Petr a Lucie

Romain Rolland

Summary: Útlá knížečka se smutným koncem

Score: 65 / 100

Smutná knížečka.

Kontrolní práce, domácí, oktáva A

Tuto novelu autor napsal v srpnu roku 1918. Její děj se odehrává od středy 30. ledna do Velkého pátku 29. března stejného roku. Zabývá se v ní, pro něj ne neobvyklou, problematikou války. Staví ji přitom na pozadí romantického vztahu dvou mladých lidí.

Jednoho dne Petr potká neznámou dívku v metru. Ani se na něj nepodívá, ale když v dálce vybouchne bomba a jakýsi zakrvácený muž spadne ze schodů, chytí se na chvíli za ruce. Na Petra to silně zapůsobí a okamžitě se do ní zamiluje. V noci téměř nespí a od onoho dne ji hledá všude, kde je to možné. Po čase ji opět zahlédne a dožene ji v davu. Navrhne jí společnou schůzku. Lucie se zdráhá, ale nakonec svolí a po několika dnech se sejdou. Pro Petra tento vztah znamená zvrat v jeho životě. Má totiž narukovat, jako tehdy každý plnoletý muž, přímo na frontu. Díky Lucii na to však zapomene a veškeré věci, které se kolem něho dějí přestane vnímat. Na to, co ho čeká tedy spíše úmyslně nemyslí a co nejvíce se to snaží oddálit, leč válečná mašinérie je neúprosná a on na tom nic změnit nemůže. Zpočátku se schází u fontány na lavečce a dlouze si o sobě povídají. Petr se dozvídá, že Lucie žije sama z matkou, která těžce pracuje v továrně na zbraně, a že si na sebe vydělává sama. Lucie pracuje na zakázkách od různých lidí. Většinou se jedná o reprodukování některých známých výtvarných děl, které chodí malovat přímo do muzea. Petrovi se to, jako vzdělanému člověku, nezamlouvá a dokonce přiznává, že Lucie nemá výtvarný cit a talent. Toho si je sama vědoma, ale jelikož to dělá čistě kvůli zisku, netrápí ji to. Po čase Petr požádá Lucii, aby mu vyhotovila portrét. Chodí tedy k ní domů, kde ho postupně Lucie kreslí. Jejich vztah je platonický. Petr se dlouho rozhoduje ji políbit a nakonec to udělá, oba se mají natolik rádi, že jim stačí, když spolu tráví každou volnou chvíli. Hovoří o všedních věcech a situace kolem nich si vůbec nevšímají. Avšak den, kdy má být Petr odveden do války se neúprosně blíží. Dohodnou se, že na Velký pátek zajdou do kostela sv. Gervaisia, aby se alespoň na chvíli schovali pod ochranná křídla klidného a tichého chrámu. I když ani jeden z nich není věřící, v tu chvíli věří, že někdo jim může pomoci, zbavit je problémů a ochránit před krutým okolním světem. Onen klid a mír v jejich duších, který jim dodá ona víra, je vystřídán tragickým skonem milenecké dvojice. Umírají pod pilířem v sutinách kostela poté, co vedle něj spadla bomba. I když se tomu bránili, válka je zasáhla tím nejstrašnějším způsobem.

Jak je pro Rollanda typické, poukazuje ve svém díle na nesmyslnost a brutalitu války. Její obraz se sice objevuje jen v pozadí příběhu, ale tvoří jeho podstatnou část. Ovšem, že oba zamilovaní si jí vůbec nejsou vědomi, ale to jen podtrhuje její krutost. Chodí po ulicích a vůbec si nevšímají bomb, které v Paříži ničí domy, ba i celé ulice. Avšak jejich osobní pohled na svět se u nich poměrně liší. Zatímco Petr je slepý a snaží se zapomenout na to, co ho čeká, Lucie si je toho plně vědoma. A proto činí vše možné, aby jim oběma byly společné chvíle co nejpříjemnější. Je zde v podstatě zobrazen kontrast mezi mužským a ženským myšlením. Příkladem je třeba její chování ve chvíli, kdy se na ně řítí sloup v kostele sv. Gervaisia. V okamžiku smrti se pudově, jako matka s dítětem, schoulí nad Petra a nesmyslně se ho snaží ochránit.

Považuji Rollanda stejně tak za spisovatele jako za filozofa. V rozhovorech Petra a Lucie vyjadřuje své názory na tehdejší svět. Téměř každá věta ukrývá veliké moudro. A téměř každá věta by byla platná ještě dnes. Proto si Rollanda cením i z tohoto hlediska. Líbí se mně však i jiný znak v jeho díle. Je známo, že působil jako učitel hudby na Sorboně - to se odráží také na jeho díle. Nebojí se používat příměry z hudby jako metafory. Tyto prvky, známé také z tvorby např. českého básníka Karla Hlaváčka, dotváří celek tohoto díla a staví jej na pomezí epické a lyrické skladby.