The Black Swan

The Impact of the Highly Improbable

Nassim Nicholas Taleb

Summary: my first book from Taleb and an instant favourite

Score: 90 / 100

To, co zde nazýváme „černou labutí“, je událost, která má tři následující vlastnosti. Za prvé, leží za hranicemi obvyklých očekávání, protože z ničeho, co jsme kdy v minulosti poznali, nelze přesvědčivě vyvodit, že by taková událost mohla nastat. Za druhé, má rovněž (na rozdíl od opeřence) mimořádný dopad. A za třetí, ačkoliv jde o událost extrémní a nepředvídatelnou, lidská přirozenost nás nutí nacházet pro ni dodatečná vysvětlení a vytváří tak dojem, že ji bylo možno předvídat a lze ji i objasnit.

Logika „černé labutě“ činí to, co nevíme, daleko důležitějším než to, co víme. {4} „Černou labuť“ můžeme totiž mnohdy způsobit nebo prohloubit právě tím, že ji neočekáváme.

funguje-li volný trh, je tomu tak proto, že lidem umožňuje metodou pokusu a omylu soustavně pokoušet štěstěnu, a nikoliv z toho důvodu, že by odměňoval či pobízel schopné jedince.

Problém představuje samotná struktura lidské mysli: neučíme se pravidla, ale fakta a zase jenom fakta. Nezdá se, že bychom dobře chápali metapravidla (třeba pravidlo, že máme sklon neučit se pravidla). Vášnivě zavrhujeme vše abstraktní.

Uvědomme si, že myšlení vyžaduje čas a obecně je plýtváním energií, že naši předchůdci byli více než sto milionů let jen nemyslícími savci a že během onoho krátkého okamžiku v dlouhé historii, kdy jsme začali opravdu myslet, se soustřeďujeme na okrajové věci, na kterých ve skutečnosti nezáleží. Je zřejmé, že přemýšlíme mnohem méně, než se domníváme. Samozřejmě s výjimkou případu, kdy se nad tím vším zamyslíme.

právě televize je přímo vlajkonošem nespravedlnosti a nese největší vinu na tom, že jsme vůči „černým labutím“ slepí.

My lidé nejsme jen povrchní (tomu se snad dá do určité míry pomoci). Jsme také velmi nespravedliví.

Většina badatelů se však zaměřuje na jevy „normální“ a své úsudky opírá o Gaussovu zvonovou křivku, která má pro tyto případy prakticky nulovou výpovědní hodnotu. Proč? Zvonová křivka ignoruje velké odchylky, nedokáže je zahrnout, ale přesto nám dává pocit, že jsme si ochočili neurčitost. V této knize jí přezdívám VIP - velký intelektuální podvod.

Jakmile tyto myšlenky a přesně definované konstrukce ovládnou naše myšlení, budeme je vždy upřednostňovat před objekty méně elegantními, s méně zřejmou a uchopitelnou strukturou.

Jistě: ti, kdo se až příliš zahloubali do Wittgensteina, mohou podlehnout klamnému dojmu, že jazykové problémy jsou důležité. Mohou být, chcete-li získat postavení na některé z kateder filozofie, ale my, kteří se denně rozhodujeme ve skutečném světě, si je necháváme na víkend.

Dnes závisí akademik věnující se abstraktním disciplínám na názorech kolegů ze svého oboru. Chybí tak vnější kontrola, což mívá silně patologické následky, když se akademická činnost mění v izolovaný intelektuální závod a exhibici.

Každý, kdo hledá pro své tvrzení nějaké podklady, jich vždy najde dost na to, aby obelhal sebe samého, a v každém případě své kolegy.

(Nový zákon je napsán ve špatné lokální patricijské řečtině, jaké se užívalo v Antiochu, což přimělo Nietzscheho k prohlášení: „Bůh mluvil špatně řecky.“)

Historie je neprůhledná. Vidíme jen výsledek, ale nikoliv scénář, podle něhož se události řídí, onen generátor dějin.

naše mysl je především úžasným vysvětlovacím mechanismem: téměř v čemkoli je schopna najít jistý smysl, bezmála na každý jev dokáže naroubovat nějaké vysvětlení, zato však nedokáže přijmout ideu nepředvídatelnosti.

Svými současníky je Ježíš Nazaretský zmíněn jen jedinkrát, v Josephově Válce židovské, a je možné, že poznámka byla přidána až později a je dílkem oddaného písaře.

Již před časem mnou otřáslo zjištění - které zatím nic nevyvrátilo -, že jsme posedlí pohledem do minulosti a v neschopnosti vymanit se z vlastních iluzí přímo excelujeme.

hrdina povídky Jorge Louise Borgese „Funes, muž se zázračnou pamětí“ -, který nikdy na nic nezapomíná, a je tedy odsouzen k životu s břemenem, jakým nahromaděné a nezpracované informace bezesporu jsou.

William Shirer, autor Berlínského deníku: zápisníku zahraničního zpravodaje 1934-1941. Shirer působil jako rozhlasový reportér a proslavil se zejména knihou Vzestup a pád Třetí říše.

platónství, ona touha rozčlenit skutečnost na čisté a zřetelné tvary.

Škatulkování je pro nás nezbytností; pokud však stvořené kategorie považujeme za cosi definitivního, stává se patologickým a brání nám, abychom si uvědomili, jak neurčité načrtnuté hranice jsou, natož abychom naše dosavadní kategorie přehodnotili.

Škatulkování vždy redukuje skutečnou komplexitu.

Existují samozřejmě i další důvody, proč nabádám, abyste se vyhýbali novinám - ukážeme si, že držet se mimo dosah toxických informací má i jiné výhody.

Jsem přesvědčen, že v reálném životě jsou jisté vědecké výsledky nejen k ničemu, protože podceňují následky vysoce nepravděpodobných událostí (nebo nás dovádějí k tomu, že je ignorujeme), ale mnohé „černé labutě“ mohou dokonce samy vytvářet.

Bloudění v kruhu

Je označována za průkopnici literárního stylu nazývaného „konsiliencismus“.

a prozíravého pozorovatele Arta De Vanyho, který zkoumal vysoký stupeň nepředvídatelnosti v oblasti filmu a doložil, že osobní schopnosti si jako příčinu úspěchu ve skutečnosti mnohdy dosazujeme retrospektivně. Jak tvrdí, úspěšného herce dělá úspěšný film - a úspěšný film dělá velká dávka nelineárního štěstí.

Americká ekonomika se dnes silně opírá právě o produkci idejí, což vysvětluje, proč může jít zvýšení životní úrovně ruku v ruce s poklesem počtu pracovních míst ve výrobě.

Podobné srovnání lze vyzkoušet také u akademických citací (zmínění jednoho akademika jiným v oficiální publikaci), referencí v médiích, výše výdělků, velikosti podniků a tak dále. Říkejme jim sociální veličiny, protože na rozdíl od těch fyzických (např. obvod v pase) vznikají v důsledku vzájemných lidských interakcí.

V Extrémově může celek naprosto neúměrně ovlivnit jedna jediná součást. V našem světě byste proto měli na veškeré z dat získané poznání pohlížet s podezřením.

Současní vědci se jistě baví omyly svých předchůdců, ale - jak je dáno lidskými mentálními dispozicemi - jen hrstka z nich si uvědomí, že už zanedlouho se někdo jiný bude smát jim.

Učil se pomocí pozorování, jak je doporučováno nám všem (koneckonců jde údajně o vědeckou metodu).

jak pravil Hobbes, „podobá-li se nějaký jev jevu předchozímu, pak se mu bude podobat i v následcích“.

„Nikdy jsem neměl v úmyslu tvrdit, že konzervativci jsou obvykle hloupí. Řekl jsem jen, že hloupí lidé bývají většinou konzervativní,“

Mechanismus, který se stará o náš každodenní úsudek, není přizpůsoben komplikovanému prostředí, kde malá úprava radikálně změní význam celého výroku. V prostředí primitivním není mezi výroky většinu smrtí způsobují divoká zvířata a většina divokých zvířat způsobuje smrt podstatný rozdíl.

Naše statistická intuice evolučně nedorostla prostředí, kde drobná změna ve větě znamená zcela zásadní rozdíl.

Na danou informaci reagujeme nikoliv podle její logické hodnoty, nýbrž podle toho, do jakého rámce je zasazena a jak zapadá do našeho celkového sociálního a emocionálního systému.

předpokládejte, že žijete ve městě, kde jsou dvě nemocnice - jedna velká a jedna malá. Jistého dne dosáhne podíl chlapců na celkovém počtu narozených dětí v jedné z nemocnic šedesáti procent. Která z nich je pravděpodobnějším kandidátem?

Je zavádějící vyvozovat z pozorovaných faktů obecná pravidla.

Platí, že ani tisíc dní nestačí k dokázání pravdy, avšak nepravdivost lze dokázat během dne jediného.

Popper zavedl mechanismus dohadů a popírání, který funguje následovně: formulujete (smělý) dohad a začnete pátrat po takovém pozorování, které by jej vyvracelo.

nic, co by šlo označit výrazem dosvědčující doklad, neexistuje.

Uvědomme si, že výrok „všechny labutě jsou bílé“ znamená totéž co „všechny objekty, které nejsou bílé, nejsou labutě“. Cokoliv, co dokládá druhý výrok, by mělo zároveň potvrzovat i ten první. Konfirmaci nakloněná mysl tedy jistě usoudí, že první tezi dokládá jakýkoliv pozorovaný objekt, který není labutí a současně není bílý. Tento argument, známý jako Hempelův paradox konfirmace,

přeceňujeme efekt příčiny a následku. A ukázal jste, jak hloupé je pokoušet se o systematické vysvětlení lidských schopností.“

Máme rádi příběhy a s oblibou věci shrnujeme a zjednodušujeme, tedy redukujeme počet rozměrů. První z problémů přirozené lidské povahy, který v této části probereme, jsme si právě demonstrovali. Nazývám jej klam narativity.

Klam narativity se týká naší omezené schopnosti podívat se na sekvenci faktů a nesplétat přitom ihned nějaké vysvětlení nebo - což je víceméně totéž - je nevnímat jako logický řetězec se vztahem příčiny a následku. Vysvětlení fakta stmeluje. Lépe se pak pamatují; dávají větší smysl. Taková náchylnost nám však může uškodit ve chvíli, kdy v nás vytváří dojem, že jsme daným faktům porozuměli.

K tomu, abychom se na fakta soustředili, zapamatovali si je a současně se zdrželi úsudků a odolali touze je okamžitě začít vysvětlovat, musíme vyvinout nezanedbatelné úsilí.

Zdá se, že naše vnímání struktur sílí v závislosti na rostoucí koncentraci dopaminu. Tato chemická látka řídí i naše nálady a v mozku funguje jako vnitřní odměňovací systém

Ukazuje se, že jedním z vedlejších účinků používání L-DOPA je, že malá, avšak statisticky významná část pacientů propadne závislosti na hazardu. Protože je takový hazard spojen s tím, že pacienti spatřují jasné struktury v číslech zcela náhodných, demonstruje popsaný případ vztah mezi poznáním a nahodilostí.

lidská mysl je z velké části rukojmím naší fyzické schránky.

Hledáte-li v sériích struktury a logiku, nepotřebujete si je pamatovat celé. Stačí si zapamatovat strukturu. A jak je ze zmíněného případu patrné, struktura je zjevně kompaktnější než surová informace.

Na podobném základě definoval stupně nahodilosti slavný statistik Andrej Nikolajevič Kolmogorov - říká se jim Kolmogorovova složitost.

My, primáti rodu Homo, po pravidlech prahneme, protože redukce počtu rozměrů je nutná u každé věci, kterou potřebujeme dostat (či přímo natlačit) do hlavy. Čím je určitá informace nahodilejší, tím je i objemnější a vícerozměrnější a tím obtížnější je ji shrnout.

Máme sklon užívat poznání jako terapii.

Kromě různých zkreslení našeho vnímání vězí problém i v logice jako takové. Jak je možné nemít nejmenší tušení, oč běží, a přesto dospět ke zcela věrohodným a koherentním názorům, jež jsou v souladu s pozorováním i všemi logickými pravidly?

Logik W. V. Quine v jednom slavném sporu ukázal, že daným faktům vždy vyhovuje několik různých skupin logicky konzistentních interpretací a teorií. Toto zjištění by nás mělo varovat, že pouhá absence nelogičností nemusí dostačovat k prokázání pravdivosti daného výkladu.

Kdykoliv na trhu nastane pohyb, média se cítí povinována to nějak „zdůvodnit“.

Fikcemi o „národní identitě“, které si vytvořili, obluzují lidé dokonce i sami sebe. Jak doložila průlomová studie publikovaná v časopisu Science, na níž se podílelo šedesát pět autorů, jde přitom o smyšlenku, která nemá se skutečností nic společného.

(Švéd se podobá více Haiťanovi než své krajance; peruánský filozof má blíže k filozofovi ze Skotska než k peruánskému domovníkovi, atd.).

Zeptám-li se vás, kolik případů rakoviny plic se ve vaší zemi pravděpodobně objeví, uvedete nějaké číslo - dejme tomu půl milionu. Kdybych se však místo toho dotázal, kolik případů rakoviny plic bude zapříčiněno kouřením, pravděpodobně byste uvedli číslo mnohem vyšší (troufám si odhadnout, že alespoň dvojnásobně). Přidáním odkazu na příčinu se nám totiž věci náhle jeví jako mnohem přípustnější, mnohem pravděpodobnější.

Taháte - li z nádoby, v níž je malý počet červených míčků, zato však velký počet černých, a nemáte tušení, jaký je jejich skutečný poměr, nejspíše počet červených míčků podceníte. Poté co se poměr dozvíte - dejme tomu, že činí tři procenta -, začnete si naopak při odhadu počínat, jako by byl jejich počet vyšší.

Ekonom Hyman Minsky se domnívá, že cykly, v nichž v ekonomice dochází k riskantnímu chování, mají následující strukturu: stabilita a nepřítomnost krizí podněcuje riskování, sebeuspokojení a sníženou pozornost vůči možným problémům. To otevře cestu ke krizi, jejímž důsledkem jsou otřesení lidé, kteří se bojí dalších investic.

„Jeden mrtvý je tragédie; milion mrtvých statistika.“

historky verbálně inkontinentního pojišťováka.

Společnost pro úsudek a rozhodování

Neurobiologové, kteří emocionální systém studovali, ukázali, že na přítomnost nebezpečí reaguje často dříve, než si je plně uvědomíme - strach a příslušná reakce se objeví již pár milisekund předtím, než nám dojde, že to, co šelestí v trávě u našich nohou, je had.

Intelektuální, vědecké a umělecké aktivity jsou doma v Extrémově, kde najdeme silnou koncentraci úspěchu a jen málo vítězů, kteří si však nárokují velkou porci z celkového přídělu.

Jste-li výzkumníky, musíte se smířit s povinností publikovat v „prestižních“ časopisech nepodstatné články, aby vás kolegové na konferencích vůbec pozdravili.

úcta je tou nejtvrdší měnou.

Thomas Astebro ukázal, že návratnost v procesu nezávislého výzkumu (započítáme-li i neúspěšné projekty) je mnohem nižší než u spekulativního kapitálu.

(přibližně polovinu vědeckých a akademických článků, které stály autory měsíce či dokonce léta úsilí, si nikdo nepřečte).

osobní štěstí totiž závisí čistě na počtu kladných pocitů (psychologové je nazývají „pozitivní afekty“), nikoliv na jejich intenzitě.

Matka příroda nás předurčila odvozovat svůj pocit štěstí ze stabilního přísunu malých, ale častých odměn.

Je lepší zakusit všechnu bolest během krátkého časového úseku než si ji dávkovat po kouscích delší dobu.

Michel de Montaigne a empirik Francis Bacon,

Máme k dispozici dostatek důkazů, že lidé jsou živočišným druhem, který měl v dějinách mimořádné štěstí, a nesou proto v sobě geny hazardérů. Vlastně bláznivých hazardérů. Geny těch Casanovů, kteří přežili.

Představa, že žijeme v tom nejlepším z možných světů a že evoluce odvedla skvělý kus práce, se ve světle nevyslyšených svědectví jeví jako zcela falešná.

říct protože je chytřejší než se smířit s nahodilostí.

Sejde z očí, sejde z mysli - máme přirozený, téměř fyzický despekt k čemukoliv

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč to tolik premiantů v životě nikam nedotáhne, zatímco ti, co ve škole zaostávali, nyní shrabují zisky, nakupují diamanty a lidé jim opětují telefonáty, nebo se dokonce stávají nositeli Nobelovy ceny v některém z důvěryhodnějších vědních oborů

„Chce-li člověk dělat vědu, potřebuje odložit pochybnosti - ale jen málokdo si uvědomí, jak je důležité neodkládat je předčasně. (…) Pravdou je, že člověk obvykle pochybnosti odkládá, aniž by si to uvědomil.“ A dále nás varuje: „Již od kolébky chováme velkou náklonnost k dogmatům.“

Naše současná verze bohužel není konstruována tak, aby rozuměla abstraktním věcem - potřebujeme kontext. Nahodilost a neurčitost jsou abstrakce.

co se týče způsobu rozhodování, vzdálenost dělící nás od našich chlupatých bratranců máme sklon silně přeceňovat.)

svět je daleko komplikovanější, než se domníváme, což by tolik nevadilo, kdyby na tuto skutečnost většina z nás nezapomínala.

Alpert a Raiffa,

Jsme si tím, co víme, dvaadvacetkrát jistější, než bychom být měli? Vypadá to tak.

nejsme dost moudří na to, abychom svému vlastnímu poznání mohli důvěřovat.

Epistemická arogance má dvojí efekt: přeceňujeme to, co víme, a podceňujeme neurčitost tím, že snižujeme rozsah možných neurčitých stavů (a tedy redukujeme rozměr toho, co neznáme).

mimořádné události bývají náchylné k chybnému odhadu; většinou je silně podceňujeme, příležitostně silně přeceňujeme.

Čím nižší pravděpodobnost, tím vyšší epistemická arogance.

Zdání aktivity posiluje vnímanou kauzalitu mezi dosaženými výsledky a rolí, kterou v nich jednotlivec sehrává.

Čím více informací někomu poskytnete, tím více hypotéz si postupně vytvoří a tím hůře na tom nakonec bude.

lidé zacházejí s myšlenkami jako s majetkem a je pro ně těžké se s nimi rozloučit.

Ať už by vám tvrdili cokoliv, u expertní procedury je vždy dobré kriticky prozkoumat míru její chybovosti. Nezpochybňujte postup samotný, pouze expertovu sebejistotu.

noviny poměrně dobře předpovídají program kin);

Robert Trivers, evoluční psycholog vybavený až nadlidskou prozíravostí

Problém expertů spočívá v tom, že nevědí, co všechno nevědí.

ekonomičtí prognostikové mají sklon blížit se spíše sobě navzájem nežli pravdě. Nikdo nechce vypadnout z řady.

V politice, financích a ekonomii byl publikován již téměř milion odborných prací, ale prognostickou hodnotou získaných poznatků se jich zabývá jen pár.

experti jednoznačně vykazují několikanásobně vyšší míru chybovosti, než jakou si sami přisuzují.

Čtyřiadevadesát procent Švédů věří, že se svými řidičskými dovednostmi řadí mezi lepší polovinu tamních řidičů; osmdesát čtyři procent Francouzů se domnívá, že je jejich sexuální zdatnost řadí do první poloviny žebříčku francouzských milenců.

Jsme mnohem většími nomády, než jsme si kdysi plánovali; nemáme na vybranou.

„Statisticky vyspělé či komplexní metody neposkytují nutně přesnější předpovědi než postupy jednodušší.“

Háček je v tom, že se zaměřujeme na vzácné případy, u nichž komplikované postupy fungují, téměř nikdy však na jejich daleko častější selhání.

odbornost bez erudice a přirozené zvídavosti otupuje myšlení a vede k nežádoucí fragmentaci vědeckých disciplín.

zakladatelé psychologie neurčitosti Danny Kahneman a Amos Tversky. Funguje následovně. Oba vědci požádali účastníky testu, aby roztočili kolo štěstí. Dotyčné osoby se nejdříve podívaly na číslo, které si vytočily a o němž věděly, že je náhodné, a poté měly odhadnout počet afrických členů OSN. Lidé, kteří si vytočili číslo nízké, odhadovali nízký počet těchto států, zatímco ti, kdo vytočili vysoké, přišli s odhady vyššími.

Předpovědi byrokratů obvykle slouží spíše ke snížení obecné úzkosti než k reálným politickým rozhodnutím.

doménovou specifitu

Možná je moudrým naopak ten, kdo ví, že věci a události, které leží ještě daleko před námi, vidět nemůže.

S každým, kdo svými předpověďmi napáchá škody, bychom měli zacházet jako s lhářem nebo s bláznem. Někteří z prognostiků působí společnosti větší újmu než delikventi. Snažně vás proto prosím, nesedejte za volant školního autobusu se zavázanýma očima.

Jako vedoucí pracovník nepotřebujete výkonnou mozkovou kůru, spíše kombinaci charismatu a schopnosti snášet nudu a zvládat nabitý harmonogram a povinné návštěvy opery.

serendipity. Jeho autor, spisovatel Horace Walpole, jej vytvořil na základě pohádky Tři princové ze Serendipu (The Three Princes of Serendip), jejíž hrdinové „díky své bystrosti a šťastné náhodě objevovali věci, které původně nehledali“.

Jak už se při vědeckém bádání stává, ti, kdo důkazy hledali, je nenalezli, a oslavovanými objeviteli se nakonec stali ti, co po nich vůbec nepátrali.

Stavíme si hračky. Některé z nich však později změní svět.

Jeho myšlenky se týkají omezení, jemuž jsme při předvídání historických událostí vystaveni, a také potřeby snížit „měkké“ disciplíny, například historii či sociální vědy, kamsi těsně nad úroveň pouhé estetiky a zábavy, mezi aktivity typu sbírání mincí a motýlů. (Je třeba upřesnit, že Popper, jemuž se dostalo klasického vídeňského vzdělání, nezašel ve skutečnosti tak daleko. Já coby rodák z Amijúnu ovšem podobné zábrany nemám.)

Popperův ústřední argument zní: chcete-li předvídat historické události, musíte předpovědět také technologické inovace - a ty jsou již ze samotné podstaty nepředvídatelné.

zákon opakovaných očekávání. Načrtnu jej zde v jeho silném znění: očekávám-li, že budu v budoucnu něco očekávat, pak to očekávám už nyní.

nevíme, co teprve budeme vědět.

„problém tří těles“.

Pokud znáte základní klidové parametry koule, dokážete si spočítat odpor stolu (což je poměrně snadné) a zahrajete úder matematicky přesně, je docela jednoduché předpovědět, co se bude dít při prvním odrazu. Druhý odraz už je obtížnější, ale stále možný; potřebujete jen důkladněji znát výchozí stav a být přesnější. Při devátém odrazu však už nastává problém: je nutné vzít v úvahu gravitační sílu, jakou na koule působí osoba stojící u stolu (Berryho kalkulace počítají s méně než pětasedmdesáti kilogramy její váhy). Chcete-li pak vypočítat odraz padesátý šestý, musíte vzít v úvahu každou jednotlivou elementární částici v celém vesmíru. Ve vašich kalkulacích tak bude figurovat i elektron na samém okraji vesmíru vzdálený od nás deset miliard světelných let, protože i ten má na výsledek znatelný vliv. K tomu přidejme další komplikaci: nutné bude zahrnout také predikce, kde se všechny tyto proměnné budou nacházet v budoucnosti. Předpověď pohybu kulečníkové koule po stole tak vyžaduje znalost dynamiky celého vesmíru, do posledního atomu!

V roce 1974 obdržel Hayek Nobelovu cenu za ekonomii, a pokud si přečtete projev, který při příležitosti přijetí ceny pronesl, nejspíš vás překvapí. Řeč s výmluvným titulem „Hra na vědu“ si bere na mušku především jiné ekonomy a ekonomické plánování jako takové.

vlivem růstu lidského poznání přeceňujeme naši schopnost porozumět jemným změnám, jež utvářejí svět, a určit, jak velkou důležitost každé takové změně připsat. Hayek tento druh myšlení přiléhavě pojmenoval jako „scientismus“.

Ve skutečnosti se jazyky vyvíjejí organicky a gramatika je cosi, co v knihách kodifikují lidé, kteří nenašli zajímavější životní náplň.

Jak říká Warren Buffett, neptejte se kadeřníka, jestli potřebujete ostříhat - a neptejte se akademika, má-li jeho práce smysl.

Tolstoj kdysi prohlásil, že všechny šťastné rodiny jsou stejné, zatímco ty nešťastné jsou nešťastné každá po svém.

Jestliže z minulosti projektujete lineárně, prodlužujete dosavadní trend. Počet možných budoucích odchylek z takto stanoveného kurzu je však nekonečný.

namísto sebe můžeme nechat umírat své dohady. Pokud tuto schopnost užíváme správně a tam, kde bychom jinak tíhli k pudovějším reakcím, osvobozuje nás od bezprostředního přírodního výběru - na rozdíl od primitivnějších organismů, které jsou daleko náchylnější k náhlé smrti a vyvíjejí se pouze zkvalitňováním genofondu prostřednictvím výběru nejzdatnějších jedinců.

Máme vrozený sklon naslouchat expertům, dokonce i v oblastech, kde nemusejí žádní existovat.

Po martyriu moderního vzdělávacího procesu představuje Montaigne velmi osvěžující čtení, neboť dokázal beze zbytku přijmout lidské slabosti a chápal, že žádná filozofie nemůže uspět, pokud nevezme v úvahu všechny hluboce zakořeněné nedokonalosti, omezení racionality a chyby, jež nás činí lidmi.

Ti, kdo místo hloubavého a moudrého člověka následovali asertivního hlupáka, nám bohužel předali část ze svých genů. Sociální patologie to potvrzuje: psychopati přitahují stoupence.

Poppera se jednou zeptali, jestli je možné „falzifikovat falzifikaci“ (jinak řečeno, lze-li se ke skepticismu stavět skepticky). Odpověděl, že studenty vyhazuje z přednášek i kvůli daleko inteligentnějším otázkám. Sir Karl si nebral servítky.

Nahodilost je příliš mlhavá, než aby byla kategorií sama o sobě.

přemýšlíme-li o zítřku, nevycházíme z toho, co jsme si předevčírem mysleli o včerejšku.

Čím víc se budeme snažit pokládat historii za cosi víc než jen soubor líčení, která nám mají přinést požitek a o nichž bychom neměli příliš teoretizovat, tím větší potíže nás čekají.

Naučte se hodnotit různá přesvědčení nikoliv na základě jejich věrohodnosti, ale podle toho, kolik mohou napáchat škody.

Slepý hodinář brilantně podal Richard Dawkins.

„Potřebujete začít milovat prohry.“

není třeba se každé ráno pachtit za nějakým jasně daným cílem, nýbrž tvrdě pracovat tak, abychom dali šanci nepředvídatelným eventualitám.

Achillovou patou kapitalismu je skutečnost, že necháte-li mezi sebou jednotlivé firmy soupeřit, jako nejzpůsobilejší k přežití se často jeví právě ta, která se nejvíce vystavuje možným negativním „černým labutím“.

Ideje se nerozšíří bez jisté formy struktury.

krize budou vzácnější, leč závažnější. A čím vzácnější určitá událost je, tím méně toho známe o její pravděpodobnosti. To znamená, že o pravděpodobnosti krizí toho víme stále méně a méně.

Jak bylo zjištěno, herci, kteří získají Oscara, žijí v průměru o pět let déle než jejich méně úspěšní kolegové. Déle žijí rovněž lidé ve společnostech s méně strmým sociálním gradientem.

Čím vyšší součet, tím větší asymetrie v rozložení na jednotlivé podíly.

Tradiční gaussovský pohled na svět začíná tím, že se zaměříme na běžné případy a až v druhé řadě pohlížíme na výjimky v podobě extrémních hodnot. Možný je však i přístup, který u výjimečných hodnot začíná a k těm obyčejným přistupuje jako ke

Gaussovský přístup můžeme úspěšně použít u těch proměnných, kde je racionální důvod se domnívat, že největší prvek nebude příliš vzdálen od průměru.

V následujících řádcích si ukážeme, jak Gaussova křivka ze života odstraňuje nahodilost - což je i důvodem její obliby. Máme ji rádi, protože dovoluje počítat s určitostí. Jak? Pomocí zprůměrování, jak vzápětí uvidíme.

Variabilita v tržbách kasina bude tedy nezávisle na celkové herní aktivitě směšně nízká. Opouštět někoho kasino s miliardou dolarů v kapse neuvidíte po celou dobu trvání vesmíru.

G. H. Hardy v knize Obrana matematikova napsal: „Skutečná“ matematika „skutečných“ matematiků, matematika Fermatova, Eulerova, Gaussova, Abelova a Riemannova, je skoro celá „neužitečná“ (a to platí jak o „aplikované“, tak o „čisté“ matematice).

Pojem člověka považovaného za průměrného se liší od představy člověka průměrného ve všem, na co sáhne.

fyzikové používají Gaussovu křivku proto, že si myslí, že ji matematikové považují za matematickou nutnost, zatímco matematikové proto, že věří údajnému tvrzení fyziků, že je podložena empiricky.

To, že bádáte z lásky k poznání, však naneštěstí neznamená, že to nutně vezmete za správný konec.

Gaussova křivka je všudypřítomná pouze v mozcích statistiků a nikoli v reálném světě,

K čertu s teoriemi!

„Aby mě lidi brali vážně, musel jsem si vymyslet předchůdce,“

lidé mají přirozený sklon platonizovat a přemýšlet výlučně v pojmech studované látky: nikdo z nás, ať je zedníkem či přírodovědcem, nedokáže ze zajetí této podmíněnosti lehce uniknout.

margaritas ante porcos,

cena je reklamní trik ekonomů, kteří se tak snaží postavit svůj obor výše, než mu náleží.

Následující tvrzení budu opakovat až do úplného ochraptění: v sociálních vědách neurčuje osud teorií jejich platnost, nýbrž myšlenková nákaza.

výrok otce moderní medicíny Clauda Bernarda: „Nejprve fakta, a teprve pak vědecké ambice.“ Snad bychom měli poslat ekonomy na lékařskou fakultu.

Osobně laděný útok vedený nikoliv proti myšlence, ale proti jejímu nositeli je svým způsobem komplimentem. Dokládá totiž, že dotyčný není schopen k vašemu názoru sdělit nic inteligentního.

statistická sféra si popletla nepřítomnost důkazů s důkazem nepřítomnosti.

(Wittgensteina můžete zmínit vždy, protože je dostatečně vágní na to, aby zněl relevantně při jakékoliv příležitosti.)

Vědec by neměl být pouhým nástrojem jedné knihovny k vytváření knihoven dalších, jak je tomu ve známém vtipu Daniela Dennetta.

tam, kde se mohu vystavit působení pozitivní „černé labuti“ a kde má případné selhání jen malý význam, postupuji bez zábran, zatímco tam, kde mi hrozí „černá labuť“ negativní, jsem velmi opatrný.

Zmeškaný vlak mrzí pouze tehdy, když se jej snažíte doběhnout!

Představte si zrnko prachu vedle planety velké jako miliarda Zemí. Zrnko představuje pravděpodobnost, že se narodíte, obří planeta pravděpodobnost, že ne. Přestaňte se proto zaobírat maličkostmi. Nebuďte jako ten nevděčník, co dostal darem zámek, a soužil se kvůli plísni v koupelně. Přestaňte zkoumat darovanému koni zuby a uvědomte si, že i vy sami jste vlastně „černou labutí“. A děkuji vám, že jste si přečetli moji knihu.

Falešná víra v konfirmaci (neboli platónská konfirmace): Hledáte takové případy, které dokládají platnost vašeho přesvědčení, konstrukcí či modelů - a nacházíte je. Klam narativity: Lidská potřeba propojit řadu souvisejících i nesouvisejících faktů příběhem či strukturou. Ve statistice má tento případ podobu tzv. data miningu.

Problém s experty: Schopnosti některých profesionálů nijak nepřevyšují kompetenci laiků, ale přesto z nějakého důvodu a navzdory jejich dosavadním empirickým výsledkům věříme, že jsou experty:

téměř všechny odborné texty vznikají proto, aby nudily, udělaly dojem, dodaly na hodnověrnosti nebo dokonce zastrašily, a aby je bylo možno prezentovat na konferencích, ne však proto, aby je někdo četl - s výjimkou těch, kteří si nechají věšet bulíky na nos (či intelektuálních protivníků), v horším případě postgraduálních studentů.

kérygmata (pravidla, která chápeme a jejichž smysl je nám zřejmý).

Matka příroda si libuje v redundancích

proces globalizace. Zmíněná idea tvrdí, že, jak by řekl konzultant, stát se má zaměřit na to, „v čem je nejlepší“ (přesněji řečeno na to, kde mu uniká nejméně příležitostí); jedna země by se tedy měla specializovat na víno a druhá na oděvy, a to i v případě, že jedna z nich vyniká v obou oblastech. Zaveďme však do schématu jisté perturbace a alternativní scénáře: představme si, co by se s vinařsky orientovaným státem dělo v případě, že by cena vína začala kolísat. Prostá perturbace jediného předpokladu (například budeme-li předpokládat, že cena vína je náhodná a může kolísat stejně jako extrémovská veličina) nás dovede k úplně opačnému závěru, než je ten Ricardův. Příroda nemá přehnanou specializaci v lásce, poněvadž omezuje evoluci a jednotlivé živočišné druhy oslabuje.

Mám-li parafrázovat Gerda Gigerenzera, pokud existuje „padesátiprocentní šance, že bude zítra pršet“, v Londýně to může znamenat, že bude pršet půl dne, v Německu, že déšť očekává polovina odborníků, a (jak dodávám já) v Brooklynu, že sázkové kurzy na déšť vám umožní při vložených padesáti centech vyhrát dolar.

Art De Vany,

Náš odpor vůči variabilitě, touha po řádu a to, že na základě těchto pocitů jednáme, pomohly urychlit nástup vážných krizí.

TED (obludnosti, jež dělá z vědců estrádní baviče)

Zda má dítě nedostatečně vyvinutou teorii mysli, si můžete ověřit pomocí varianty „úlohy nepravdivého přesvědčení“. Testu se účastní dvě děti. Jedno z nich vloží pod postel hračku a odejde z místnosti. Druhé dítě - které je předmětem testu - během nepřítomnosti prvního hračku přemístí do krabice, načež má odpovědět na otázku: Až se první dítě vrátí do místnosti, kde bude hračku hledat? Děti mladší než přibližně čtyři roky uvedou, že v krabici, zatímco ty starší správně usoudí, že pod postelí.

Tento stav, kdy dotyčný při jinak normálním chování trpí mírnou formou autismu, je označován jako Aspergerův syndrom.

Myron Scholes a Robert Merton, které Bůh stvořil patrně proto, abych mohl fenomén slepoty vůči „černým labutím“ názorně demonstrovat.

věci mají sklon jevit se v minulosti jako stabilnější a méně rizikové, a tím nás zaskočit - je nutno brát vážně, zejména v medicíně.

Neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak vypočítat nízkou pravděpodobnost.

iatrogenie, tedy studium škod způsobených léčbou,

Socialisté ve Francii v osmdesátých letech převzali řízení bank. Ve Spojených státech po roce 2000 převzaly banky řízení vlády. To se vymyká chápání.

Právě on (s Ciceronovou pomocí) poučil Montaigne, že filozofovat znamená pochopit, jak zemřít. Právě on naučil Nietzscheho amor fati, tedy „milovat osud“, což Nietzschemu dodalo sílu k tomu, aby dokázal s klidem přehlížet nepřízeň osudu, nemoc, jíž trpěl, i zášť protivníků.

příměr Dannyho Kahnemana: kdybych vám daroval krásný dům, vůz značky Lamborghini, na účet vám vložil milion dolarů, obklopil vás okruhem přátel a známých a za pár měsíců vám zase všechno vzal, byli byste na tom mnohem hůře, než kdybych vám nedal nic.

V devátém Senecově listu dobude Démétrios, zvaný „Dobyvatel měst“, zemi filozofa Stilpóna. Jeho žena a děti při tom zahynou. Když se posléze Stilpóna ptají, o co všechno přišel, odpoví: Nihil perditi, o nic. Omnia mea mecum sunt. Všechno, co mi patří, je u mě. Tomuto muži se podařilo dosáhnout stoické soběstačnosti, obrany proti nepřízni osudu zvané stoiky apatheia. Jinými slovy, to, o co mohl přijít, nepovažoval za skutečně důležité.