Estetika Otokara Hostinského

Otokar Hostinský

  • 1847-1910
  • studoval práva, filosofii; estetiku v Mnichově (1867/8)
  • 1877 docent estetiky na Karlově univerzitě, 1883 mimořádný, 1892 řádný profesor
  • přednášel dějiny hudby na pražské konzervatoři 1882-1886, dějiny výtvarného umění na uměleckoprůmyslové škole, divadelní kritik
  • člen Královské společnosti nauk (1879), České akademia (1893)
  • jako estetik vyšel z Herbarta, zamítl však spekulativní schematismus jeho školy, zvláště Zimmermannův (profesor estetiky v Praze od 1852, podtrhl závislost krásna (i hudebního) na poměrech (formách) ve složeném celku)
  • vybudoval si vlastní soustavu konkrétního formalismu (tj. krásno konkrétních, singulárních vztahů):
  • O významu praktických ideí Herbartových (1881) – ostře reagoval na Durdíkovy a Zimmernanovy dodatky k Herbartovské estetice: hierarchizace: 5 nejvyšších estetických forem: forma ýznačnostni, síly, souhlasu, správnosti a vyrovnání) – získala tím dogmatický a normativní charakter, to H. kritizuje: vztahů je neomezeně a nelze je vypsat; ve zkoumání těchto vztahů viděl H. úkol obecné estetiky
  • chtěl přidat fyziku, biologii, experiment → konkrétní formalismus
  • Herbarts Aesthetik (1891) – rekonstrukce Herbartových nesystematicky formulovaných estetických názorů, více je v tom Hostinský než Herbart; Hostinský ne neprávem praví o jeho esthetice, že v ní vane “svěží duch moderní vědy”, neboť staví esthetiku na podklad empirický a pracuje s indukcí
  • 1.Esthetika založena jest na esthetickém soudu, jenž jest evidentní (nepotřebuje důkazů) a singulární (platí jen pro určitý, daný případ), proto abstrakce není nikdy krásna, nýbrž soud vždy jest podmíněn konkretním zjevem, tedy empirií. 
  • Esthetický soud pronáší se jen o poměru či vztahu představ, neboť jednoduchá jest pouhé theoretické poznání, k němuž musí přistoupiti nějaké x, to plus, které činí s představou poměr, jejž pak soudím, je-li krásný čili nic.
  • formalistický základ doplnil o uměleckou empírii, opíral se o rozsáhlé znalosti vývoje všech umění
  • chtěl přidat do estetiky něco z přírodních věd → experiment
  • dospěl až k estetickému experimentu po stopách G. Fechnera: O estetice experimentální (1900)
  • svou estetickou soustavu vypracoval v univerzitních výkladech, několikrát ji revidoval (1866, 1873, 1883, 1906)
  • tiskem vyšla ve vydání Zd. Nejedlého: Otakara Hostinského esthetika O. (1921) – rekonstrukce H. estetiky, Nejedlý ještě začátkem 20. století prohlašoval Herbarta za jednoho z největších estetiků 19. století
  • zakladatel české vědecké estetiky
  • H. chtěl hledat vzájemné souvislosti mezi druhy umění
  • Hostinského škola: Nejedlý (historie), Zich (exper. es.), Helfert
  • estetika jako věda je založena na est. soudu, který je evidentní, singulární a vyslovuje se pouze o uměleckých jevech složených (o vztazích jeho základních prvků) neboť jednoduchý předmět nepůsobí na krasocit. Nepůsobí na něj ani složitý předmět svými jednoduchými částkami, tedy látkou, působí jen vztahy těchto částek, čili sestrojením, sestavením, formou.
  • myšlenku o vztahu částek (prvků) aplikoval H. i v teorii sdruženého umění, především v teorii díla hudebně dramatického
  • zabýval se i estetikou šeredna

Hostinského hudební estetika

  • vyšel z Hanslicka – formalistické stanovisko
  • zájem o Wagnera, Liszta ho přivedl k teorii spojených umění: Das Musikalisch-Schöne und das Gesamtkunstwerk vom Standpunkte der formalen Aesthetik (1877)
  • s Herbartem a Hanslickem měl společný názor na neschopnosti abs. hudby něco vyjádřit, sdělit ideje
  • H. přijal tezi o čisté instrumentální hudbě jako zdroji hudebního krásna a „přesnosti slohu uměleckého“, zároveň však přiznával estetickou funkčnost spojení hudby s jinými druhy umění (O hudbě programní, 1873). V tomto spojení viděl záruku uměleckého pokroku, specifickou hodnotu však přiznával i čistě instrumentální hudbě
  • pojedí programní hudby jako složeného umění

Herbartova estetika

  • zakladatel estetického formalismu, německý filosof, pedagog
  • zážitek z krásy je vzbuzen formovými vztahy, které jsme schopni empiricky zkoumat
  • strnulý výklad est. prvků způsobujících est. libost u všech normálních lidí vždy a za všech okolností
  • do české estetiky přiveden Durdíkem:Všeobecná estetika 1865

Fechnerova estetika

  • zakladatel experimentální estetiky (s koncepcí vystoupil již 1871), Vorschule der Aesthetik (1876)
  • ex. es. vycházela empiricky z estetického formalismu; psychologické a fyziologické aspekty krásna
  • krása objektivně existuje v uměleckém díle samém, v jeho proporcích, vztazích, uspořádanostech, což se mělo experimentálně dokumentovat
  • dílčí krásy, ze kzerých se skládá celek; výzkum nadřazenosti zlatého řezu
  • zkoumání příčin libosti pomocí metod: volby, tvorby, upotřebení
  • nakonec se stala tato estetika spíše psychologickou záležitostí
  • navázal O. Zich: Estetické vnímání hudby (1910)
June 10, 2010 |