Dějiny hudební didaktiky

Období do protireformace

• liturgické zpěvy katolické církve:
  • Metodějova církevní škola (9. stol.)
  • Budeč u Slaného (latinská liturgie) (10. stol.) → nahrazena pražskou školou v 11. století, později hlavní školy (benediktýni)
  • 1. na Moravě v Rajhradě (1045)
• reforma ve 13. století v chrámu sv. Víta: ustanoveni vikáři a bonifanti (placení chlapci)
• i na Vyšehradě – systém placených zpěváků
• 1344 nový systém:
  • nancionáři (?) – společně s žaltářníky
  • bonifanti a choralisté ke zpěvu greg.chorálu
• u sv. Víta působí Chvalek
• další školy při klášterech – měly za úkol připravovat varhaníky a kantory
• 13. století
  • rozvoj řemesel, měst
  • spory církve a měst o podřízenost kantora
  • většina kantorů pocházela z UK
• 16. století
  • svědectví o pozoruhodném vzdělání ve zpěvu
  • zpěv součástí muziky – za součástí kvadrivia
  • 1586 – řád Petra Kodicíla z Tulechu (rektor UK)
    • 1. třída: latinské, německé a české písně
    • 2. třída: po obědě se zpívala škála, 1 muzické pravidlo
    • 3. třída:
    • 4. třída: instrumentální hudba
  • 1566 – královédvorský řád – provozování hudby po obědě
    • 4. a 5. třída: dělení hudby s krasopisem
  • stipendia – křtiny, pohřby, masopust, vítání krále, volba radních, slavnosti na zámku → příjmy kantora
• 1615 – svědectví z Prahy: žáci schopni vícehlasých kantát a motet
• 1564 – jezuité zaznamenali zprávu: 140 žáků, kdo neuměl zpívat, šel stranou
  • zpíval se Lasso, Deprez
• partikulární školy vedl rektor, na školách působili kantoři – pomáhali suksencoři
• dosazování kantorů správou univerzit – vyučovali zpěvu pro potřeby chrámu, na starost měli hudbu v kostele
• toto přetrvalo až do 19. století; hudbě přisuzován vliv na výchovu (Platón?); vyučovalo se i soukromou formou: instrumentální hudba
• 1520–1620: literátská bratrstva
  • zpěv ve škole; zpěvníky, podpora žáků a kantorů
  • z jejich řad pocházeli inspectores, kteří referovali o školách městské radě, měli vliv na dosazování kantorů
  • 1775 je Josef II zakázal
• za husitů: školení hochů a dívek
• kantor Jan Čapek – autor mnoha písní
• zpěv všech: křesťanská povinnost (otčenáš) (názor Žižky)
• Jednota bratrská: sborová shromáždění
• od 1501 vznik bratrských kancionálů – i pro jiné církve (Rohův kancionál)
• 1549 – schvalovací právo pro nové skladatele písní
• písně psali lidé z ciziny – Jan Blahoslav (Přerov → Wittenberg)
  • Muzika aneb knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající (1558)
  • 10 kapitol – pro kantory prosté a neumělé (?)
• 1561 – Šamotulský kancionál – přes 700 písní
• Ivančický kancionál (2. vydání ŠK); 2 přídavky: Zprávy potřebné těm kdož chtějí zpívat = první česká učebnice zpěvu, obsahovala rady jak šetřit hlas, intonovat, frázovat; Naučení potřebná těm, kteříž písně skládati chtějí
• Regule zpěvákům do kúru (Jan Blahoslav): 12 nešvarů zpěváků
• Musica (Jan Josquin) – Prostějov 1561
• Jan Ámos Komenský
  • amsterodamský kancionál (1659)
    • nic tak nepovznáší jako zpěv
    • apel na každodenní zpívání; říkadla, propojení s pohybem
  • Orbis pictus – nauka o hudebních nástrojích
  • Informatorium školy mateřské: nejnižší stupeň
    • ve 2 letech zvykání na harmonii a melodii
    • vícehlasé zpívání
• viz Adolf Cmíral: Hudební výchova v duchu zásad J. A. Komenského
• polovina 16. století – vliv Polska – kontakt přes jezuitskou univerzitu v Olomouci

Pobělohorská doba

• odchod inteligence do emigrace
• na její místo jezuité – zrušeny bratrské školy
• Ch. Burney: Čechy – Konzervatoř Evropy (pokřivený pohled)
• zpěv ze Štajerova kancionálu
• Michna: Česká mariánská muzika
• kantoři byli členové rodů – dědění profese; mnoho generací kantorů
• výuka v církevních kolejích; hudba ve službách politiky a církve
• později s jezuity působí i piaristé
• 18. století – velká oratoria a hry – italský vliv (Broumov, Č. Krumlov, …)
• piaristé: od 30. let 17. století
  • velmi rozvinutá HV; pedagogové tenoristé z Itálie
  • vyučování zbožnosti, vědomostem, hudbě a mravům
  • několikrát denně se zpívalo
  • 4x týdně po večeři instrumentální hudba (musicae, in cantu)
  • orchestry až z 20 hudebníků
• Antonín Brosman – rektor UK (vazby na Janáčka)
• učil Riegra → ten učil Křižkovského → Janáček
• fundace:
  • nadaní instrumentalisté financováni šlechtici, hodnostáři
  • Brno, Mikulov, Kroměříž
  • placení studentů za zpěv
• 18. století: Antonín Rejcha (učil Berlioze, Liszta, Francka, Gounoda, …)
• pro pařížskou konzervatoř napsal učebnice: Nauka o melodii (1814), Kurz hudební skladby, Nauka o vysoké skladbě hudební
• 17. a 18. století:
  • zemští trubači a tympanisté
  • věžní a pověžní hudba – najímáni hudebníci; v noci troubili hodiny
    • zajišťovali provoz na slavnostech, v souborech
    • ještě otec B. Martinů
  • trubači: 23 artikulí pro zemské trubače 1653
    • povinnost vyučovat; po zrušení nevolnictví → collegia musicae
    • působení v městských orchestrech
  • hudba prostředek žebrání chudých dětí (Mozartova skladba harfeníkovi)

doba osvícení

• kapitalismu → vzdělání obyvatel
• povinná školní docházka (M. Terezie)
• tomu předcházelo již roku 1752 podřízení škol státnímu dozoru (Nejvyšší školský úřad)
• Johann Ignác Felbiger – reforma školství
• 1754 – školní řád – docházka, zestátnění škol
• 1756 – v češtině; dopad nebyl 100%
  • v českých školách 2/3 dětí; z nich ¼ měla 100% docházku
• kniha metodní:
  • shrnutí metodik
  • pamětní vyučování – zachování pořadí látky
  • hudba odpadla
• preparandy
  • školy pro učitele hlavních škol
  • fungovaly při hlavních školách (Brno, Praha)
• při základních školách – učitelé triviálních škol (Hr. Králové, Liberec)
• kantor vyvázán z místa poddaného
• Josef II. – podmínky vyvázání: kantor musel učit podle Felbigera
• zpěv nově zaveden až 1777
• 13 náboženských písní pro různé roční doby; speciální pro školu
• čeština: říkadla, písně, rozpočítadla
• literatura: Aleš Pařízek (konec 18. stol.)
• Martin Matěj Broulík (?) - 1. učebnice generál basu
• Jan Jakub Ryba:
  • Rožmitál, měl dobré vzdělání
  • počátky hudební teorie
  • vyučoval školní písně
  • od 11-12 let vyučoval zpěvu
  • 16-17 instrumentální hudbě
  • Počátkové a všeobecné základové ke všemu umění hudebnímu (pouze rukopis)
  • Jan Nepomuk Filcík – pokračovatel
    • zhudebnil texty ze školy Puchmajerovy od obrození do 60. let 19. stol.
• myšlenka obrození se šířila v obrozeneckých sbírkách – vlasteneckých písních
• Pražský HV ústav, Budeč, Chrust u Chrudimi
• Jan Nepomuk Filcík
  • pokračovatel J. J. Ryby; hrál na varhany, violu, …
  • v preparandě, autor písní, klavírních škol, 1. české školy houslové, zpěvu
  • 1. česká metodika zpěvu: Navedení ke zpěvu…
  • přebírá vlivy Komenského – je proti učení se zpaměti
  • zaznamenává hudbu pomocí relativních výšek (základní tón: _)
• J. Theobald Held (?)
  • společně s J. Svobodou – 1. česká opatrovna (školka) 1832 v Praze
  • metody: písně: text, pak melodie, pak přidávání nástrojů…
  • Heldovy umělé písně
• Karel Amerlinck
  • ředitel 1. české školy v Praze
  • Návrh pro národní školy
  • krédo: „musí hlava, srdce v jedno zaměstnány být“
  • požadavky na změny školství (1848 se dostaly ke slovu):
    • setkání učitelů 1848 – léto → přibyl požadavek na nezávislosti na církvi
  • K. A. zorganizoval učitelský kurz: zpěv, housle, varhany, harmonium
• učitelé získávali část vzdělání na varhanické škole – povinnost účasti rorátů v celé Praze
• nakonec 4leté studium
• 1830 byla založená varhanická škola: pro budoucí učitele hudby (Vitásek)
• 1811 konzervatoř
  • nejstarší ve střední Evropě
  • vzniku předcházela Jednota pro zvelebení hudby v Čechách
  • na konzervatoř pomýšlel již hrabě Chotek
  • 1830 přibylo pěvecké oddělení
  • 1888 klavírní oddělení (do té doby nebylo potřeba – mnoho soukr.učitelů
  • Václav Jan Tomášek, učil: J. V. Voříška, J. V. Kalivodu, E. Hanslicka
  • 1. učebnice harmonie: Bedřich Dyonisus, v němčině
  • učitelé měli vlastní metodiky
• 1803 zakládá hrabě Chotek v Nových dvorech u Kutné hory hudební školu
  • později byla přeložena na nové sídlo
• hudební školy byly také v Poděbradech, ve Slaném, …
• 1850 – nařízení zemského úřadu: legalizace soukromých učitelů – mohli vést vlastní školy
• předtím pouze němečtí učitelé (Šproch)
• Josef Prokš: skupinová výuka klavíru:
  • žáci se nejdříve učili na 1 klavír (chiroplast)
  • pak se postupně přidávali
  • Smetana se zde učil kompozici
  • G. Rieger – rychlokurz generál basu a nauky o harmonii
• 1840 – žofínská akademie
  • škola pěveckého spolku
  • F. Škroup, J. L. Zvonař
  • výuka zpěvu, klavíru, estetiky, teorie
  • v 50. letech 2/3 českých žáků
• 1855-1870 – konkordát státu s katolickou církví
  • katolické písně pro kostel (zpěvníky)
  • i pro školu (J. L. Zvonař) – kritika písní naučných a mravoučných
• časopis Štěpnice (?), 1-4hlasé písně pro děti
• nové výchovné prostředky: učitelé vedli vesnické kapely (hraní k tanci – F. Kmoch)

60. léta 19. století →

• 1860 – říjnový diplom – povolení zakládání novin, spolků
• vznik vlastenecky zaměřených spolků
• 1869 – nový říšský školní zákon
  • 8 let povinné výuky (5 na obyč.školách, 3 na měšťanských)
  • přibyl přírodopis, zeměpis, dějepis a tělocvik
  • kantoři studovali na 4letách ústavech
  • pedagogické semináře na UK
• 1882 – 1. profesor pedagogiky G. A. Lindner
• učitelský ústav v Praze, Olomouci, … učitelské ústavy i pro dívky
• po roce 1870: definitivní odklon od církevních dohledů ve výuce
• mnoho pěveckých spolků – změny v HV didaktice
• hudba součástí výuky na učitelských ústavech: zpěv, harmonium, housle, varhany
• ženám odpadaly instr.hodiny – místo toho ruční práce, jediná zkouška z HV pouze pro učitele středních škol
• 1874 – osnovy platné až do 1915
  • vymezení práce s hudbou do 3. ročníků: náslechová metoda
  • od 4. ročníků zpěv přímo z not
• 1883 přibyl k vlasteneckému národnímu zpěvu církevní zpěv, v měšťanských školách vícehlasý zpěv
• kromě zpěvu vyučovány i hudebně kulturní výklady
• hudební školy zaměřeny na obory
• škola F. Pivody: zpěváci, výuka italského bel canta
  • řada metodik výuky zpěvu pro normální školy
• hudební školy při různých spolcích: výuka hry na nástroje atd.
• L. Janáček: sbormistr filharmonické besedy; učil na uč. ústavu, na varhanické škole
• školy vydržované i městy
• v hudební pedagogice převládaly skladby českých autorů (Křížkovského sbory)
• čeští instrumentalisté do zahraničí: F. Laub – Moskva, O. Ševčík – Charkov, V. Talich – Tbilisi)
• J. L. Zvonař – mnoho prací, metodik zpěvů (učení intervalů pomocí písní)
  • kurz pro učitele klavíru a zpěvu, učil ve vyšší dívčí škole
  • vychází z terminologie J. J. Ryby (dominanta = vládnice, motiv = podnět)
  • metodika zpěvu i pro městské školy
• liší se výuka na jednotlivých školách (rozdíl i na varh.škole a konzervatoři)
• 1. didaktické pomůcky: Metodějova tabule hudební teorie
• solmizace pro hlasový výcvik, náslechová metoda
• interpretační metodiky: cifrová metoda, opora nástupu, hlasu
• František Pivoda – soukromá škola
  • cvičení měkkosti, ohebnosti, …
  • výslovnost, intonace, vícehlasý zpěv
  • napsal školský zpěvník pro svou školu
  • obsáhl i vyšší stupeň: gymnázia, …
  • pěstuje krásnou melodii, rytmus, dynamiku
  • do 5. třídy solmizace, od 5. intervaly
  • podle něj se učilo na učitelských ústavech, gymnáziích
• nárůst hudební produkce, reprodukce
• komercionalizace, profesionalizace
• slábnutí tradiční vlastenecké inspirace – podněty folkloristické
• 1896 – zemská výstava
• rozpad celku národní hudby: Smetana vs. Dvořák
• Jan Malát
  • příklon k lidové hudbě
  • u Urbánka vydává hudební slovník, školu na housle, piano, harmonium
  • využíval lidové písně, psal články: každý člověk je obdařen vlohou k hudbě
  • zhudebnil verše Kožíškovy a Sládkovy
  • počátek dit. lit. (?)
• 1890 – sběratelství → mizí písně kostelní a moralizující, místo toho lidové
  • ve zpěvu i ve cvičebnicích, úpravy pro školy
  • výběr / cenzura písní

do roku 1918

• reformní snahy vs. herbartovská pedagogika
• hudební pedagogika: mechanický způsob učení
• Otakar Hostinský: práce pedagogické: umění má být přístupné každému
  • zpěv: příprava vnímání děl, návod k pochopení hudby
  • tvořivé hry jsou nejlepší
• Česká škola – časopis, anketa za uměleckou výchovu – odpovídali kantoři
  • překonání jednostrannosti
• 1912 – založen pedagogický ústav v Praze
  • zkoumání dětské hudebnosti – vývoj
  • Cmíral, Křička
  • O. Zich zkoumal hudebnost u dospělých
• diskuze tématu analýzy uměleckých děl – mají být součástí výuky?
• od roku 1885 – popularizační koncerty za snížené vstupné v Rudolfinu
  • vychovávání publika?
• Adolf Piskáček: výchovné koncerty s akademickým orchestrem
  • skladatel oper, žák A. Dvořáka
• Konrád Pospíšil: rubrika zpěv v Redakčních rozhledech
  • HV má uvádět plody hudby v život – vychovávat hudebně
  • význam gramofonu: kolekce nahrávek
• intonační metody: přebírá se francouzská metoda
• Jeremiášova IM: usnadnění cesty od not ke zpívání z not
• pedagogické kurzy ve Vídni → vliv na střední Evropu
• reakce na úpadek pěv.spolků, vlasteneckou inspiraci
• intonační metody: František Spilka přinesl metodu Maxe Battkeho (Berlín)
  • používala se v Mikešově ústavu, na konzervatoři
  • spočívala v
    • soustavném výcviku čtení notového písma
    • rozvoji improvizace, bez klavíru
    • schopnost dechové a hlasové
    • hudební diktáty, bere v úvahu naučené poznatky
    • tonální cítění
    • tato metoda se vžila
• 1889-90 konzervatoř spojena s varhanickou školou
  • příliv studentů: I. Ondříček (houslista)
• 1894 Karel Knitl – pozornost učitelů hudebních škol
  • teoretická a praktická pedagogika
  • sborový zpěv
• 1915 – nové osnovy, snaha po reformě
  • nižší stupně: podle sluchu
  • vyšší stupně: podle not
• Karel Pospíšil požadoval odloučení učitelů od kúru
  • konec varhan x metodika zpěvu, hudební nauka
  • zrušení hromadné výuky na hudební nástroj

První republika

• Vladimír Helfert: zavedení výuku na pochopení hudby: skladatelé a skladby
  • výcvik posluchačů moderní hudby
• 1934: společnost pro hudební výchovu v Praze
  • Karel Hába: součást dění v Evropě
• mezinárodní konference: ustanovení mezinárodního spolku pro hudební výchovu
• přerušeno 2. sv. válkou
• 1936 – mezinárodní hudebněvýchovný kongres
  • Leo Questenberg organizátor (ministr školství)
  • emigroval do Čech
  • mezinárodní institut pro hudební pedagogiku – velký vliv na české školy
• 1937 – kongres v Paříži
  • dětská vnímavost a k. (?) pro děti
  • výchovné koncerty
• usilování o větší hodinovou dotaci
• 1918 zrušena výuka varhan na učitelských ústavech, místo toho housle (klavír nepovinný)
• Helfert se snaží prosadit HV na VŠ, nebo alespoň na SŠ
• pedagogové na SŠ: požadavek konzervatoře nebo hudební vědy na FF
• rozlišování výuky na SŠ a HŠ:
  • gymnázia – gramofon, výklady hudby
  • hudební školy – zaměření na praktickou stránku
• úroveň soukromých škol byla nižší než veřejných škol
• Helfert zkoumal sociální funkce hudby – požadoval zpěv jako předmět pro všechny
• na základě jeho poznatků vznikla učebnice, která se používala i po 2. sv. válce
• nápěvková intonace F. Líska (pedagog, vedl dětský sbor)
• intonační metoda Doležilova

2. sv. válka

• zavřeny VŠ, omezeny SŠ
• zavírání škol pro pedagogy
• 1944 zavřena konzervatoř
• hudební výchova se udržela na odborných školách pro ženská povolání a na rod. školách
• velké množství sborů, amatérských orchestrů
• rozhlas: koncepce hudebních pořadů pro jednotlivé stupně, možnost pouštět filmy
• 1944 – učitelé ve zbrojním průmyslu
  • pokles žactva

po 2. sv. válce

• za války zrušeny české učebnice → snaha vytvořit jednotnou školu
• sociální tendence, teprve v 50. letech byly vytvořeny nové učebnice
• 1945 – 1. sjezd učitelstva
  • vysokoškolské vzdělání na fakultách
  • v čele snad Zdeněk Nejedlý (ministr školství)
• ustavování počtu let na různých školách
• 1960 – 9letá školní docházka
• lidové školy umění → ZUŠ
• výuka na zobcové flétny
• hudební výchova se vyučuje do 7. třídy, pak je to volitelný předmět = krok zpět