní, písemné zkoušky, -analýza výkonu, -analýza výsledků činnosti, -didaktické testy, rozhovor, pozorování, dotazník, retrospektivní a anamnestické metody, studium pedagogické dokumentace. Ve vztahu ke skupině: -pozorování třídy, rozbor průběhu činnosti kolektivu, zjišťování vztahů ve třídě – sociometrie, -učitel – hospitace nebo rozhovory, -autodiagnostika., Diagnostika sociálních jevů ve třídě: - školní třída – děti v různých pozicích – pozice jednotlivce (za jakého je považován, jak je oblíben), -stanovení hierarchie jednotl. vztahů ve třídě - podskupiny, vůdce, hvězda, izolovaný jedinec, -hierarchie hodnot třídy, -posouzení specifičnosti ve vztahu k jiným třídám. Diagnostika hodnotové orientace žáků: - afektivní složka, -kognitivní, -behaviorální (pohotovost k jednání), -využívané jsou postojové škály (naprosto nesouhlasím, nesouhlasím, nevím, souhlasím, naprosto souhlasím). diagnostika žákova já – diagnostika sebepojetí: - potřeby žáků: potřeba autonomie – nezávislé samostatné rozhodování o vlastních činnostech, -potřeba kompetenc – snaha být v něčem dobrý, -potřeba úspěšného výkonu, -potřeba vyhnout se neúspěchu – existují jedinci zmatení, závislí, hledající, jedinci se zdravým sebevědomím. Odraz sebe v relativním souladu s realitou: Co to je JÁ? –reálné já, vnímané já, idální já a prezentované já. , diagnostika žákova pojetí učiva – Diagnostika zájmů žáka: definice vztahu k předmětu, -vnitřní zdroje, -zdroje určování strukturou osobnosti žáka, -vnější zdroje. Diagnostika perspektivní orientace: předpoklad o vyrovnání se s vlastní budoucností. Diagnostika učebního stylu žáků – A)žáci s povrchovým učebním stylem, B)s utilitaristickým stylem (jen ke konkrétnímu cíli), C) hloubkový cíl. 1)Pasivní uč. styl 2)aktivní učební styl. Diagnostika a predikce hudebních schopností - určuje jednotlivé hud. schopnosti a dispozice k hud. výkonům, -hromadné X individuální metody, -standardizované X nestandardizované , -testové X netestové (pozorování, experiment), -anamnetický dotazník (vliv domácího prostředí, rodiny). –Test: -standardizovaný způsob vyšetřování. Umožňuje porovnávání. Musí být: platnost, validita, jestli měří to, co má měřit, spolehlivost, reliabilita, poměrná stálost výsledků při opakovaných měřeních, objektivita (nezávislost na zkoušejícím), citlivost – schopnost odkrýt drobné rozdíly mezi osobami a ostře diferencovat mezi jedinci a skupinami. Vyhodnocování testů – cíl - rychlost X pomocí bodů za řešení X ohodnocovaný výkon. Přehled testů: Carl Seashore (1919) testy talentu hudebního, 6 úloh: rozlišovat výšku, délku intenzitu a barvu tónu, rytmus, měření hudební paměti. Kwalwasser-Dykem (1930) delší hud. útvary – motivy a témata, porovnávat se zápisem v notách, měření hudební paměti (změna úryvku 4-9 tónových. Géza Révész zkoumá i pěveckou reprodukci a hru slyšených tónů na klavíru, rytmické cítění (reprodukce tleskáním a následná melodizace), regionální sluch – hledání tónu na klavíru ve správné oktávě, analýza konsonantních a disonantních 2-4 zvuků – reprodukovat jednotl. tóny, reprodukce na klavíru, zkoumání relativního sluchu, transpozice intervalů, zkoumání harmonického cítění, vnímání melodie a její pěvecká reprodukce – jistota projevu, intonační jistota, hud. paměť, hra melodie na klavír podle vnitřního sluchu, zkouška hudebně tvořivých schopností – produkční fantazie. –Nemají vypracované normy, měřítkem počet správně splněných výkonů a ty teprve bodovány. Wing – Anglie 1948, standardizovaný test hudební inteligence, analýza akordu, vnímání výšky, zkoumání paměti, zkoumání estetické citlivosti, výsledkem určení věku hudební inteligence. Zkoumal děti nad 10 let v Anglii a Polsku. Gordon-Calwell (1965) testy estetického vnímání, zjišťování melod. a harm. představivosti, rytm. představivost – tempo, metrum, hud. senzitivita – poznávání výrazového dominujícíhoprostředku – určování charakteru, většina úloh poslechových. Arnold Bentley – kolektivní úlohy pro děti s elementárními základy psaní, intervaly, melod. a rytm. paměť – stejné nebo různé. Nevýhody – jde o vývojový průřez, ovlivnění trémou, návyky.. Uplatněny kvantitativní ukazatele. Gdaňský systém hud. schopností – pozorování dětí v hudebních i nehudebních činnostech, poznávání prostředí dítěte, testové zjišťování hudebních schopností.

Projektování výuky 1) Studium kurikulárních dokumentů (osnovy, učebnice a metodické příručky, standardy vzdělávání) 2)Zjištění potřeb žáků (jaké jsou dosavadní znalosti žáků) 3)Formulování tematického plánu učiva – určujeme tematické celky, počty hodin, někdy hlavní výukové cíle. 4)Příprava na vyučování – rozvržení vyučovací jednotky (v písemné podobě, záchytné body) – obsah metody a prostředky, zařadit to co vyučuji do kontextu toho, co už znají. Cíle – většinou z nich vyvozuji vše ostatní. Zvláštní didaktická hlediska (výchovné, ..). Organizace vyučovací jednotky (skupinové, jednotlivé,..). Zabezpečení pracovních podmínek, časové zhodnocení, zajištění pracovní součinnosti žáků. 5)Zjištění pracovních výsledků. Zvláštní didaktická hlediska: -prekoncepty (co už mohou vědět), -miskoncepty (možná nesprávná pojetí), -určení toho, co bude nejobtížnější, -jak budeme žáky aktivizovat, -jak zajistíme časovou a obsahovou kontinuitu učiva, -zda musíme použít individuální přístup, -co potřebujeme k upevňování učiva., Realizace výuky: neustálé porovnávání akutního stavu s cílovým a ideálním. Hodnocení výsledků výuky – zpětná vazba o práci učitele, -zpětná vazba o výkonu – pro žáky, -zdroj motivace, -podklad o vedení záznamů o prospěchu, -doklad o momentálním prospěchu, -doklad o připravenosti k dalšímu učení. faktory související s realizací výuky: 1) Motivace – jaké vytvořit prostředí, které žáka motivuje k činnosti (vnitřní – vnímá-li činnost jako smysluplnou, vnější – usilování o vnější odměnu nebo vyhnutí se trestu), -u nemotivovaných – pomoci zaměřit se na úkol samotný, ne na riziko neúspěchu, -chyba je způsobem cesty k dosažení cílů, jaký význam mají chyby, -neúspěch přičítat malému úsilí, špatné strategii, nedostatku informací, ale ne vlastní neschopnosti. 2)Vedení žáků v průběhu výuky: -seznámit je s cílem nebo ho vyvodit úvodní činností, -psychologické procesy a)ty, které záměrně navozujeme, b)ty na které reagujeme c)ty které proběhnou mimo nás. Plynulost výuky – museli jsme opakovat pokyny? ,-nemusíme se vracet k dřívějším krokům, -jestli nedošlo k přeskočení nějakého bodu, -museli jsme činnost přerušit? co když jeden nepochopí? –dbát na tempo výuky, -komunikace – uzavřené otázky (jedna správná odpověď) X otevřené otázky, -jakým způsobem zapojujeme humor, sarkasmus, jízlivost? 3)Kázeň ve výuce – usilujeme o přijatelné chování, -nátlakem vzniká: protiútok, útěk, naučená negativní reakce na dospělé. –příčiny nekázně ovlivnitelné učitelem: nuda, dlouhotrvající duševní námaha, nízká sebedůvěra ve vztahu ke školní práci, nepřítomnost negativních důsledků, špatné postoje, problémy v emoční oblasti. –Situační myšlení – každý člověk je jiný, každý se mění, i jeho stavy – posuzovat podle akutního stavu. –člověk má vždy důvod pro své chování a jednání, -každý vidí situaci po svém, -hodnotit situaci – jak dloho trvá, jak rychle se vyvíjí a v jakém je stadiu (např. ve vztahu k šikaně). 4)Autorita učitele – vliv na základě respektování, -respekt ke konkrétní osobě, -respekt k roli učitele, -souvislost mezi oblibiu předmětu a vztahu k učiteli, -vychází ze znalosti předmětu, schopnosti vyučovat, z přístupu k žákům, -není dána jednou provždy, může se měnit, působí proces stárnutí. Typy hodnocení: 1.Formativní – pro poučení, zlepšování výkonů, -(ne)blíží se žákův výkon stanovenému cíli? 2) Finální (sumativní) –na konci vyuč. období, -podkladem pro vyjádření o žákově výkonu. 3)Normativní – hodnocení relativního výkonu, -jednotl. žák ve vztahu k výkonu ostatních, -nejlepší dostane 1, nejhorší 5. 4)Kriteriální (hodnocení absolutního výkonu) –zda žák (ne)splnil konkrétní úkol (např. získání řidičáku). 5)Diagnostická –na odhalení učebních obtíží žáků nebo jiných zvl. vzdělávacích potřeb. 6)Rozlišení –interní x Externí(hodnotí někdo mimo školu). 7)Neformální – založené na pozorování výkonu běžné práce ve třídě. 8)Formální – žáci jsou předem upozorněni, mohou se připravit. 9)Průběžné – zhodnocení dosažené úrovně na zákl. poznatků získaných v průběhu delšího časového období. 10)Závěrečné – na konci, za určitou dobu, -blíží se . 11)Objektivní – na základě metod omezujících (vylučujících) vliv osobnosti učitele, -objektivně skórovatelné vyhodnocovací testy. 12)Hodnocení průběhu. 13)Hodnocení výsledku. 14)Autentické – podkladem pro hodnotící soud, je výkon, který má smysl i mimo školu, -potrfolia.

published: 2008-10-06
last modified: 2023-01-21
#school #music #HV #MU

https://vit.baisa.cz/notes/musicology/ff-hudebni-didaktika-zapisky.cs/