Kontrapunkt ve 20. století

Část I – teorie

  • teoretické reflexe kontrapunktu ve 20. století, vynechávám práce, které se zabývají klasickým kontrapunktem dřívějších období
  • Schenker – Kontrapunkt I, II (pouze zmiňuji pro jeho naprosto odlišné uchopení kontrapunktu – jako součást hudební analýzy)
  • Hindemith – Unterweisung in Tonsatz – vlastní kompoziční systém, tonální
  • de la Motte – Kontrapunkt (závěrečná kapitola)
  • Searl – Twentieth Century Counterpoint, jediná ucelená práce, příklady
  • Seeger – On Dissonant Counterpoint
  • Martin – Seven Steps to Heaven
  • Křenek – Zwölfton-kontrapunkt-studien
  • Risinger – Nauka o kontrapunktu 20. století (postrádá příklady, na jeho základě vytvářím klasifikaci kontrapunktu ve 20. století)
  • Šín – Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze (zajímavé teze o návratu kontrapunktu do renesance)
  • Hůla – Nauka o kontrapunktu (příklady moderního kontrapunktu u českých skladatelů)

Část II – příklady, sondy, analýzy

• Reger – na hranici tonality, Busoni – Umění fugy ve 20. století, Mahler – samostatnost mnoha hlasů, Stravinskij – ostinátní kontrapunkt, Zapomenutá francouzská škola, Milhaud – meze polytonality, Bartók – volné užití disonancí, Hindemith – diatonizovaná chromatika, Ludus tonalis, Druhá vídeňská škola & kontrapunkt, Šostakovič – Temperovaný klavír 20. století, 24 preludií a fug, Ives – kontrapunkt jako experiment, Glass – nekonečný kontrapunkt, Ligeti – mikropolyfonie, Schnittke – kontrapunkt jako styl, Gould – zábavný, kontrapunkt, Britten – jednohlasý kontrapunkt, Varese – rytmická polyfonie, Lutoslawski – aleatorní kontrapunkt, Novák – přirozený kontrapunkt, Suk – kontrapunkt harmonií, Hába – atematická fuga

Závěr

• kontrapunkt jako technika (hledání příkladů ke klasifikaci podle Risingera)
• kontrapunkt – prostředek & význam (Analýza, Tradice a minulost, Výzva a kompoziční problém, Zvýraznění samostatnosti hlasů, Organizace hudebního materiálu, Vyšlapaná cesta k cíli)

Reakce na připomínky z posudků

  • Steinovu studii jsem opomenul, stejně tak název Hin und zurück
  • nezmiňuji definice kontrapunktu z monografií o kontrapunktu
    • definice se vztahují ke dřívějším obdobím a neplatí pro 20. století a publikace tyto definice neobsahují
  • kontrapunkt jsem zvolil z nabízejících se termínů polyfonie, polymelodie, linearita atd. s ohledem na skladebný postup, který v sobě zahrnuje
  • definice kontrapunktu pro 20. století je obtížná, neboť ji těžko lze v tak složité hudební oblasti pojmout diachronně
  • o synchronní definici jsem se pokusil v práci: skladebný postup, ve kterém se současně kombinují podle jistých pravidel různé hudební struktury, jež zaujímají ve skladbě samostatné postavení a jejichž nezávislé vedení převažuje nad výslednou harmonickou složkou
  • je to kombinace polyfonie a kontrapunktu, nejpřesnější synchronní definice by byla možná výčtem, ovšem jako taková by neměla smysl
  • kritéria pro identifikaci realizace kontrapunktu také obtížná – není definice, nejsou kritéria
    • imitace? NE → Ligetiho mikropolyfonie, samostatnost hlasů? NE → paralelní vedení hlasů, konsonance x disonance? NE → Hindemith, to, co je pokryto definicí?
  • kontrapunkt – technika, polyfonie – vlastnost skladby, musí se uchopit diachronně, polymelodika – Helfertův termín spjatý se slohy 12.-16. století, zejména s tzv. vokálním kontrapunktem
  • kritika nadpisů:
    • nejsou charakterizací, spíše odlišující funkce
    • aleatorní kontrapunkt: není můj vynález, citace Vargy (Lutoslawského profil)
    • přirozený kontrapunkt: podle Hůly, že u Nováka kontrapunkt nezní uměle, konstruovaně, ale zapadá do kompozice
    • kontrapunkt harmonií: termín Hůlův
    • temperamentní kontrapunkt: přiznávám nevhodnost nadpisu, navržený termín kontrapunkt vrstev se mi zdá vhodnější
    • volný kontrapunkt: termín Risinegerův: rytm. různost obou hlasů
  • kontrapunkt před 20. stoletím vynechávám, abych se nezahltil materiálem, i pouze 20. století se nakonec ukázalo jako velký prostor pro zkoumání kontrapunktu
  • novum? kontrapunkt v mnoha případech nestaví na konsonanci a rozvádění disonance, kombinační pravidla jsou zcela nová: buď opačná (Seegerova disonance), nebo odlišná: dodekafonický kontrapunkt, Hindemithova řada konsonancí (řada 2) atd.
  • komparace se nabízí, avšak jako téma další práce :)
  • geneze technik nemusí být postupná, obzvláště ve 20. stoeletí vznikají naráz: dodekafonie (měla genezi, kterou jsem ve zkratce popsal), aleatorika, polytonalita začíná cca ve 20. letech ve Francii – Milhaud
  • smíšený kontrapunkt podle Ris. je takový, kde kontrap. hlas probíhá ve volném rytmu a c.f. je pravidelný, s takovým kontrapunktem se v hudbě příliš často nesetkáváme, naopak volný kontrapunkt, kde probíhají oba hlasy v různých (volných) rytmech
  • rozdělení kontrapunktu podle rytmu má didaktický cíl, bez něj nelze zavést pravidla: ano, ale tato pravidla mají didaktický cíl, postup od jednodchých ke složitějším kontrapunktům má didaktický cíl a zřejmě to zamýšlel i J. J. Fux (1725), jednoduché formy kontrapunktu se téměř nevyskytují…
  • ahistorismus: práce není pojata jako dějiny hudební teorie, ale jako sondy do technik – jak se kontrapunkt užíval ve 20. století v jednotlivých skladbách – tady a teď, bez nároků na historické souvislosti

Úvaha o dod. kontrapunktu

  • vertikální – dvě řady přes sebe, horizontální – hoquetus, lomená – řada doprovází sama sebe a jejich kombinace
  • revoluce kontrapunktu: konsonance nahrazena výběrem tónů z řady
  • teoreticky dovoluje libovolný souzvuk, ale pravidla jsou paradoxně přísnější
  • kontrapunkt jako logický systém v plně chromatickém prostředí, přirozená práce s rakem, i nverzí a RI
  • samostatnost hlasů nejvyšší úrovně, u Weberna dokonce sluchově nerozlišitelná
  • Bergovy řady umožňují diatoniku (houslový koncert)
  • Webern používá hodně imitační, kánonickou techniku
June 15, 2010 |