Dějiny hudební didaktiky

Období do protireformace

  • liturgické zpěvy katolické církve:
    • Metodějova církevní škola (9. stol.)
    • Budeč u Slaného (latinská liturgie) (10. stol.) → nahrazena pražskou školou v 11. století, později hlavní školy (benediktýni)
      1. na Moravě v Rajhradě (1045)
  • reforma ve 13. století v chrámu sv. Víta: ustanoveni vikáři a bonifanti (placení chlapci)
  • i na Vyšehradě – systém placených zpěváků
  • 1344 nový systém:
    • nancionáři (?) – společně s žaltářníky
    • bonifanti a choralisté ke zpěvu greg.chorálu
  • u sv. Víta působí Chvalek
  • další školy při klášterech – měly za úkol připravovat varhaníky a kantory
    1. století
    • rozvoj řemesel, měst
    • spory církve a měst o podřízenost kantora
    • většina kantorů pocházela z UK
    1. století
    • svědectví o pozoruhodném vzdělání ve zpěvu
    • zpěv součástí muziky – za součástí kvadrivia
    • 1586 – řád Petra Kodicíla z Tulechu (rektor UK)
        1. třída: latinské, německé a české písně
        1. třída: po obědě se zpívala škála, 1 muzické pravidlo
        1. třída:
        1. třída: instrumentální hudba
    • 1566 – královédvorský řád – provozování hudby po obědě
        1. a 5. třída: dělení hudby s krasopisem
    • stipendia – křtiny, pohřby, masopust, vítání krále, volba radních, slavnosti na zámku → příjmy kantora
  • 1615 – svědectví z Prahy: žáci schopni vícehlasých kantát a motet
  • 1564 – jezuité zaznamenali zprávu: 140 žáků, kdo neuměl zpívat, šel stranou
    • zpíval se Lasso, Deprez
  • partikulární školy vedl rektor, na školách působili kantoři – pomáhali suksencoři
  • dosazování kantorů správou univerzit – vyučovali zpěvu pro potřeby chrámu, na starost měli hudbu v kostele
  • toto přetrvalo až do 19. století; hudbě přisuzován vliv na výchovu (Platón?); vyučovalo se i soukromou formou: instrumentální hudba
  • 1520–1620: literátská bratrstva
    • zpěv ve škole; zpěvníky, podpora žáků a kantorů
    • z jejich řad pocházeli inspectores, kteří referovali o školách městské radě, měli vliv na dosazování kantorů
    • 1775 je Josef II zakázal
  • za husitů: školení hochů a dívek
  • kantor Jan Čapek – autor mnoha písní
  • zpěv všech: křesťanská povinnost (otčenáš) (názor Žižky)
  • Jednota bratrská: sborová shromáždění
  • od 1501 vznik bratrských kancionálů – i pro jiné církve (Rohův kancionál)
  • 1549 – schvalovací právo pro nové skladatele písní
  • písně psali lidé z ciziny – Jan Blahoslav (Přerov → Wittenberg)
    • Muzika aneb knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající (1558)
    • 10 kapitol – pro kantory prosté a neumělé (?)
  • 1561 – Šamotulský kancionál – přes 700 písní
  • Ivančický kancionál (2. vydání ŠK); 2 přídavky: Zprávy potřebné těm kdož chtějí zpívat = první česká učebnice zpěvu, obsahovala rady jak šetřit hlas, intonovat, frázovat; Naučení potřebná těm, kteříž písně skládati chtějí
  • Regule zpěvákům do kúru (Jan Blahoslav): 12 nešvarů zpěváků
  • Musica (Jan Josquin) – Prostějov 1561
  • Jan Ámos Komenský
    • amsterodamský kancionál (1659)
      • nic tak nepovznáší jako zpěv
      • apel na každodenní zpívání; říkadla, propojení s pohybem
    • Orbis pictus – nauka o hudebních nástrojích
    • Informatorium školy mateřské: nejnižší stupeň
      • ve 2 letech zvykání na harmonii a melodii
      • vícehlasé zpívání
  • viz Adolf Cmíral: Hudební výchova v duchu zásad J. A. Komenského
  • polovina 16. století – vliv Polska – kontakt přes jezuitskou univerzitu v Olomouci

Pobělohorská doba

  • odchod inteligence do emigrace
  • na její místo jezuité – zrušeny bratrské školy
  • Ch. Burney: Čechy – Konzervatoř Evropy (pokřivený pohled)
  • zpěv ze Štajerova kancionálu
  • Michna: Česká mariánská muzika
  • kantoři byli členové rodů – dědění profese; mnoho generací kantorů
  • výuka v církevních kolejích; hudba ve službách politiky a církve
  • později s jezuity působí i piaristé
    1. století – velká oratoria a hry – italský vliv (Broumov, Č. Krumlov, …)
  • piaristé: od 30. let 17. století
    • velmi rozvinutá HV; pedagogové tenoristé z Itálie
    • vyučování zbožnosti, vědomostem, hudbě a mravům
    • několikrát denně se zpívalo
    • 4x týdně po večeři instrumentální hudba (musicae, in cantu)
    • orchestry až z 20 hudebníků
  • Antonín Brosman – rektor UK (vazby na Janáčka)
  • učil Riegra → ten učil Křižkovského → Janáček
  • fundace:
    • nadaní instrumentalisté financováni šlechtici, hodnostáři
    • Brno, Mikulov, Kroměříž
    • placení studentů za zpěv
    1. století: Antonín Rejcha (učil Berlioze, Liszta, Francka, Gounoda, …)
  • pro pařížskou konzervatoř napsal učebnice: Nauka o melodii (1814), Kurz hudební skladby, Nauka o vysoké skladbě hudební
    1. a 18. století:
    • zemští trubači a tympanisté
    • věžní a pověžní hudba – najímáni hudebníci; v noci troubili hodiny
      • zajišťovali provoz na slavnostech, v souborech
      • ještě otec B. Martinů
    • trubači: 23 artikulí pro zemské trubače 1653
      • povinnost vyučovat; po zrušení nevolnictví → collegia musicae
      • působení v městských orchestrech
    • hudba prostředek žebrání chudých dětí (Mozartova skladba harfeníkovi)

doba osvícení

  • kapitalismu → vzdělání obyvatel
  • povinná školní docházka (M. Terezie)
  • tomu předcházelo již roku 1752 podřízení škol státnímu dozoru (Nejvyšší školský úřad)
  • Johann Ignác Felbiger – reforma školství
  • 1754 – školní řád – docházka, zestátnění škol
  • 1756 – v češtině; dopad nebyl 100%
    • v českých školách 2/3 dětí; z nich ¼ měla 100% docházku
  • kniha metodní:
    • shrnutí metodik
    • pamětní vyučování – zachování pořadí látky
    • hudba odpadla
  • preparandy
    • školy pro učitele hlavních škol
    • fungovaly při hlavních školách (Brno, Praha)
  • při základních školách – učitelé triviálních škol (Hr. Králové, Liberec)
  • kantor vyvázán z místa poddaného
  • Josef II. – podmínky vyvázání: kantor musel učit podle Felbigera
  • zpěv nově zaveden až 1777
  • 13 náboženských písní pro různé roční doby; speciální pro školu
  • čeština: říkadla, písně, rozpočítadla
  • literatura: Aleš Pařízek (konec 18. stol.)
  • Martin Matěj Broulík (?) - 1. učebnice generál basu
  • Jan Jakub Ryba:
    • Rožmitál, měl dobré vzdělání
    • počátky hudební teorie
    • vyučoval školní písně
    • od 11-12 let vyučoval zpěvu
    • 16-17 instrumentální hudbě
    • Počátkové a všeobecné základové ke všemu umění hudebnímu (pouze rukopis)
    • Jan Nepomuk Filcík – pokračovatel
      • zhudebnil texty ze školy Puchmajerovy od obrození do 60. let 19. stol.
  • myšlenka obrození se šířila v obrozeneckých sbírkách – vlasteneckých písních
  • Pražský HV ústav, Budeč, Chrust u Chrudimi
  • Jan Nepomuk Filcík
    • pokračovatel J. J. Ryby; hrál na varhany, violu, …
    • v preparandě, autor písní, klavírních škol, 1. české školy houslové, zpěvu
      1. česká metodika zpěvu: Navedení ke zpěvu…
    • přebírá vlivy Komenského – je proti učení se zpaměti
    • zaznamenává hudbu pomocí relativních výšek (základní tón: _)
  • J. Theobald Held (?)
    • společně s J. Svobodou – 1. česká opatrovna (školka) 1832 v Praze
    • metody: písně: text, pak melodie, pak přidávání nástrojů…
    • Heldovy umělé písně
  • Karel Amerlinck
    • ředitel 1. české školy v Praze
    • Návrh pro národní školy
    • krédo: „musí hlava, srdce v jedno zaměstnány být“
    • požadavky na změny školství (1848 se dostaly ke slovu):
      • setkání učitelů 1848 – léto → přibyl požadavek na nezávislosti na církvi
    • K. A. zorganizoval učitelský kurz: zpěv, housle, varhany, harmonium
  • učitelé získávali část vzdělání na varhanické škole – povinnost účasti rorátů v celé Praze
  • nakonec 4leté studium
  • 1830 byla založená varhanická škola: pro budoucí učitele hudby (Vitásek)
  • 1811 konzervatoř
    • nejstarší ve střední Evropě
    • vzniku předcházela Jednota pro zvelebení hudby v Čechách
    • na konzervatoř pomýšlel již hrabě Chotek
    • 1830 přibylo pěvecké oddělení
    • 1888 klavírní oddělení (do té doby nebylo potřeba – mnoho soukr.učitelů
    • Václav Jan Tomášek, učil: J. V. Voříška, J. V. Kalivodu, E. Hanslicka
      1. učebnice harmonie: Bedřich Dyonisus, v němčině
    • učitelé měli vlastní metodiky
  • 1803 zakládá hrabě Chotek v Nových dvorech u Kutné hory hudební školu
    • později byla přeložena na nové sídlo
  • hudební školy byly také v Poděbradech, ve Slaném, …
  • 1850 – nařízení zemského úřadu: legalizace soukromých učitelů – mohli vést vlastní školy
  • předtím pouze němečtí učitelé (Šproch)
  • Josef Prokš: skupinová výuka klavíru:
    • žáci se nejdříve učili na 1 klavír (chiroplast)
    • pak se postupně přidávali
    • Smetana se zde učil kompozici
    • G. Rieger – rychlokurz generál basu a nauky o harmonii
  • 1840 – žofínská akademie
    • škola pěveckého spolku
    • F. Škroup, J. L. Zvonař
    • výuka zpěvu, klavíru, estetiky, teorie
    • v 50. letech 2/3 českých žáků
  • 1855-1870 – konkordát státu s katolickou církví
    • katolické písně pro kostel (zpěvníky)
    • i pro školu (J. L. Zvonař) – kritika písní naučných a mravoučných
  • časopis Štěpnice (?), 1-4hlasé písně pro děti
  • nové výchovné prostředky: učitelé vedli vesnické kapely (hraní k tanci – F. Kmoch)

60. léta 19. století →

  • 1860 – říjnový diplom – povolení zakládání novin, spolků
  • vznik vlastenecky zaměřených spolků
  • 1869 – nový říšský školní zákon
    • 8 let povinné výuky (5 na obyč.školách, 3 na měšťanských)
    • přibyl přírodopis, zeměpis, dějepis a tělocvik
    • kantoři studovali na 4letách ústavech
    • pedagogické semináře na UK
  • 1882 – 1. profesor pedagogiky G. A. Lindner
  • učitelský ústav v Praze, Olomouci, … učitelské ústavy i pro dívky
  • po roce 1870: definitivní odklon od církevních dohledů ve výuce
  • mnoho pěveckých spolků – změny v HV didaktice
  • hudba součástí výuky na učitelských ústavech: zpěv, harmonium, housle, varhany
  • ženám odpadaly instr.hodiny – místo toho ruční práce, jediná zkouška z HV pouze pro učitele středních škol
  • 1874 – osnovy platné až do 1915
    • vymezení práce s hudbou do 3. ročníků: náslechová metoda
    • od 4. ročníků zpěv přímo z not
  • 1883 přibyl k vlasteneckému národnímu zpěvu církevní zpěv, v měšťanských školách vícehlasý zpěv
  • kromě zpěvu vyučovány i hudebně kulturní výklady
  • hudební školy zaměřeny na obory
  • škola F. Pivody: zpěváci, výuka italského bel canta
    • řada metodik výuky zpěvu pro normální školy
  • hudební školy při různých spolcích: výuka hry na nástroje atd.
  • L. Janáček: sbormistr filharmonické besedy; učil na uč. ústavu, na varhanické škole
  • školy vydržované i městy
  • v hudební pedagogice převládaly skladby českých autorů (Křížkovského sbory)
  • čeští instrumentalisté do zahraničí: F. Laub – Moskva, O. Ševčík – Charkov, V. Talich – Tbilisi)
  • J. L. Zvonař – mnoho prací, metodik zpěvů (učení intervalů pomocí písní)
    • kurz pro učitele klavíru a zpěvu, učil ve vyšší dívčí škole
    • vychází z terminologie J. J. Ryby (dominanta = vládnice, motiv = podnět)
    • metodika zpěvu i pro městské školy
  • liší se výuka na jednotlivých školách (rozdíl i na varh.škole a konzervatoři)
    1. didaktické pomůcky: Metodějova tabule hudební teorie
  • solmizace pro hlasový výcvik, náslechová metoda
  • interpretační metodiky: cifrová metoda, opora nástupu, hlasu
  • František Pivoda – soukromá škola
    • cvičení měkkosti, ohebnosti, …
    • výslovnost, intonace, vícehlasý zpěv
    • napsal školský zpěvník pro svou školu
    • obsáhl i vyšší stupeň: gymnázia, …
    • pěstuje krásnou melodii, rytmus, dynamiku
    • do 5. třídy solmizace, od 5. intervaly
    • podle něj se učilo na učitelských ústavech, gymnáziích
  • nárůst hudební produkce, reprodukce
  • komercionalizace, profesionalizace
  • slábnutí tradiční vlastenecké inspirace – podněty folkloristické
  • 1896 – zemská výstava
  • rozpad celku národní hudby: Smetana vs. Dvořák
  • Jan Malát
    • příklon k lidové hudbě
    • u Urbánka vydává hudební slovník, školu na housle, piano, harmonium
    • využíval lidové písně, psal články: každý člověk je obdařen vlohou k hudbě
    • zhudebnil verše Kožíškovy a Sládkovy
    • počátek dit. lit. (?)
  • 1890 – sběratelství → mizí písně kostelní a moralizující, místo toho lidové
    • ve zpěvu i ve cvičebnicích, úpravy pro školy
    • výběr / cenzura písní

do roku 1918

  • reformní snahy vs. herbartovská pedagogika
  • hudební pedagogika: mechanický způsob učení
  • Otakar Hostinský: práce pedagogické: umění má být přístupné každému
    • zpěv: příprava vnímání děl, návod k pochopení hudby
    • tvořivé hry jsou nejlepší
  • Česká škola – časopis, anketa za uměleckou výchovu – odpovídali kantoři
    • překonání jednostrannosti
  • 1912 – založen pedagogický ústav v Praze
    • zkoumání dětské hudebnosti – vývoj
    • Cmíral, Křička
    • O. Zich zkoumal hudebnost u dospělých
  • diskuze tématu analýzy uměleckých děl – mají být součástí výuky?
  • od roku 1885 – popularizační koncerty za snížené vstupné v Rudolfinu
    • vychovávání publika?
  • Adolf Piskáček: výchovné koncerty s akademickým orchestrem
    • skladatel oper, žák A. Dvořáka
  • Konrád Pospíšil: rubrika zpěv v Redakčních rozhledech
    • HV má uvádět plody hudby v život – vychovávat hudebně
    • význam gramofonu: kolekce nahrávek
  • intonační metody: přebírá se francouzská metoda
  • Jeremiášova IM: usnadnění cesty od not ke zpívání z not
  • pedagogické kurzy ve Vídni → vliv na střední Evropu
  • reakce na úpadek pěv.spolků, vlasteneckou inspiraci
  • intonační metody: František Spilka přinesl metodu Maxe Battkeho (Berlín)
    • používala se v Mikešově ústavu, na konzervatoři
    • spočívala v
      • soustavném výcviku čtení notového písma
      • rozvoji improvizace, bez klavíru
      • schopnost dechové a hlasové
      • hudební diktáty, bere v úvahu naučené poznatky
      • tonální cítění
      • tato metoda se vžila
  • 1889-90 konzervatoř spojena s varhanickou školou
    • příliv studentů: I. Ondříček (houslista)
  • 1894 Karel Knitl – pozornost učitelů hudebních škol
    • teoretická a praktická pedagogika
    • sborový zpěv
  • 1915 – nové osnovy, snaha po reformě
    • nižší stupně: podle sluchu
    • vyšší stupně: podle not
  • Karel Pospíšil požadoval odloučení učitelů od kúru
    • konec varhan x metodika zpěvu, hudební nauka
    • zrušení hromadné výuky na hudební nástroj

První republika

  • Vladimír Helfert: zavedení výuku na pochopení hudby: skladatelé a skladby
    • výcvik posluchačů moderní hudby
  • 1934: společnost pro hudební výchovu v Praze
    • Karel Hába: součást dění v Evropě
  • mezinárodní konference: ustanovení mezinárodního spolku pro hudební výchovu
  • přerušeno 2. sv. válkou
  • 1936 – mezinárodní hudebněvýchovný kongres
    • Leo Questenberg organizátor (ministr školství)
    • emigroval do Čech
    • mezinárodní institut pro hudební pedagogiku – velký vliv na české školy
  • 1937 – kongres v Paříži
    • dětská vnímavost a k. (?) pro děti
    • výchovné koncerty
  • usilování o větší hodinovou dotaci
  • 1918 zrušena výuka varhan na učitelských ústavech, místo toho housle (klavír nepovinný)
  • Helfert se snaží prosadit HV na VŠ, nebo alespoň na SŠ
  • pedagogové na SŠ: požadavek konzervatoře nebo hudební vědy na FF
  • rozlišování výuky na SŠ a HŠ:
    • gymnázia – gramofon, výklady hudby
    • hudební školy – zaměření na praktickou stránku
  • úroveň soukromých škol byla nižší než veřejných škol
  • Helfert zkoumal sociální funkce hudby – požadoval zpěv jako předmět pro všechny
  • na základě jeho poznatků vznikla učebnice, která se používala i po 2. sv. válce
  • nápěvková intonace F. Líska (pedagog, vedl dětský sbor)
  • intonační metoda Doležilova

2. sv. válka

  • zavřeny VŠ, omezeny SŠ
  • zavírání škol pro pedagogy
  • 1944 zavřena konzervatoř
  • hudební výchova se udržela na odborných školách pro ženská povolání a na rod. školách
  • velké množství sborů, amatérských orchestrů
  • rozhlas: koncepce hudebních pořadů pro jednotlivé stupně, možnost pouštět filmy
  • 1944 – učitelé ve zbrojním průmyslu
    • pokles žactva

po 2. sv. válce

  • za války zrušeny české učebnice → snaha vytvořit jednotnou školu
  • sociální tendence, teprve v 50. letech byly vytvořeny nové učebnice
  • 1945 – 1. sjezd učitelstva
    • vysokoškolské vzdělání na fakultách
    • v čele snad Zdeněk Nejedlý (ministr školství)
  • ustavování počtu let na různých školách
  • 1960 – 9letá školní docházka
  • lidové školy umění → ZUŠ
  • výuka na zobcové flétny
  • hudební výchova se vyučuje do 7. třídy, pak je to volitelný předmět = krok zpět
February 2, 2009 |